Petr Čepek

Petr Čepek: Humor za ponurou tváří

Když se řekne herec s uhrančivým pohledem, leckomu se možná vybaví Petr Čepek. Svůj vlastní osud však bohužel uhranout nedokázal, a tak rakovina ukončila jeho život čtyři dny po čtyřiapadesátých narozeninách.

Desítky jeho rolí ale budou žít na televizních obrazovkách možná navěky.

Prakticky ve všech zmínkách o Petru Čepkovi bývá nejvíce vyzdvihována jeho role v Petrolejových lampách, kde si zahrál lehkomyslného důstojníka Pavla postiženého progresivní paralýzou. Herec sám roli ale za tak složitou nepovažoval, domníval se, že je především emotivně působivá.

I když jeho trochu podmračený pohled sváděl k tomu, zařadit si ho jako typického představitele psychologicky náročných a záporných postav, mnohokrát dokázal opak, ať užv divadle nebo ve filmu. Potvrzují to především jeho role ve Třech veteránech, Postřižinách či ve hře Krejcarová opera. Nezapomenutelná je i dvojrole v komedii Jára Cimrman ležící, spící, kde se Petr Čepek měnil z uhlazeného následníka trůnu Ferdinanda d´Este v agresivního zločince Nývlta.

O hercích se obvykle domníváme, že jsou zaměřením extroverti, kteří se rádi předvádějí. Petr Čepek ovšem takový nebyl. "Vynikající herec Petr Čepek platil v gymnaziálních letech za plachého, neprůbojného mladíka. Co takového spíše introvertního mladíka přivedlo a vlastně skutečně předurčilo k herectví? Jsem přesvědčený, že to byla především obrovská zásoba energie," říká v knize O hercích a herectví divadelní dramaturg, režisér a teoretik Jaroslav Vostrý.

"Čepek rozhodně nepatřil k těm lidem, které to už takříkajíc od mládí pudí se předvádět. Že by mohl mít herecký talent, poznala jeho matka z toho, že v jistých chvílích rád šaškoval," dodává. Osud si s Petrem Čepkem ošklivě zahrál hlavně po roce 1989. I když za minulého režimu velké problémy neměl (a to i přesto, že odmítl účinkovat v jednom z dílů seriáluTřicet případů majora Zemana, čímž dost riskoval), otevřela se před ním řada nových možností. Plně je využít ale už nestačil.

Sametová revoluce herce nakrátko zavedla k politice, ostatně jako řadu jeho kolegů. Dlouho v ní ale nezůstal a věnoval se raději zase herectví a předávání zkušeností dalším generacím na DAMU. Čekala ho například role indického fakíra v Obecné škole, spisovatele v Díky za každé nové ráno či jeho poslední filmová role v životě doktor Faust v Lekci Faust. Za tuto roli dostal dokonce Českého lva (za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli). Cenu si však už bohužel převzít nemohl, protože byla in memoriam. Předčasná smrt herce, kterému poslední část života ztrpčily silné bolesti, patří k těm, s nimiž se lidé nevyrovnají ani po letech. Potvrzuje to například i herečka Věra Galatíková, která se s Petrem Čepkem přátelila až do jeho konce.

ŽIVOT V DATECH

Divadelní věrnost

Petr Čepek 16. 9. 1940-20. 9. 1994

Život se už od začátku nechoval k Petru Čepkovi zrovna vlídně. Narodil se na začátku druhé světové války a jako čtyřletému mu zemřel otec, který byl úředníkem sociální pojišťovny. Po jeho smrti se malý Petr se zbytkem rodiny přestěhoval z Prahy do Ostravy, kde vyrůstal. Tady se také rozhodl pro studium herectví na D AMU a sem se opět vrátil, aby v Divadle Petra Bezruče začal divadelní kariéru. Po roce ho ale přece jen zlákala Praha a získal tu angažmá v Činoherním klubu, kterému zůstal věrný až do své smrti v roce 1994. Zemřel 20. září 1994 v nemocnici ve Vrchlabí.

VÝBĚR Z FILMOGRAFIE

Údolí včel (1967), Ohlédnutí (1968), Zabil jsem Einsteina, pánové (1969), Babička (1971), Smrt černého krále (1971), Petrolejové lampy (1971), Tajemství ocelového města (1978), Postřižiny (1980),Trhák (1980), Upír z Feratu (1982), Jára Cimrman, ležící, spící (1983), Slavnosti sněženek (1983), Vesničko má středisková (1985), Obecná škola (1991), Díky za každé nové ráno (1994)

CZ Televize, Kateřina Vavrinčíková

Petr Čepek (+1994) každého na první pohled upoutal svým uhrančivým temným pohledem a zamlklou povahou. „Téměř všichni režiséři mě díky vizáži zaškatulkovali do rolí nejrůznějších násilníků, opilců a zvrhlíků. Jenže já se cítil i na jiné role. Zahrát na jinou strunu mého herectví se nebál režisér Antonín Máša. S tím jsem spolupracoval rád. Dal mi třeba roli básníka Hudce ve filmu Hotel pro cizince (1966)," vyprávěl charismatický herec Čepek.

Herec Petr Čepek byl člověk pevného charakteru. Když se při jeho studiích na DAMU pořádal rozverný studentský majáles, byl zatčen Čepkův spolužák Ladislav Mrkvička. Celá škola musela tehdy podepsat, že Mrkvička je rušivý element a podvraceč. Všichni studenti se báli a podepsali. Až na jednoho - Petra Čepka. Čepek tenkrát kvůli svému vrozenému smyslu pro spravedlnost nezískal ze školy diplom.

Čepek, jako jeden z mála herců, odmítl roli v normalizačním seriálu Major Zeman. Roli pak dostal Petr Štěpánek. Čepkovi však jako odplatu znemožňovali práci na Barrandově. Naštěstí bratislavské studio ČST se ho obsazovat nebálo.

Herec byl celkem třikrát ženatý. Svou první ženu poznal v Ostravě, kde byl v angažmá divadla Petra Bezruče. Byla to baletka. Manželství se jim však brzy rozpadlo, protože nemohli mít děti, které si herec velice přál.

Když v roce 1972 natáčel film Morgiana, seznámil se s herečkou Helenou. Po krátké známosti se vzali a narodila se jim dcera Petra. Ani tento vztah ale Čepkovi nevyšel.

Až v roce 1980 poznal svou poslední ženu, letušku Ivanu. V Ivaně konečně našel spřízněnou duši a usadil se. Narodila se jim dcera Kristýna.

V paměti televizních diváků zůstane Čepek zapsaný především jako lehkomyslný důstojník Pavel Malina postižený syfilidou ve filmu Juraje Herze Petrolejové lampy (1971). „Nebyla to tak složitá role, spíš si myslím, že byla emotivně působivá," tvrdil Čepek.

Čepkův podmračený podhled sváděl k tomu, že je typickým představitelem záporných postav, ale mnohokrát dokázal opak. Exceloval především jako Bimbác ve Třech veteránech (1983) nebo jako de Giorgi v Postřižinách (1981).

Nezapomenutelné jsou také jeho role ve filmu Jára Cimrman ležící, spící (1983), kde si střihnul rovnou dvojroli uhlazeného následníka trůnu a agresivního zločince Nývlta nebo role manžela Turka v Menzelově majstštyku Vesničko má středisková (1985).

Sametová revoluce ho nakrátko zavedla do politiky, ale dlouho v ní nezůstal a raději se věnoval herectví a učení na DAMU. Jeho matka říkala: „Petr nikdy neměl potřebu se předvádět. To, že by mohl mít herecký talent, mě napadlo, až když jsem ho viděla šaškovat v nejméně vhodných chvílích."

V roce 1993 se herec dozvídá strašlivou zprávu, má plně rozvinutou rakovinu. Jeho poslední rolí se stává doktor Faust ve Švankmajerově Lekci Faust (1993). Ironií osudu je, že každý herec se snaží nastudování Fausta vyhnout, protože přináší smůlu a fatální následky. Čepek však na povídačky nedal a roli se jal řádně nastudovat. Postsynchrony již dělal v ukrutných bolestech a pár dnů po svých 54 narozeninách umírá. Za Fausta pak získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon in memoriam.
Přepni.cz

Po studiích na DAMU začínal v Ostravě (DPB) a od r.65 až do konce života v ČK. Hrál velké role ve filmech F.Vláčila (Údolí včel, Adedelheid), A. Máši (Hotel pro cizince, Ohlédnutí) a J. Herze (Petrolejové lampy). V pozdější letech si zahrál i v komediích (Trhák, Vesničko má středisková). Jeho posledním filmovým vystoupením byla náročná dvojrole ve filmu Lekce Faust. Po studiích na DAMU získal angažmá v¦ostravském Divadle Petra Bezruče. Od roku 1965 se stal kmenovým hercem pražského Činoherního klubu. Ve filmu debutoval v¦roce 1961 a od té doby vytvořil řadu osobitých a nezaměnitelných postav: básníka Petra Hudce v¦HOTELU PRO CIZINCE (1966, režie Antonín Máša), mladého zemana Ondřeje v¦ÚDOLÍ VČEL (1967, režie: František Vláčil), scenáristu Františka v¦OHLÉDNUTÍ (1968, režie: Antonín Máša), zahraničního důstojníka Viktora Chotovického v¦ADELHEID (1969, režie: František Vláčil) a smrtelně nemocného Pavla z¦PETROLEJOVÝCH LAMP (1971, režie: Juraj Herz). Komediální polohu si vyzkoušel zejména ve filmech Jiřího Menzela: (POSTŘIŽINY (1980), SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1984), VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ (1985) a dále ve filmech TRHÁK (1980, režie: Zdeněk Podskalský), JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (1983, režie: Ladislav Smoljak) a TŘI
VETERÁNI (1984, režie Oldřich Lipský). Poslední velkou dvojroli Fausta - Mefista si zahrál ve Švankmajerově LEKCI FAUST (1994). Udělení Českého lva za herecký výkon se již nedožil.

Po studiích na DAMU začínal v Ostravě (DPB) a od r.65 až do konce
života v ČK. Hrál velké role ve filmech F.Vláčila (Údolí včel,
Adedelheid), A. Máši (Hotel pro cizince, Ohlédnutí) a J. Herze
(Petrolejové lampy). V pozdější letech si zahrál i v komediích (Trhák, Vesničko má středisková). Jeho posledním filmovým vystoupením byla náročná dvojrole ve filmu Lekce Faust. Po studiích na DAMU získal angažmá v¦ostravském Divadle Petra Bezruče. Od roku 1965 se stal kmenovým hercem pražského Činoherního klubu. Ve filmu debutoval v¦roce 1961 a od té doby vytvořil řadu osobitých a nezaměnitelných postav: básníka Petra Hudce v¦HOTELU PRO CIZINCE (1966, režie Antonín Máša), mladého zemana Ondřeje v¦ÚDOLÍ VČEL (1967, režie: František Vláčil), scenáristu Františka v¦OHLÉDNUTÍ (1968, režie: Antonín Máša), zahraničního důstojníka Viktora Chotovického v¦ADELHEID (1969, režie: František Vláčil) a smrtelně nemocného Pavla z¦PETROLEJOVÝCH LAMP (1971, režie: Juraj Herz). Komediální polohu si vyzkoušel zejména ve filmech Jiřího Menzela: (POSTŘIŽINY (1980), SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1984), VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ (1985) a dále ve filmech TRHÁK (1980, režie: Zdeněk Podskalský), JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (1983, režie: Ladislav Smoljak) a TŘI
VETERÁNI (1984, režie Oldřich Lipský). Poslední velkou dvojroli
Fausta - Mefista si zahrál ve Švankmajerově LEKCI FAUST (1994).
Udělení Českého lva za herecký výkon se již nedožil.

Autor/Zdroj: /Sber