Otakar Brousek st.

Brousek pochází z dělnické rodiny, matka, sama nadšená ochotnice, v něm odmalička pěstovala lásku k umění. Brousek se tak už na gymnáziu v Českém Brodě věnoval divadlu a recitaci, pustil se dokonce i do vlastní režie. Po maturitě chtěl studovat konzervatoř, ale byl totálně nasazen v ČKD. Hned po válce pak bez herecké průpravy nastoupil do Městského divadla v Kladně (1945-1946). Přestože v Kladně strávil jen jeden rok, později velmi rád vzpomínal na toto nadšené poválečné období, kdy během jedné sezóny sehrál třináct rolí a každé tři týdny byla premiéra. Hned další sezónu pak přešel do Prahy, kde působil v Studiu Národního divadla (1946-1948), Městském divadle pro mládež (1950-1951) a Realistickém divadle (1951-1952), mezitím v rámci Armádního uměleckého souboru absolvoval základní vojenskou službu (1948-1950). Na delší dobu pak zakotvil v Armádním uměleckém divadle D 34 (1952-1959), které zformovalo jeho hereckou osobnost. Jako vyzrálý herec pak nastoupil do Vinohradského divadla, jehož oporou byl po čtyřicet sezón (1959-1999), hostoval ale i v jiných divadlech (Divadlo ABC, Divadlo Bez zábradlí). Na Vinohradech vytvořil přes 120 postav v domácím i zahraničním repertoáru. Ztvárňoval psychologicky komplikované postavy s nádechem ironie a především s vysoce kultivovaným herectvím. Pokud hrál komediální postavy, pak se vyznačovaly příklonem k suchému anglickému humoru. Otakar Brousek dostal v roce 2004 zvláštní Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

Ve filmu a televizi vytvořil Otakar Brousek více než sto rolí, a přestože nikdy nehrál hlavní postavu, jeho osobnost dodala výrazný vklad řadě dodnes známých snímků. Začínal již koncem 40. let drobnými rolemi ve filmech různorodých žánrů, pochopitelně se nevyhnul úlohám dělníků a řemeslníků v budovatelských filmech, typu jeho osobnosti a herectví však více odpovídaly v pozdějších letech postavy intelektuálního ražení, hrál také aristokraty nebo skutečné historické osobnosti. Takto například hrál v komedii SVATBY PANA VOKA (1970) postavu Viléma z Rožmberka, nebo v seriálu F. L. VĚK (1971) císaře Josefa II., v tendenčně pojaté fresce VÍTĚZNÝ LID (1977) ztvárnil postavu ministra Drtiny. Vyloženě záporné role sehrál v kriminálkách TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY (1973) nebo NOC KLAVÍRISTY (1976), mnoho sympatií nepobraly ani některé jeho seriálové kreace (NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, 1977; SANITKA, 1984). Na filmovém plátně bylo možno Otakara Brouska vidět naposledy v roli žalobce ve snímku ANDĚLSKÁ TVÁŘ (2001), v televizi jsme jej pak mohli zaznamenat v seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ (2005).

Významnou součástí tvorby Otakara Brouska je práce s hlasem. Již po válce působil v rozhlase, kde četl zprávy a komentáře, později také recitoval (nejen v rozhlase, ale i v televizi), hrál v rozhlasových hrách. I ve filmu se uplatnil jako vypravěč, případně komentátor. Jeho kultivovaný hlasový projev s příkladnou dikcí našel široké uplatnění pochopitelně i v dabingu, v němž pracuje od jeho počátku v 60. letech (namlouval například francouzského herce Pierra Brasseura nebo Laurence Oliviera), v poslední době jsme jeho hlas mohli zaznamenat v sérii o Harry Potterovi, pro niž nadaboval Albuse Brumbála. Otakar Brousek obdržel v roce 1996 Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Osudy své rodiny zachytil Brousek v autobiografické knize Otakar Brousek o sobě... sága rodu Brousků (2002).

Otakar Brousek je ženatý s bývalou tanečnicí a herečkou Ludmilou Rubanovičovou (*1936). V umělecké oblasti působí také obě Brouskovy děti Otakar Brousek ml. (*1957) a Jaroslava Brousková (*1950), stejně jako jejich životní partneři (manželem Jaroslavy Brouskové je herec Ladislav Potměšil). Další generaci pak v herecké branži zastupuje vnuk Ondřej Brousek (*1981).

Autor: argenson