pocházel ze zámožné rodiny. Bojoval na východní frontě a pak studoval práva na univerzitě ve Valencii, ale v roce 1947 se zapsal na nově otevřenou madridskou filmovou školu Instituto de Investigaciones y Experiencias cinematográficas (IIEC), kde také později v 70. letech působil jako profesor. Během studií se výrazně podílel na formování univerzitního filmového klubu a seznámil se s Juanem Antoniem Bardemem, s nímž opakovaně spolupracoval. Po několika kr. filmech natočil v roce 1951 společně s Bardemem komediální snímek Tato šťastná dvojice a mezinárodní proslulost získal hned následujícím samostatným debutem Vítáme vás, pane Marshalle!. Ve své sociálně kritické, levicově angažované a žánrově různorodé tvorbě se zaměřil na kritiku frankistického režimu a kapitalismu. Spolupracoval se scenáristou Rafaelem Azconou, inklinujícím k satiře a černému humoru. Mnohé Berlangovy filmy byly doma podrobeny cenzurním zásahům. Proto od poloviny 50. let natáčel často v koprodukcích (nejvíce s Itálií). V roce 1955 byl jedním z hlavních aktérů na konferenci v Salamance, kde španělští filmaři protestovali proti situaci v domácí kinematografii. V 80. letech působil jako předseda Národní filmotéky v Madridu. Získal mj. Mezinárodní cenu za komedii a Zvláštní uznání za scénář na MFF v Cannes 1953 (Vítáme vás, pane Marshalle!), Cenu OCIC na MFF v Benátkách (Calabuch), Cenu FIPRESCI na MFF v Benátkách 1963 (Kat), cenu Goya za režii (Všichni do vězení) nebo Čestného Goyu (1999). Byl čestným prezidentem Španělské filmové akademie od jejího založení v roce 1986. Svým jménem zaštiťoval vydávání sbírek erotických textů různých autorů. Tři z jeho čtyř synů, Carlos García Berlanga (1959-2002, Filmová loučení FP 7/2002), José Luis Berlanga a Jorge García Berlanga, se rovněž věnovali či věnují v různých profesích filmu.
-jš-, Filmový přehled 2011/1