Krásná herečka Annabella zazářila jako hvězda francouzského filmu v meziválečném období, prosadila se i v celoevropském měřítku, její pokus proslavit se i v Hollywoodu však příliš úspěšný nebyl, přesto ve Spojených státech prožila bezmála deset let. Po návratu do Francie po druhé světové válce pak její herecká kariéra pomalu vyzněla do ztracena. Narodila se v Paříži jako Suzanne Georgette Charpentier, její otec působil jako vydavatel a pohyboval se mezi umělci. Když bylo Suzanne šestnáct let, nabídl její fotografie filmovým producentům; záměr se zdařil a již pod uměleckým jménem Annabella debutovala ve slavném Ganceho filmu NAPOLEON (Napoléon, 1927). Vzápětí hrála již větší roli v Grémillonově dramatu MALDONE (1928), skutečnou slávu jí ale přinesl až zvukový film. V roce 1930 se poprvé provdala, její první manžel, spisovatel Albert Sorre však zemřel již v roce 1932, měli spolu dceru Anne. Podle jiných zdrojů byla Anne dcerou známého herce Alberta Préjeana, s nímž Annabella měla také poměr.

Hlavní ženskou roli Béatrice ztvárnila v Clairově slavném muzikálu MILIÓN (Le million, 1931), znovu v Clairově režii pak hrála hlavní roli v sentimentálním příběhu PAŘÍŽ MILUJE A JÁSÁ (Quatorze julliet, 1933). Točila i s jinými režiséry, dostala první nabídky i ze zahraničí. Zajímavou příležitost jí poskytl film PEVNOST ZATRACENÝCH (La bandera, 1934), kde byla v roli arabské tanečnice partnerkou Jeana Gabina. Mezinárodní triumf jí přinesl válečný snímek PŘIPRAVTE K BOJI (Veille d'armes, 1935); tady hrála oddanou ženu, která zachraňuje čest svého manžela, kapitána válečné lodi (Victor Francen). Za tuto kreaci získala Volpiho pohár pro nejlepší herečku na festivalu v Benátkách.

Nenáročná komedie PAŘÍŽ-RIVIÉRA (Paris-Meditérranée, 1932) nijak z dobového průměru nevyniká, pro Annabellu měl ale tento film význam jako první setkání s populárním hercem Jeanem Muratem (1888-1968), který se v roce 1934 stal jejím druhým manželem. Později spolu ještě natočili například drama z prostředí válečných letců MODRÁ BRIGÁDA (L'équipage, 1935). V letech 1936-1937 pobývala v Británii, kde s režisérem Haroldem Schusterem natočila filmy PERUTĚ JITRA (Wing of the Morning, 1936) a VEČEŘE V RITZU (Dinner at the Ritz, 1937). Tyto snímky vznikly sice v Anglii, ale v produkci americké společnosti Twentieth Century Fox, což Annabelle umožnilo nakonec odejít do Hollywoodu.

Ve Francii točila naposledy v roce 1938, kdy s Jean-Pierrem Aumontem vytvořila ústřední dvojici v tragickém milostném příběhu Marcela Carné HOTEL DU NORD (1938). Před odchodem do Hollywoodu rok pilovala angličtinu, a i když ji předcházela pověst celoevropsky úspěšné herečky, v Americe narazila na tvrdou konkurenci dalších krásek importovaných z Evropy (Greta Garbo, Marlene Dietrich, Ingrid Bergman). Brzy se dostavily i osobní problémy; Annabella byla dosud šťastná, že si dokázala uchovat soukromí, což se jí v Americe ale nepodařilo. Zvláště poté, co se sblížila s populárním hercem Tyrone Powerem (1914-1958) a jejich vztah se stal veřejným tajemstvím. Ještě v roce 1938 se rozvedla s Jeanem Muratem a o rok později se provdala za Powera, který též adoptoval její dceru Anne z prvního manželství (později známá jako Ann Power).

Její představy nesplňoval ani průběh další herecké kariéry. Hned v roce 1938 natočila v Americe svůj první film SUEZ (1938), právě po boku Tyrone Powera, poté s Williamem Thielem pracovala na hudební komedii SVATEBNÍ APARTMÁ (Bridal Suite, 1939), pak se ale k dalšímu filmování dostala až po čtyřech letech. V roce 1943 hrála ve dvou válečných filmech režiséra Johna Brahma (BOMBER'S MOON, 1943; TONIGHT WE RAID CALAIS, 1943). Novináři mezitím neustávali ve štvanici na sledovaný manželský pár a vztah s Powerem byl neustále probírán. To se odrazilo na jejich vzájemném odcizení, Power navíc za druhé světové války sloužil v armádě jako letec.

V roce 1946 se Annabella s Powerem rozvedla, v rámci rozvodového řízení vysoudila 50.000 dolarů jako alimenty pro dceru a získala též Powerův luxusní dům v Los Angeles. Po natočení posledního filmu v Hollywoodu (13 RUE DE LA MADELEINE, 1947) se vrátila do Francie. Tady ovšem s překvapením zjistila, že v rodné zemi se na ni docela zapomnělo a o herečky její generace navíc přestal být zájem. Přesto se jí podařilo ještě zazářit ve dvou poměrně úspěšných melodramatech VĚČNÝ BOJ (L'éternel conflit, 1947) a POSLEDNÍ LÁSKA (Dernier amour, 1948), poslední dva filmy natočila počátkem padesátých let ve Španělsku. K návratu do Francie se váže také bizarní historka často citovaná v jejích životopisech; od svého léta opuštěného domu neměla klíče a v drahém norkovém kožichu musela lézt přes plot - pochopitelně za početné asistence novinářů a fotografů. Po vstupu do domu pak zjistila, že jej mezitím na konci války obsadila americká armáda.

Od poloviny 50. let se Annabella zdržovala v soukromí, v roce 1958 se po letech setkala se svým exmanželem Tyrone Powerem, který tehdy natáčel ve Španělsku film ŠALAMOUN A KRÁLOVNA ZE SÁBY (Solomon and Sheba, 1959). Tyrone Power přímo během natáčení zemřel na infarkt, s Annabellou se setkal čtyři dny před svou smrtí. I když se Annabella později veřejnému vystupování vyhýbala, znovu se připomněla v roce 1963, kdy za svou přítelkyni Patricii Neal přebírala Oscara za hlavní ženskou roli ve filmu HUD (1963). V pozdějších letech se Annabella věnovala charitě, je například známo, že navštěvovala věznice.

Annabella zemřela následkem infarktu 18. září 1996 ve věku 89 let.

Autor: argenson

Francouzská herečka Annabella – Suzane Georgette Charpentier, se narodila 14. 7.1907, ve městě na Seinou Paříži - Francii. Jiné zdroje uvádějí, že se narodila později, a to v roce 1913. Byla dcerou vydavatele časopisu La Varenne Saint Hilaire.

Annabella se poprvé objevila pod režií René Claira v legendárním příběhu o Napoleónovi Bonaparte, v roce 1927 Napoléon, ve věku 16 ti let. Její fotogenická příjemná tvář, a nesporný talent ji záhy přinesl další role ve francouzském filmu jako byl Le million, a stala se filmovou hvězdou, kterou měl René Clair v oblibě, a tak záhy dokazuje své herecké umění vedle Jeana Gabina, Charlese Boyera Alberta Préjeana a Jeana Murata – největších mužských herců té i pozdější doby. Získává uznání za roli Quatorze Juliet 1933, a získává hlavní cenu festivalu v Benátkách v roce 1936 za roli ve snímku Veille d'armes - v anglicky mluvívích zemích uváděných pod názvem Sacrifice of Honor.

K natáčení filmů byla zvána do Anglie, Německa, Rakouska a Itálie, ale nejlepší nabídka přišla právě z Hollywoodu. Pravdou je, že přišla v momentu, kdy zde byly hvězdy typu Grety Garbo, Marlene Dietrich, a o něco později i Ingrid Bergman. Byla to přímo invaze zajímavých a nových ženských typů a tato mimořádná hvězda přijela z obdivujícího prostředí ve Francii do výrobny průměrných filmů.

Annabella se provdala v roce 1934 za herce Jeana Murata, bylo to její druhé manželství, první manžel, spisovatel Albert Sorro tragicky zemřel. Do Hollywoodu tedy přijela s Jeanem a malou dcerou Annou v roce 1936.
Malý problém nastal, když po ní vyžadovala spol. 20th Century Fox, aby začala natáčet v angličtině. Během roku, kdy usilovně studovala angličtinu, se konal její americký debut ve filmu s Henry Fondou -Wings in the Morning. Následovaly další filmy s Conradem Veidtem a Raymondem Massey - Diner at the Ritz.

Annabella nemá ráda pozornost, je na své soukromí pyšná a přesto přichází den, kdy je propírána její osoba v souvislosti se vztahem s herecem Tyrone Powerem a jejím rozchodem s Muratem. Bulvár sleduje tento pár na každém kroku a šílenství je ukončeno až manželstvím uzavřeným 23.4.1939.

Pronásledování a vměšování do soukromí však nebralo konce a mělo svůj díl i na tom, že se manželství začalo rozpadat. S Tyronem natáčela film Suez, ale už během natáčení je jasné, že se oba smiřují s myšlenkou na rozvod. Natočila ještě několik snímků - Bridal Suite s Robertem Youngem, After Tonight We Raid Calais, nebo Bomber's Moon rok 1943. Posledním filmem její americké hvězdné kariéry byl film - 13 Rue Madeleine 1947.

S Powerem proběhl v roce 1948 rozvod, a Annabell se vrací do svého milovaného města Paříže. Jako herečka se ještě objevila v několika evropských filmech, naposledy ve francouzské produkci v roce 1952.
Poslední léta svého života trávila Annabella v ústraní a tiše, a právě tak odešla ze svého života 18. 9. 1996, na infarkt ve věku 87 let v Neuilly sur Seine, ve Francii.

Marta Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow