Francouzská divadelní a filmová herečka, s opravdu úctyhodnými předky, z dlouhé linie pravověrných herců, z nichž jeden už hrával s velkým dramatikem a hercem J. B. Moliérem, Suzy Prim - Mariette Suzanne Arduini, se narodila do rodiny divadelních herců dne 11. 10. 1896 v Paříži. Již jako dítě hrála v divadle, čímž započala šedesát let dlouhou a dá se říci úspěšnou kariéru herečky. Objevila se v divadelních rolích H.Ibsena přes klasické Shakespearovy a Moliérovy hry, po současné dramatiky.

Suzy se před filmovou kamerou objevila poprvé v 1910 - v Petits poémes antiques, tedy ještě v počátcích němého filmu. V té době byla založena společnost Gaumont, která jako jedna z mála známých filmových společností překonala dobu, a produkuje své filmy až do současnosti. V té době natočila dvanáct krátkých filmů. Prvním delším příběhem byl snímek - Tom Thumb z roku 1912, a zde se poprvé setkala s další mladou filmovou hvězdou Reném Dary. V roce 1913 natáčí vlastně první příběh Carmen Prospera Mérimée. Suzy Prim natočila ještě několik filmů během války, ale od natáčení odešla zpět k divadlu, které milovala a dávala mu přednost před kariérou němého filmu, který se jí protivil.

Ve zvukovém filmu „debutovala“ v roce 1932 v režií André Berthomieu - Mon couer et ses millions - Mé srdce a jeho miliony, s Robertem Siodmakem - Un petit trou pas cher, které bylo také natáčeno jako německá verze s André Davenem a Lilian Harvey. Dá se říci, že od roku 1935 do 1940 natočila mimo to, že studovala a hrála nové role v divadle na třicet filmů – mezi něž patří vzácné prvotiny, ke kterým se producenti rádi i po letech vrací – Mayerling 1936, Samson 1936, Arséne Lupin contre Arséne Lupin 1937, Carrefour 1938, L´étrange Suzy 1941, Le petits riens 1942, La Malibran v roli kontesy Merlin, nebo předposlední film natočený za války: Le collection Ménard – madame Ménard, a Les calves Majestic – 1945. Herecký rejstřík Suzy Prim byl mimořádně bohatý, takže byla úspěšná nejen v komediích, ale i dramatech, velmi dobře také zpívala. Za zmínku stojí také film White Cargo, kde hrála vedle Kathy von Nagy a Jeana Pierra Aumonta.

I po ukončení války byla vyhledávanou herečkou. Objevila se v několika filmech namátkou: Goodbye Mr. Crock 1949 - Au revoir M. Grock v kooprodukci Švýcarsko, Německo, Francie, Companions of the Night - Les compagnes de la nuit – 1953, Les lionceaux – 1960, Valentin le désossé 1964 - TV film, Italsko-francouzský film – Profession Aventuries 1973, Le corps mon ennemi – Body of My Enemy – Tělo mého nepřítele z roku 1976. Jejími hereckými kolegy byli např. Fernandel, Jules Berry, Lino Ventura, nebo Jean-Claude Pascal.

O Suzy Prim bylo známo, že byla vdaná dvakrát. Tato velká umělkyně, která má na svém kontě 75 filmů, napsala tři scénáře k dalším filmům, a produkovala tři filmové dokumentární projekty, zemřela dne 7.7.1991 nedaleko Paříže v Boulogne-Billancourt.

Marta Holubová-clarta.bow

Autor: clara.bow

Slavná francouzská herečka Suzy Prim se narodila v Paříži jako Suzanne Mariette Arduini a pocházela z herecké dynastie, jejíž rodokmen sahá hluboko do dějin francouzského divadla. Díky rodinnému zázemí již jako desetiletá stanula na divadelním jevišti a její kariéra herečky trvala více než šedesát let. Na jevišti ztvárnila desítky postav klasického i moderního repertoáru, střídala frašky Georgese Feydeaua i dramata Henrika Ibsena, do svých her ji obsazovali také soudobí francouzští dramatici jako Marcel Pagnol, Marcel Achard nebo Sacha Guitry, uplatnila se i jako zpěvačka.

Nedlouho po svém vstupu na jeviště absolvovala i debut na stříbrném plátně – v roce 1910 hrála ve třech krátkých filmech, později ztvárnila jednu z hlavních rolí němé zfilmované verze opery CARMEN (1914); tehdy ještě vystupovala pod svým skutečným jménem Suzanne Arduini. Točila ještě do počátku dvacátých let (mimo jiné v Itálii) a hrála v bezmála dvaceti titulech, pak ale další práci před kamerou odmítla, protože jako divadelní herečka neshledávala v němém filmu plné možnosti uplatnění a nadále se věnovala především jevištní práci.

Její odmítavý postoj k filmu doznal změny po nástupu zvuku a poprvé hrála hlavní roli po boku svého tehdejšího životního partnera Julese Berryho v komedii MÉ SRDCE A JEHO MILIÓNY (Mon coeur et ses millions, 1931). Častěji začala točit ale až v polovině třicátých let, kdy částečně opustila své milované divadlo a od roku 1935 do konce druhé světové války hrála v bezmála čtyřiceti filmech. Podle názoru filmových odborníků se její participace na stříbrném plátně odehrávala spíše v kategorii méně uměleckých komedií a melodramat, nicméně její filmografie zahrnuje i několik zdařilých počinů té doby.

Po boku Jeana Gabina hrála v přepisu Gorkého divadelní hry NA DNĚ (Les bas-fonds, 1936) slavného režiséra Jeana Renoira, zajímavé příležitosti jí nabídli také další významní režiséri jako Maurice Tourneur nebo Christian-Jaque. Hvězdné obsazení doplnila v alegorickém příběhu o nepřátelství mezi Francií a Německem VĚČNÝ NEPŘÍTEL (Untel pere et fils, 1940), několikrát také hrála znovu se svým (tehdy již bývalým) partnerem Julesem Berrym, například v dramatech KŘIŽOVATKA (Carrefour, 1938) nebo MUŽ Z LONDÝNA (L'homme de Londres, 1943), uplatnila se i v několika kostýmních historických filmech. Ve filmu PO BOUŘI (Apres l'orage, 1943) byl jejím hereckým partnerem René Dary, s nímž ji pojilo společné divadelní angažmá již od dětství. Koncem války také začala znovu aktivněji hrát divadlo, vystupovala například na jevišti Théatre de Paris nebo Théatre Antoine.

I po válce točila, frekvence jejích návštěv filmových studií i význam rolí ale začaly postupně klesat. Koncem padesátých let rozšířila své působení o psaní, podílela se například na scénáři životopisného filmu LA FAYETTE (1961) režiséra Jeana Drévilla, pustila se i do filmové produkce. V těchto profesích se znovu vrátila k rodnému jménu Suzanne Arduini. Před televizní kameru předstoupila jen jednou, v inscenaci VALENTIN LE DÉSOSSÉ (1964). V šedesátých letech žila víceméně v soukromí, ke spolupráci s filmem byla vyzvána již jen dvakrát. Naposledy se představila v osmdesáti letech menší rolí v kriminálním dramatu TĚLO MÉHO NEPŘÍTELE (Le corps de mon ennemi, 1976). S omezením filmování přestala postupně hrát i divadlo, naposledy hrála v Pirandellově hře Jako dřív, líp než dřív v Théatre de Paris koncem padesátých let.

Po rozchodu s již zmíněným Julesem Berrym (1883-1951) se Suzy Prim provdala za neméně slavného herce Maxe Dearlyho (1873-1942), po jeho smrti již žila sama. Do dějin francouzské kinematografie se Suzy Prim zapsala účastí v bezmála osmdesáti filmech. Zemřela 7. července 1991 ve věku 95 let a je pohřbena v Paříži.

Autor: argenson