Mezi příznivci opery a obdivovateli skvělého, klasického zpěvu – lyrického, koloraturního, krásně nosného sopránu, a k tomu až neuvěřitelně krásná černovlasá, štíhlá žena, (což je u sopranistek poměrně vzácný jev), byla světově uznávaná zpěvačka, a později filmová herečka italského původu - Anna Moffo.

Anna se narodila v rodině obuvníka ve Wayne v Pensylvanii dne 27. 6. 1932. Po studiu na Radnoru – radnorské vysoké škole, odešla i přes nabídku Hollywoodského studia ke spolupráci ve filmu do Filadelfie na hudební institut - Curtis Institute of Music, kde začala studovat operní zpěv u Eufemy-Gregory Giannini, výborné pedagožky, která příšla do USA z Itálie.

Když na počátku roku 1954 získala stipendium z Fulbrightovy nadace, odjela do Itálie, kde nakonec ukončila studia na Accademii Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Jejími pedagogy byli Mercedes Llopart a Luigi Ricci. Poprvé se na jevišti operní scény objevila ve Spoletto, v roce 1955 v roli Noriny v opeře Don Pasquale.

Před kamerou debutovala jako ještě neznámá sopranistka téměř bez zkušeností v pěvecky obtížné roli, která je obtížným oříškem pro pěvecky výborně vybavené operní zpěvačky: roli japonské dívky Cio Cio San v opeře Madama Butterfly skladatele Giacoma Pucciniho. Italská televize RAI tento první operní televizní přenos vysílala v roce 1956. Anna se stala doslova přes noc senzací pro celou Itálii. Najednou pršely jedna nabídka za druhou, a Moffo se objevila do konce roku ještě v dalších operách – jako Nanett ve Falstaffovi – jediné Verdiho komické opeře, a v La Sonnambula – Náměsíčná v roli Aminy. Na festivalu operní tvorby se objevila v Don Giovanni jako Zerlina, a začala natáčet pro společnost EMI pod taktovkou Herberta von Karajan. Stanula tak po boku slavné Marie Callas v opeře Il Boheme v roli Musetty. Byla hostem na festivalech v Salzburgu, zpívá v La Scale a pověstném Theatro San Carlo v Neapoli. Debutovala na scéně státní opery ve Wien v Rakousku.

Anna Moffo se vrátila ověnčena úspěchem z Evropy do Ameriky, a první rolí započala „americkou“ kariéru. Debutovala jako Mimi v Bohémě v Lyric Opera of Chicago v říjnu 1957. V Metropolitní opeře v New Yorku debutovala v roli Violetty v La Traviatta dne 14. listopadu 1959. Stala se solistkou Metropolitní opery po dobu sedmnácti sezón, a na svém kontě měla exscelentní role: Lucia di Lammermoor, Gildy z Rigoletto, Mimi – Il Boheme, Adiny, Liu, zpívala Neddu, Paminu, Juliette, Perichole, Marguerittu La Traviatta, Manon – Manon Lescaut, Mélisande, Turandot, Luisa Miller a další…. V repertoáru měla všechny hrdinky Hoffmanových povídek. V San Francisku se stala také senzací, a debutovala zde v roce 1960. Od tohoto okamžiku je hostem před TV kamerami USA, a těší se velkému zájmu všech světově proslulých oper po celém světě.

V roce 1964 pod režií slavného Franca Zeffirelliho začíná "evropskou šňůru" v Královském opeře v Londýně jako Gilda v Rigoletto, následovalo uvedení v Paříži, Hamburku, Stockholmu, Berlíně, Buenos Aires….

Anna Moffo však zůstala nejpopulárnější v Itálii, byla Italy považována za jejich „Divu“ a pravidelně zde hostovala. V italské televizi vznikl také její pořad "Anna Moffo Show". K potvrzení pověsti o její kráse je možná dobré uvést, že v letech 1960 - 1973 patřila mezi deset nejkrásnějších žen v Itálii.

V roce 1968 hrála a zpívala ve filmové verzi: La traviata Giuseppe Verdiho, v roce 1971 v Lucia di Lammermoor, které režíroval a produkoval první manžel Mario Lanfranchi, (se kterým byli manželé od roku 1957-1972), stejně jako několik operet, jako byly - Die Csardasfurstin – Čardášová princezna hlavní role, Die schöne Galathee – Krásná Galathea - opět hlavní role.

Po druhé se Moffo vdala za výkonného ředitele spol. RCA - Roberta Sarnoffa 1974, a manželství ukončila Sarnoffova smrt v roce 1997. Anna také mimo jiné natočila operu Carmen - part Carmen G. Biseta, Iphigenii na Aulidě, a roli Mařenky v Humperdinckově opeře u nás známé – Perníkové chaloupky ( Jeníček a Mařenka ) - Hansen und Gretel.

V roce 1975 však byla už natolik vyčerpaná, že byla nucena zvolnit pracovní tempo. I když o rok později přicházely naléhavé nabídky, poučená předešlým zdravotním stavem, pečlivě si vybírala a vystupovala jen sporadicky.

Jejím posledním veřejným vystoupením byl v roce 1983 koncert na oslavu stého výročí, kdy v Metropolitní opeře zpíval Sigmund Romberg. Zazpívala za obrovských ovací duet "Sweetheart" s barytonistou Robertem Merrillem. Po odchodu z divadelní scény však Anna zůstala nadále členkou představenstva Metropolitan Opera Guild, a pro odborníky a studenty pořádala příležitostně semináře.

Poslední roky svého života trávila Anna Moffo v New Yorku, kde zemřela 9. 3. 2006 ve věku 73 let, na mrtvici, po desetiletém, úporném boji s rakovinou prsu. Anna Moffo má na svém disko-kontě 17 LP, natočila 4 hudební filmy a několik TV pořadů a přímých přenosů z Live-koncertů.

Marta Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow