Herecká sláva Elisy Cegani byla umožněna především díky manželství s jedním z nejslavnějších italských režisérů meziválečného období i poválečné éry, Alessandrem Blasettim. Elisa Cegani pocházela ze severní Itálie a narodila se v Turíně, od mládí ale žila v Římě. Pro svět filmu ji objevil právě Blasetti, který jí poskytl menší roli ve svém filmu ALDABERAN (1935), tento film se ale dodnes nedochoval. Jméno své zdejší role, Elisa Sandri, pak herečka užívala občas jako umělecký pseudonym.

Elisa Cegani se krátce nato provdala za Blasettiho, což nastartovalo její další kariéru. Blasetti již ve třicátých letech patřil k nejvýznamnějším italským filmařům a je jen logické, že jeho manželka se tím pádem automaticky musela stát hvězdou jeho filmů. Elisinu hereckou dráhu ovšem nelze zúžit na spolupráci s Blasettim, protože hned zpočátku ji do velkých rolí obsazovali i další slavní režiséři té doby jako Mario Camerini (ALE TO NENÍ NIC VÁŽNÉHO – Ma non e una cosa seria, 1936) nebo Carmine Gallone (HARLEM, 1943). Stěžejní součást její tvorby nicméně tvoří filmy natočené s Blasettim. Zmínku si zaslouží především dva tituly natočené za války, pohádkový příběh ŽELEZNÁ KORUNA (La coronna di ferro, 1941) a historická veselohra HOSTINA POSMĚVÁČKŮ (La cena delle beffe, 1942). Hvězdné obsazení krásných italských hereček pak Elisa Cegani doplnila v příběhu o touhách sedmi chovanek církevní školy ÚSTAV GRIMALDI (Nessuno torna indietro, 1943).

I z poválečné filmografie Elisy Cegani vynikají snímky natočené s Blasettim, význam jejích rolí ale postupně klesal. V historickém velkofilmu zasazeném do doby antiky FABIOLA (1949) byla hvězdou francouzská herečka Michele Morgan, s níž pak ve Francii Elisa natočila také film SKLENĚNÝ ZÁMEK (Le château de verre, 1950). Ve Francii ostatně pracovala i později a hrála například v adaptaci Zolova románu NANA (1955). Zajímavou položkou v její práci je historický film ZAJATKYNĚ Z PALEBNÉ VĚŽE (La prigoniera della torre di fuoco, 1952), k němuž navrhla kostýmy. V Blasettiho romantické komedii ŠTĚSTÍ BÝT ŽENOU (La fortuna di essere donna, 1956) byla zastíněna dvojicí Sophia Loren-Marcello Mastroianni, několik větších příležitostí dostala na přelomu 50. a 60. let v tehdy populárním žánru tzv. sandálu a meče (KONSTANTIN VELIKÝ –Costantino il grande, 1962).

Kromě filmů hrála Elisa Cegani také divadlo, v tomto ohledu je její tvorba ale zcela podružná, v padesátých letech začala spolupracovat také s televizí. Manželskou dvojici vytvořila s Jeanem Gabinem ve slavném SICILSKÉM KLANU (Le clan des Siciliens, 1969), později se před kamerou vyskytovala již jen výjimečně. Elisa Cegani zemřela v Římě 23. února 1996 ve věku nedožitých 85 let.

Autor: argenson