Silvanella Pampanini, italská herečka a zpěvačka se narodila do rodiny třetí generace diplomatů, kteří měli své šlechtické kořeny v Benátkách, odkud se přestěhovali na počátku 19. století do Říma, kde se 25.9.1925 Silvana narodila.

Vystudovala konservatoř Santa Cecilia – klavír a klasický zpěv. Pro kariéru zpěvačky se rozhodla po vzoru své tety známé sopranistky Rosetty Pampanini, která ji začala školit, a jako první role nastudovala Silvana náročné pěvecké party - Aidu a Toscu. S těmito operními party však zatím vystupovala koncertně a natáčela v radiu. Na jednom z jejich koncertů byl i papež Pius XII, který ji na důkaz obdivu k jejímu zpěvu věnoval růženec zhotovený ze zlatých korálků, což byla jak se později vyjádřila - pro ni nesmírně veliká pocta.

Dalším nezanedbatelným posunem do oblasti showbussinesu byla soutěž Miss Italy v roce 1946, které se účastnila na základě fotografií, které tam poslal její známý, a Silvana byla vybrána do soutěžního klání ve Stresa, kde se soutěž konala v Lago Maggiore a nastalo naprosto senzační vystoupení. Silvana vešla na přehlídkové molo v bikinách. V Itálii něco nevídaného. Štíhlá, vysoká a krásná černovláska okamžitě uchvátila publikum, ale porotu složenou z umělců, novinářů zaujala Rossana Martini. Poté, co byla Miss zvolena Martini, publikum protestovalo a strhla se taková vlna odporu, že musela být přivolána k zásahu i policie. Volba měla dohru v radiu, kde obě adeptky měly možnost říci svou verzi, ale nakonec celá záležitost skončila tím, že Martini Silvanu napadla a začala jí rvát vlasy. V ten moment byl přenos ukončen a soutěž zkončila ex aequo.

Silvanella však získala nabídku k natáčení filmu, a poprvé se objevila vedle barytonisty Gino Bechi v L´Apocalisse 1946, následovalo Tajemství Dona Giovanniho – Il segretto di Don Giovanni 1947, Il barone Carlo Mazza 1948, Arivederci papá 1948, Lo sparviero del Nilo 1949. Stala se z ní náhle velmi populární osobnost, předváděla nové modely, předváděla šperky, pozovala pro časopisy a tisk. Během padesátých let se stala nejlépe placenou umělkyní.

Na plátně kin se objevila vedle všech velkých italských herců - poválečného období jako byli – Toto, Peppino De Filippo, Alberto Sordi, Vittorio De Sica, Marcello Mastroianni, Nino Manfredi, Vittorio Gassman, Walter Chiariho, Amedeo Nazzari, Bryan Johnson, Raf Vallone, Nino Taranto, Massimo Girotti, Ugo Tognazzi, Carlo Dapporto, Paolo Stoppa, Rossano Brazzi, Massimo Serato, Folco Lulli. Mezi francouzské partnery patřili: Jean Gabin, Henri Vidal, Jean-Pierre Aumont, Raymond Pellégrin, Pedro Armendariz a dokonce i Buster Keaton.
Mezinárodním úspěchem se stala parodie na film Quo vadis? S názvem - OK Nerone 1951. Silvana málem získala nominaci na Oscara a Zlatý globus 1959 za nejlepší zahraniční film. Byl to snímek režisera Giuseppe de Santise - La strada lunga un anno 1958, který byl horkým želízkem, a se kterým se počítalo na reprezentaci Itálie. Distributoři však režisera bojkotovali, takže film nebyl nakonec zařazen.

Pampanini byla hostem mnoha filmových festivalů a stala se na čas vyslankyní italské kinematografie ve světe. Operní diva, filmová hvězda, vždy s úsměvem, elegantní, sympatická – miláček diváků, kamkoliv přišla.

V roce 1955 byla na vrcholu své kariéry. Tehdy Silvana odmítla s lítostí nabídky Hollywoodu, proto, že neuměla anglicky a nechtěla být dle svých slov nikomu pro smích, takže zatím co Gina Lollobrigida a Sophia Loren sklízely v USA úspěchy, ona dávala přednost práci ve Francii, kde jí přezdívali Nini Pampani. Popularitu měla stejnou měrou ve Španělsku, Řecku, Egyptě, ale i v Mexiku, kde natočila několik koprodukčních filmů. Mimo jiné natáčela pro RAI Televisione, vystupovala v operních představeních na jevištích La Scaly v Římě, v Miláně, a v opeře San Carlo v Neapoli ve Verdiho, Donizettiho a Pucciniho mistrovských dílech od roku 1948 do roku 1995.

Co se týká jejího soukromí měla několik přátelských i mileneckých vztahů a mezi známé osobnosti se vedle egyptského krále Farouka objevily i filmové hvězdy – Tyrone Power, William Holden a Omar Shariff. Mezi její platonické obdivovatele patřily hlavy velkých států latinské Ameriky - Jimenez a Trujillo, kteří v té době vládli ve Venezuele a Dominikánské republice jako diktátoři a oba bratři Castrové nejen Roaul ale i Fidel

Pampanini byla jmenována vysokým úředníkem - rezidentem kulturních daňových účelů, v Monaku knížetem Ranierem, a v dubnu 2003 se stala důstojníkem „ Řádu za zásluhy italské republiky“. Je pravidelným a čestným hostem i porotcem na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Mezi největší lichotku, kterou si z poslední doby považuje, je výrok režisera Pedra Almodóvara, který prohlásil, že patří mezi jeho oblíbené herečky, a že by s ní rád spolupracoval. Silvana Pampanini má na svém filmovém kontě 67 filmů.


Marta Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow