Antonín Sova

Z tvorby Antonína Sovy: Samota Samota v polích...Střecha rozbitá. A kolem noc je, jedna z tichých nocí, kdy voní tráva z nedalekých luk. Pes štěká bez ustání. Vzteklá ozvěna krátkými dvojzvuky hlas vrací zpět, jak od lesů by rozrazila se. A rostou obrysy samoty pusté jak blížíš se. Na sadě studnu zřít, a nad ní tyče ční. Nespatříš člověka. Dvě kozy smutné bečí z ohrady a měsíc, vykrojený z ocele, ¨na nakupeným dřívím rozlévá svou línou, modrou řeku květy stromů. /ze sb.básní -Soucit a vzdor,1894/

Řekli a napsali o Antonínu Sovovi: Kusem svého osudu je Antonín Sova dědicem Jaroslava Vrchlického. Vrchlický je právě na vrcholu své tvorby a jako vír v nejširších kruzích zachycuje světovou poezii a strhává ji do českého verše-když se mladý Sova/ještě tiše/ ujímá pokračování v jeho úkolu./1/ ...V tom smyslu Sova dokončil, dovršil dílo Jaroslava Vrchlického. V tom smyslu byl ve svých počátcích dědicem životní práce jeho dějinného úkolu./2/ ...Sova je básník z jednoho kusu, mocně autonomní již ve svých počátcích,.../3/ /1-3, Julius Fučík, rec. ke sb. Soucit a vzdor, Tvorba 1938/ ...Celým dílem Sovovým vine se jako červená nit bolestný zápas, typické kolisání citové duše mezi snem a jeho uskutečněním, mezi jistotou názorovou a nejistotou plachého, raněného srdce./str.218/ /Josef Hora v čl. Dva básníci-uvodník Rudé právo z 28.2.1924/ ...Sova uvolnil český verš: od starší rétoriky parnasistické dovedl jej k zvláštní symbolické lyričnosti, která ovšem také měla v sobě zárodky nového rétorismu, a ten se rozrostl žel částečně i v Sovovi samém.../str. 232/ /F.X.Šalda v čl. Některé problémy sovovské-Šaldův zápisník 1934, prosloveno o matiné Sovově v divadle vinohradském 25.2.1934, dopoledne./ ...Antonín Sova nadál český verš vším, čím voní naše rodná řeč. /Karel Konrád v čl. Básník našich neklidů, Plamen 1/65 str.112/