Jaroslav Dudek

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Jaroslava Dudka: …Když pak totiž člověk vidí, že se představení lidem líbí, tak má pocit, že tu hru dělal rád, ale když neuspěje, tak najednou zjistí, že k ní vlastně vždycky měl nějaké výhrady. Člověk je potvora a rád si nechává škvírku v zadním vchodu. Málokdo si přizná, že něco dělal strašně rád, a přesto se to nepovedlo/1/str.79 …Režírovat znamená vést ne herce, ale diváky. Režisérovo usilování nesměřuje k tomu, aby herec říkal svůj text pomaleji nebo rychleji, lépe nebo hůře, ale aby vyvolal v divákovi tu či onu emoci, tu či onu odezvu. Aby se divák v pravou chvíli zasmál, v pravou chvíli zaplakal. To když se podaří, tak se smysl režisérské práce naplní. Běda, když je to naopak./2/str.80 …Na divadle ti můžou diváci udělat z komedie truchlohru a z tragedie frašku, když to přeženu. Tuhle možnost televizní divák nemá. Ta hra je přece natočená, zakonzervovaná, zafixovaná a diváci jsou dostatečně od sebe odděleni stěnami bytů a pokojů, takže kouzlo společného zážitku se nekoná. A přesto se něco podobného nějakým záhadným způsobem děje./3/str.80-81 /1-3, , Obyčejné hovory II., Miluše Zindelová, Magdalena Dietlová, 1992/