Ivo Osolsobě

V Králově Poli se narodil Ivo Osolsobě 26. března roku 1928, do rodiny významného českého elektrotechnika Jana Osolsobě, a maminky Žofie Osolsobě, která za svobodna hrála amatérské divadlo. Starší bratr, JUDr. Jiří Osolsobě /1918–1975/, bojoval v 2. sv. válce jako zahraniční letec RAF a je autorem válečných vzpomínek Zbylo nás devět /napsáno 1947, vyšly až roku 1988/. Ivo Osolsobě, pozdější uznávaný divadelní dramaturg, divadelní a literární teoretik, překladatel muzikálových textů a mnohdy i režisér. Stále žije ve stejném domě a dokonce i stejné místnosti, v níž se narodil, před více jak osmdesáti léty. Díky rodinnému zázemí začal svá středoškolská studia na reálce, ale brzy přešel na reálné gymnázium. V průběhu gymnaziálních studií se projevil jeho literární talent a obesílal svými příspěvky časopis Brněnského později Moravského středoškoláka. Po maturitě se pustil do studia anglistiky, divadelní vědy a estetiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, které završil absolutoriem v roce 1953. V průběhu studia měl možnost načerpat vědomosti, životní zkušenosti a zejména nadšení pro obor od tehdejších mimořádných profesorských osobností, jakými byli Frank Wollmann a Josef Vachek. Silným inspiračním vlivem na něj působilo detailní seznámení s hudebními díly Otakara Zicha, Nikolaje Jevrejnova a Romana Osipoviče Jakobsona. Disertační disertační prací na téma K základním otázkám historie a teorie operetního žánru, které předznamenalo jeho celoživotní divadelní zaměření, ukončil svá vysokoškolská studia. Od roku 1953 se stal dramaturgem souboru zpěvohry Státního divadla v Brně, ve kterém se s přerušením v letech 1956 až 1959, kdy byl dramaturgem činohry a působil zde až do roku 1989, kdy odešel do důchodu. Po roce 1989 byl zaměstnán jako vědecký pracovník Kabinetu dějin a teorie divadla ÚČL /1990/ a dramaturg Hudebního divadla v Karlíně /1991/. V roce 1993 získal stipendium na Graduate School of the City University of New York /CUNY/. Roku 1994 se habilitoval a od stejného období působí na Divadelní fakultě JAMU a na FF MU v Brně. V roce 2001 byl jmenován profesorem v oboru teorie a dějin divadla. Je otcem syna Petra /*1962/, který působí jako profesor na FF MU, v oborech filozofie a estetika. V šedesátých létech, které představují pro brněnskou scénu Státního divadla v Brně, dnes Národního divadla Brno, nejúspěšnější tvůrčí období, se na tomto stavu svým mimořádným podílem zasloužil společně s trojicí dramaturgických osobností, které vytvářely zázemí pro tvůrčí práci inscenátorů. V opeře to byl Václav Nosek, v činohře Bořivoj Srba, a v baletu Vladimír Vašut. Ivo Osolsobě změnil stav, kdy divadelní soubor produkoval pouhou konzumní, byť občas i na vysoké profesionální úrovni. Za působení Ivo Osolsobě se soubor stal nositelem nových trendů v žánru a nepřehlédnutelným uměleckým útvarem. Významná se jeví i dnes spolupráce Ivo Osolsobě s režisérem Stanislavem Fišerem, také dirigenty Jiřím Karáskem a Arnoštem Moulíkem. Důležité bylo i propojení a součinnost s choreografem Lubošem Ogounem pod patronací šéfa souboru a později ředitele divadla Karla Šedy. Ivo Osolsobě byl také neúnavným propagátorem české původní tvorby a přiváděl do českého kulturního kontextu i špičkové západní tituly. Promyšleně se svými pracovník budoval soubor, který byl při zachování vysoké interpretační úrovně schopen nejen muzikálovým nárokům, ale i nárokům klasické operety, které věnoval dlouhodobě význačnou pozornost. Na brněnské jeviště přivedl k realizaci Ivo Osolsobě mimořádně rozsáhlou nabídku muzikálů, např.: My Fair Lady, West Side Story, Muž z La Manchy, Šumař na střeše, Řek Zorba, Annie, Oklahoma aj. Za mimořádné je nutné mít průkopnické uvedení Bernsteinova Candida v roce 1980. Byl iniciátorem uvedení původní tvorbu v tomto žánru, a především vznik velmi úspěšných děl, jejichž autorem byl člen souboru František Zacharník - Holky na ocet, Gordický uzel aj. Rovněž i uváděním muzikálů jiných autorů, jako byli například Jindřich Brabec či Václav Zahradník. Velký a trvalý zájem projevoval v přípravě a studiu klasických operet, kde se zaměřil i na tituly méně uváděné. Mimořádně rozsáhlá je jeho činnost překladatelská a v tomto směru i spolupráce s Vladimírem Fuxem či Alexandrem Kozákem. Jako režisér se představil v inscenacích komorního muzikálu Toma Jonese a Harveyho Schmidta Ano! Ano!, který režijně vedl v československé premiéře v roce 1974. V paměti diváků zůstává i jeho spolupráce s Lubošem Ogounem, při společném inscenovaní Kanderova Kabaretu. Neméně významná je i publikační činnost Iva Osolsobě, kdy např. v roce 1967 vydal studii zaměřenou na muzikál - Muzikál je když… aj Erkul