Emanuel Bozděch

Jméno Emanuela Bozděcha představuje další z nevyjasněných záhad českých literárních i divadelních dějin. Tento dramatik, překladatel, novinář a v letech 1869 – 1876 též dramaturg Prozatimního divadla, se zapsal do dějin svou dosud neobjasněnou smrtí… Narodil se v Praze 21. července roku 1841 jako syn obchodníka s kroupami. Jeho otec přišel v revolučním roce 1848 o většinu svého majetku, tudíž rodina Bozděchových žila v dosti velké chudobě. Přes skromné poměry, v nichž rodina žila, podporoval otec studia nadaného syna. Emanuel vystudoval novoměstské gymnázium a posléze na univerzitě studoval práva a filozofii. Než se stal dramaturgem Prozatimního divadla, pracoval Emanuel Bozděch jako vychovatel v rodině Adlerfeldů ve Skřivanech. Působení v Prozatimním divadle bylo provázeno spory s režisérem Josefem Jiřím Kolárem (1812 – 1896), který byl sice znám svou precizností a profesionalitou, ovšem současně také neblaze vynikal nevraživostí, nesnášenlivostí a tvrdostí vůči svým spolupracovníkům. Emanuel Bozděch na základě osobních sporů i na základě nevyhovění požadavku na zvýšení platu své místo dramaturga opustil a vystřídal jej v této funkci spisovatel a dramatik Jakub Arbes (1840 – 1914). I přes spory, které mezi Bozděchem a vedením Prozatimního (později Národního) divadla vládly, nelze upřít naší přední scéně, že Bozděchova hra „Z doby kotilionů“ se stala jednou z nejčastěji hraných představení Prozatimního divadla své doby. Napsal ji během svého pobytu ve Skřivanech a její premiéra se odehrála 9. května roku 1867. Kolár později obvinil Bozděcha z plagiátorství. Dle jeho tvrzení není Bozděch autorem hry, nýbrž ji prý převzal od zahraničních autorů. Jiné tvrzení, které vyšlo v dobovém tisku, říká, že autorem hry byl ve skutečnosti starší Emanuelův bratr František Bozděch (nar. 1838). Ten působil jako novinář a roku 1865 předčasně zemřel. Emanuel prý použil dílo z bratrovy pozůstalosti a vydával jej za své. Tato tvrzení však dnes nelze ani potvrdit, ani vyvrátit. Oficielně zůstává autorem úspěšné hry „Z doby kotilionů“ právě Emanuel Bozděch, do jehož odkazu patří i další úspěšné drama s názvem „Baron Goertz“. Toto drama mělo premiéru 21. ledna roku 1868 a tématicky čerpá ze švédské historie. Za další velmi populární Bozděchovu hru je považována „Zkouška státníkova“ odehrávající se v době vlády Marie Terezie kolem roku 1748. V ústřední roli slavné panovnice ve své době excelovala divadelní diva Otýlie Sklenářová-Malá. Po odchodu z Prozatimního divadla se Emanuel Bozděch věnoval zejména práci novinářské. Psal různé eseje a kritiky. Působil zprvu v německých listech vydávaných v Praze - Prager Tagblatt a Prager Abendblatt, avšak tyto listy se pro české vlastenecké zájmy jevily velmi nekorektní. Bozděch tedy později přešel do německého deníku Politik, kde sice také užíval německou řeč, nicméně politická orientace tohoto deníku nebyla výrazně v rozporu s českými vlasteneckými zájmy. Emanuel Bozděch měl velmi uzavřenou povahu. Poté, co opustil Prozatimní divadlo, se uzavíral do své soukromé ulity stále více. Mezi přáteli měl pověst podivína. K jeho uzavřené povaze se přidaly navíc zdravotní problémy, trpěl těžkou diabetes, na níž ve své době nebylo žádných léků. Je tedy skutečně otázkou, co se honilo nemocnému muži v hlavě, když 10. února 1889 mezi 7. a 8. hodinou večerní odešel ze svého bytu v ulici Štěpánská 37 na Novém Městě v Praze. To je totiž poslední informace o životě dramatika Bozděcha. Na sobě měl nejprostší své oblečení, doma zanechal veškeré cenné věci. Svědkové ho ještě ten večer zahlédli, kterak prochází po mostě císaře Františka Josefa I., později byl viděn u Vltavy v Praze – Holešovicích. A pak…nikdo neví. Emanuel Bozděch zmizel z povrchu zemského. Co se s podivínským mužem stalo, nikdo nedokáže s přesností určit. S největší pravděpodobností však spáchal sebevraždu skokem do Vltavy, tělo se však nikdy nenašlo. Jeho smrt tak zůstává obestřena tajemstvím, přesné datum skonu nelze v případě Emanuela Bozděcha uvést. Faktem je, že rok po jeho zmizení spáchala sebevraždu skokem z okna Bozděchova sestra. Duševní porucha tedy mohla být v rodině Bozděchových jakousi dědičnou zátěží. Za mrtvého byl Emanuel Bozděch oficielně prohlášen v roce 1893.