Louis Braille

Louis Braille se narodil 4. ledna 1809 jako čtvrté dítě v rodině sedláře a vinohradníka Simona-Reného Brailla a jeho ženy Monique. Na svět přišel v městečku Coupvray (nedaleko Paříže) jako zcela zdravé a čiperné dítě, ale jako tříletý si při hře v otcově dílně nešťastnou náhodou poranil ostrým šídlem levé oko. Způsob tehdejší léčby (obklady a výplachy odvarem z lilií a leknínů) chlapečkovi nijak nepomohl, právě naopak - do rány se mu dostala infekce, která zasáhla i druhé oko a během necelých dvou let připravila Louise o zrak docela. Naštěstí pro něho oba rodiče byli gramotní - což byla v té době na francouzském venkově rarita - a plně si uvědomovali význam vzdělání. Když zjistili, že se bystrý chlapec sám od sebe naučil po hmatu rozeznávat několik písmen, vystupujících na koženém potahu domácího křesla, požádali o pomoc místního kněze. Abbé Palluy se tak stal prvním učitelem malého Louise a později, když se ukázalo, že normální školní výuka je pro chlapce příliš složitá, zajistil mu stipendium na tehdy jediné francouzské škole pro nevidomé. Jako desetiletý se tedy Louis ocitl v internátní škole v Paříži, kde jej ale moc radosti nečekalo. Ve vlhké a zchátralé budově se nikdy (ani v zimě) netopilo a tu trošku nekvalitního jídla, co žáčci dostávali, mohli zapíjet leda tak vodou, nabíranou přímo ze špinavé řeky. Mezi studenty tu řádí tuberkulóza a ani způsob výuky není právě nejšťastnější - děti se tu učí z knih, které jsou sice plné vystouplých písmen, ovšem samy o sobě jsou tak veliké a těžké, že s nimi slabší studenti jen těžko manipulují. Navíc tak mohou pouze číst, ale nikoliv sami psát. To všechno vedlo mladého Brailla k tomu, aby se pokusil o nápravu. Roku 1821 se seznámil s už nepoužívaným a zastaralým vojenským systémem tzv. "nočního psaní" kapitána Charlese Barbiera de la Serre. Ten byl vytvořen pro vojáky, aby mohli komunikovat i za tmy a skládal se z dvanácti vytlačených bodů. Braille jej (už ve svých patnácti letech) podstatně zdokonalil a zjednodušil, takže nakonec použil bodů pouze šest. Po ukončení studia se Louis Braille sám stává učitelem dějepisu, matematiky a hry na violoncello ve slepeckém institutu, kde vyrostl. Roku 1829 vydává svou první knihu pro nevidomé a v roce 1837 zdokonaluje psaní přidáním znamének pro zápis matematických symbolů (Nemeth Braille) a hudby (Braille music code). Bohužel přitom naráží na celou řadu překážek a nepochopení a jeho systém je dokonce roku 1842 ředitelem školy důrazně zakázán. Studentům jsou zabaveny a zničeny všechny pomůcky, ale ti si novou abecedou klidně píší dál - klidně si přitom vystačí třeba i s obyčejnou vidličkou. Nakonec povolí i pan ředitel a o dva roky později už nevidomí žáčkové udivují diváky na veřejném vystoupení, kde předvádějí plynnou četbu pomocí svých prstíků. Braille může triumfovat, ale bohužel už mu na to zbývá jen málo času - je těžce nemocný TBC, musí zanechat vyučování a poslední rok života stráví trvale upoutaný na lůžko. 6. ledna 1852 umírá, aniž by se o tom v tehdejším tisku objevila sebemenší zmínka. Jeho vynález jej však přežije a od roku 1932 už "Braillovo písmo" používá celý svět. Dodnes je výrazným usnadněním komunikace pro nevidomé a kromě tradičních forem zápisů už fungují dokonce i speciální počítačové tiskárny.