Joža Jauris

Životopis.Joža Jauris. Herec a představitel Československé filmové unie. Narozený 6.1.1898 v Praze. Zemřel v roce 1945 v Praze. Jako herec se počal prosazovat na scéně divadla Theodora Pištěka (1917-1918) a o později v témže roce již vystupoval v Městském divadle na Královských Vinohradech (1919). Na přelomu let 1919-1920 se angažoval v tehdy vznikající Herecké unii, která měla zastupovala zájmy herců ve vztahu k jejich zaměstnavatelům. Ve stejném roce se stal ředitelem divadla ,,Intimní scéna”, kde dlouhodobě působil (1919-1929). Toto divadlo se definovalo, jako scéna, která: ,,Má připravovat mladé herce pro budoucí profesionální dráhu”. V roce 1931 se stal Ústředním tajemníkem československé filmové Unie, která měla zastupovat zájmy filmových pracovníků a filmových režisérů ve vztahu k Svazu producentů působících ve filmovém průmyslu a k ministerstvu obchodu. V třicátých letech si zahrál jako herec i v několika českých hraných filmech: • Právo na hřích (1932) • Diagnosa (X) 1933. • Madla z cihelny (1933) • Sedmá velmoc. (1933) Na podnět Československé filmové unie měl ve třicátých letech vzniknout. dokonce Mezinárodní svaz filmových pracovníků o kterém J.Jauris s představiteli jednotlivých národních svazů (Rakousko, Bulharsko, Jugoslávie, Romunsko), který však skončil neúspěchem. Za touto myšlenkou se ukrývala i možnost explotace vývozu českých filmů na teritorium Balkánu, protože některé země zaujímaly obdobné postoje v problematice kontigentu např. Jugoslávie (resp. ochrany domácí filmové produkce vůči dovozu zahraničních filmů). V roce 1937 byl členem československé delegace na na Mezinárodním filmovém kongresu v Paříži. Spolu s Václavem Bínovcem podepsali prohlášení Filmové unie z října 1938, které vylučovalo z československé kinematografie ,,pracovníky židovského resp. neárijského původu”. Za Filmovou unii společně s režisérem Václavem Bínovecem byli delegováni po 15. březnu 1939 do vedení Filmového ústředí pro Čechy a Moravu, které bylo po 15. února 1941 nařízením říšského protektora na Českomoravské filmové ústředí. V červnu 1943 se stal referentem ČMFÚ při nově zřízením Filmovém poradním sboru při Českomoravském filmovém Ústředí. V období protektorátu jeho role na prostředí české kinematografie se spíše zmenšovala oproti snaze režiséra Václava Bínovce, který se dal plně do služeb nového mecenáše, kterým se stal pro něho Emanuel Moravec. Literatura: Bartošek, L.: Náš Film./Kapitoly z dějin filmu 1898-1945/. Mladá fronta, Praha 1985. Bartošek, L.: Dějiny čs. kinematografie II. – Zvukový film 1930-1945 /skripta/ Český hraný film I. 1898-1930. Národní Filmový archiv. 1995. Český hraný film II -1930-1945. NFA, Praha, 1998. Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Sestavil PhDr. Antonín Dolenský. I. roč. Praha 1934. Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Sestavil PhDr. Antonín Dolenský. II. roč. Praha 1936.