Marie Bittnerová

Česká divadelní herečka Marie Bittnerová se narodila 10. února 1854 s největší pravděpodobností ve Vysočanech. Její otec byl obchodník a kromě Marušky patřilo do rodiny ještě dalších čtrnáct sourozenců. Mladinká Marie již od dětství toužila po divadle. Začínala v ochotnických souborech a cestou hereckou si přála jít celý svůj život. Rodiče Marii od jejího úmyslu zrazovali. „Nebudeš to mít lehké,“ říkal otec Boubín mladé Marušce, ale když byla dívka pevně rozhodnuta stát se herečkou, rozhodl se jí nebránit. Byl to přece jen pořád určitý způsob obživy, byť ve své době velmi špatně placený a rodině plné hladových krků mohla ulevit každá, byť jen skromná, finanční výpomoc. A tak se slečna Boubínová (psáno někdy též postaru Baubínová) stala herečkou. V jejím rozhodnutí ji podporovala také teta Lori, matčina sestra. Zdá se Vám křestní jméno Mariiny tetičky povědomé? Ano, Lori Šomková byla životní partnerkou Karla Hynka Máchy a zřejmě i ve stopách památky mrtvého snoubence podporovala svou neteř v jejím rozhodnutí. Marie Boubínová začínala svou hereckou dráhu ve Stavovském divadle, kam byla i přes své mládí a skromné zkušenosti přijata. Zazářila v aktovce „Doktor Egvin“, objevila se také jako Jessika v „Kupci benátském“. Byla přijata dobře u obecenstva i u jinak přísné kritiky. Když do jejího života vstoupil herec Jiří Bittner (zazářil později na scéně Národního divadla např. v postavě Jaga v „Othellovi“, nemohla být Marie šťastnější. Bylo jí dvacet let, Jiří byl o osm let starší. Mladí zamilovaní lidé se rozhodli, že spolu chtějí žít. Manželé Bittnerovi prošli společným angažmá v Meiningenu, kde zářila Maruška v divadelní hře „Herrmanova bitva“. Jako členoví meiningenského souboru vystupovali zájezdově v Berlíně a v dalších německých městech. Maruška hrála např. Hermionu v „Zimní pohádce“, Amálii v „Loupežnících“, Bertu v „Pramáti“ a další. V době působení ve Frankfurtu zažili Bittnerovi požár tamějšího divadla. V troskách posléze dlouho hledali a nakonec úspěšně našli své snubní prsteny. Působení v Meiningenu trvalo dva roky, posléze se Bittnerovi vrací zpět do Prahy. Psal se rok 1881 a svůj provoz zahajuje Národní divadlo, na jehož scéně se Maruška objeví např. jako Eva (první v historii) v dramatu „Gazdina roba“. Její manžel Jiří Bittner dosáhl velkého úspěchu u publika např. postavou Václava Kounice ve hře „Zkouška státníkova“. Na přelomu 80. a 90. let 19. století odešla Marie Bittnerová z Národního divadla. Nedokázala se smířit s návrhem nižší gáže, navíc se cítila zastíněna novou kolegyní Hanou Benoniovou a následně také Marií Laudovou. Po nějaké době se do Národního divadla sice znovu vrátila na nabídku samotného ředitele Šuberta, avšak pocit křivdy i určitá forma profesní žárlivosti na mladší kolegyně v Marii zůstala. Její averze zejména vůči Haně Benoniové vyvrcholila při zkoušení „Kupce benátského“, v němž Marie hrála Porcii a Benoniová služebnou Nerissu. Marie tvrdošíjně vyžadovala, aby Hana Benoniová v rámci své role u jejích nohou klečela. Hana tento požadavek odmítla splnit, načež Marie vystupňovala svou zášť vůči kolegyni. Po ošklivém konfliktu odešla Marie Bittnerová z Národního divadla nadobro. Psal se rok 1893. Téměř čtyřicetiletá Maruška se uchýlila do naprostého soukromí, vyhýbala se jakékoliv zmínce o divadle, stranila se lidí. Jiří stále zůstává v té době v angažmá v Národním divadle. Zoufalý ze špatného psychického stavu své choti uprosil ředitele Šuberta, aby přizval Marii na hostování. Její hořkost a averze vůči mladším kolegyním v té době již ustoupila do pozadí a tak Marie Bittnerová velmi ráda přijala nabídku vystoupit v osmi večerech na scéně Národního divadla. Do jejího života se opět začala vracet pohoda a klid. Ve svých čtyřiceti třech letech navíc otěhotněla a zdálo se, že po dlouhých letech bude rodina Bittnerových konečně úplná, naplněná narozením potomka, nelítostný osud však spřádal své nitě jinou, velmi tragickou cestou… O Vánocích roku 1897 propukla u těhotné Marie vysoká horečka. Jiří milovanou choť odvezl na kliniku profesora Rubešky. O život jeho choti a nenarozeného dítěte bojovali lékaři v rámci dobových možností ze všech sil. Bohužel neúspěšně. K ránu 2. ledna 1898 Marie Bittnerová zemřela při porodu. Do nebe si s sebou vzala i život vytouženého potomka. Dvojnásobná bolest zcela rozedrala srdce Jiřího Bittnera. Jeho život zcela ztratil smysl. V jakémsi pomatení mysli žalem spálil všechny Maruščiny role a odjel z Prahy. Toulal se Berlínem, kde jeden čas také pobývali s Marií. Vzpomínal na jejich divadelní začátky, na lásku, kterou k sobě zahořeli. Roku 1900 odešel z Národního divadla také on. Bez Marušky již nemělo smysl žít. Po pěti letech od jejího skonu, 15. dubna roku 1903, se uzavřela i životní cesta Jiřího Bittnera. Manželé Marie a Jiří Bittnerovi jsou pochováni na Olšanských hřbitovech.