František Hek

František Hek, celým jménem František Vladislav Hek /tehdy psán Heck/, se narodil 11. dubna roku 1769 v rodině dobrušského kupce. V Dobrušce také prožil převážnou část svého dětství a získal základní vzdělání v místní městské škole. Uplatnil se již během svých chlapeckých let jako kostelní zpěvák. V roce 1779 odešel do Prahy, kde řádně dokončil normální školu a od roku 1782 studoval na piaristickém gymnáziu. V Praze se také věnoval zpěvu a nejspíše zpíval jako choralista u Sv. Petra a Pavla na Zderaze. Gymnaziální studia přerušil v roce 1785 a poté se živil zpěvem na kůrech a v Nosticově divadle. V Praze se seznámil s českou vlasteneckou společností a mimo Nosticovo divadlo docházel ještě pravidelně do Krameriova nakladatelství. V Praze se osobně seznámil s Wolfgangem Amadeem Mozartem, který jej měl krátký čas učit skladbě. V roce 1788 se vrátil do Dobrušky na otcovo naléhání, a také z důvodu otcova zhoršujícího se zdravotního stavu. Postupně přebral otcovu kupeckou živnost. Pražskému kulturně buditelskému prostředí věnoval stálou pozornost a jeho básnická činnost jej sblížila s Puchmajerovou školou. V roce 1790 pobýval v Brně, kde se seznámil G. Riegrem, pro nějž upravil texty několika áriím. V roce 1792 se oženil. Ve svém krámku Hek vedl nejen obchod, ale také půjčoval české knihy a noviny. Stal se venkovským zástupcem Krameriovy České expedice. Ve svém dalším vzdělávání pokračoval jako samouk. Měl velmi rozsáhlou knihovnu /3.284 svazků/ v roce 1806,se spisy filozofickými, historickými a přírodovědnými. Hek se pokoušel v Dobrušce o uvedení českého divadelního představení, což mu nebylo povoleno opočenskou vrchností. V Dobrušce a okolí známý Hekův prosperující obchod, byl zničen při velkém požáru města, ke kterému došlo dne 9. května roku 1806. Mimo této pohromy jej poškodil a takřka přivedl na mizinu rakouský státní bankrot v roce 1811. V roce 1806 nastoupil v Dobrušce jako kaplan J. L. Ziegler, ve kterém získal přítele, spolupracovníka a mnohdy i zastánce při vlastenecké práci. Přes životní svízele v tomto složitém období intenzivně publikuje své postřehy a úvahy. Jeho nejvlastnějším výrazovým prostředkem byl epigram, často satiricky zaměřený. Hek byl tak ve své podstatě jedním z prvních novočeských satiriků. V roce 1820 vydal svůj nejvýznamnější spis Veliký pátek, který představuje odvážnou kritiku tehdejších dobrušských maloměstských nešvarů. Pro tuto kritiku byl souzen a došlo k následné konfiskaci spisu. Hek byl už pod stálým tlakem dobrušských mocipánů a nakonec se po prodeji zbytků svého majetku a dražbě, znechucen maloměstským prostředím, přesunul ze svého rodiště v roce 1823 na východočeský venkov v Podkrkonoší. Od roku 1840 žil v bratrském Ochranově v Lužici a po zhoršení zdravotního stavu od roku 1842 žil u své provdané dcery Ludmily Štolovské v Kyšperku /dnes Letohrad/. Již v roce 1821 Hekovi zemřela manželka. Hudební dílo Františka Heka je nerozvinuté, ale přesto nese patrný vliv Mozartova díla a romantismu. Hekův vlastní životopis byl pro Aloise Jiráska jedním z podkladů pro napsání pětidílného románu o českém národním obrození - F.L.Věk. V roce 1971 byl ČST natočen 13-dílný seriál /prem.12.9.1972/,režiséra Františka Filipa a podle scénáře Otty Zelenky. Hlavní postavu ztvárnil Radoslav Brzobohatý. V Hekově rodném domku v Dobrušce je od roku 1972 otevřená stálá expozice Městského muzea. Erkul