Josef Vondráček

Herce Josefa Vondráčka můžeme vídat v necelých třiceti filmech, ale i když hrál jen vedlejší role, jeho filmografie je zajímavou přehlídkou kvalitních filmařských počinů 60. až 80. let, protože si zakládal na tom, že nikdy nebude hrát v dílech jakkoliv podporujících tehdejší komunistický režim. Pocházel z Hradce Králové a herectví vystudoval na pražské DAMU (1956). Po dokončení DAMU vystřídal v poměrně rychlém sledu několik oblastních scén, působil v divadlech v Trutnově, Benešově, Příbrami a Kolíně (1956-1963). V době angažmá v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami (1959-1962) dostal první možnost zahrát si i ve filmu a debutoval menšími postavami vojáků (PRÁČE, 1960; KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE, 1961). Z kolínského angažmá přišel v roce 1963 do Prahy, kde začínal v kabaretním souboru Paravan, od roku 1965 byl pak členem hereckého souboru Činoherního klubu. Činoherní klub byl v 60. letech inspirativní scénou s řadou významných hereckých i režisérských osobností. Josef Vondráček sice ani tady nehrál velké role, ale v menších úlohách patřil k nejvytíženějším hercům. Osobnosti Činoherního klubu zaplnily v té době stěžejní filmová díla spadající do československé nové vlny, v několika z nich hrál i Josef Vondráček (NÁVRAT ZTRACENÉHO SYNA, 1966; SOUKROMÁ VICHŘICE, 1967; OHLÉDNUTÍ, 1968), v menší roli četníka se objevil i v Menzelových OSTŘE SLEDOVANÝCH VLACÍCH (1967). Během sedmdesátých let začal Vondráček příležitostně pracovat i pro televizi, která mimo jiné uvedla některá zásadní představení Činoherního klubu (REVIZOR, 1971; HEJTMAN Z KOPNÍKU, 1983). Větší hereckou příležitost v rámci filmu dostal v psychologickém příběhu STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA (1977), diváci si na něj ale vzpomenou spíše jako na otce hlavní hrdinky v Kachyňově filmu SESTŘIČKY (1983) nebo jednoho z herců poloamatérského divadla (NEJISTÁ SEZÓNA, 1987). Vondráčkovu filmografii uzavírá Feničův film ZVLÁŠTNÍ BYTOSTI (1990), kde hrál menší roli venkovského bratrance. Josef Vondráček zemřel v Praze 23. srpna 1991 ve věku 58 let.