Fjodor Dostojevskij

Významný ruský spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij přišel na svět 11. listopadu roku 1821 v Moskvě jako druhé ze sedmi dětí. Jeho rodina měla polský šlechtický původ. Dětství bylo poznamenáno despotismem jeho otce, který ač chirurg, měl velmi kladný vztah k alkoholu a násilí. Dostojevského matka zemřela, když mu bylo šestnáct let, otec zemřel o dva roky později. Neoficiálně se uvádí, že snad měl být zavražděn svým vlastním služebnictvem, nicméně tato teorie nikdy nebyla prokázána. STUDIA V každém případě negativní události z dětství i odchod obou rodičů, ať už byl otec jakýkoliv, hodně působily na psychiku dospívajícího chlapce. Zaměřil se na svá studia. S dobrým prospěchem absolvoval petrohradskou vojenskou ženijní akademii. Je zvláštní, že dobré studijní výsledky si udržel i přesto, že opovrhoval matematikou a preferoval literaturu. Literatuře se rozhodl zasvětit svůj život. Ač opustil vojenskou akademii s hodností poručíka, po dvou letech z armády odešel a začal se věnovat výhradně literární činnosti. PRVNÍ TVORBA A VĚZNĚNÍ Prvním románem Dostojevského byla kniha s názvem CHUDÍ LIDÉ. Vydal ji ve svých 24 letech. Tato prvotina sklidila velký úspěch, Dostojevskij byl dokonce označován za druhého Gogola, avšak další díla již byla přijímána spíše s rozpaky. Do života mladého literáta měla zasáhnout tragická událost. Dostojevskij patřil mezi mladé liberální umělce, kteří se scházeli v bytě ministerského úředníka Petraševského. Jejich debaty byly naprosto neškodné, nicméně car Mikuláš pod vlivem revolučních nálad v celé Evropě se rozhodl postupovat tvrdě. Ve 28 letech byl Dostojevskij zatčen se svými přáteli a odsouzen k smrti. Nakonec byl tento trest změněn ve vyhnanství na Sibiři. Dostojevskij pak strávil dlouhé čtyři roky v Omsku, kde musel vykonávat nucené práce. V létě zde bylo nesnesitelné horko, v zimě neúnosný chlad, podmínky vskutku nelidské, o hygieně, která žádná nebyla, nemluvě. Své „zážitky“ (lze-li tak vůbec tato sibiřská muka označit) později popsal velmi naturalisticky, aniž by tušil, že stalinův režim o 100 let později bude stejně trestat „nevhodné“. V pracovním táboře dostal Fjodor první epileptický záchvat. Nemoc, která mu kromě stávajících útrap ještě více znepříjemňovala život, se později objevila v románu IDIOT, kde touto chorobou trpí kníže Myškin. Když byl Dostojevskij z vězení propuštěn, musel ještě dalších pět let sloužit u sibiřského regimentu. SOUKROMÝ ŽIVOT V době působení u regimentu se Dostojevkij oženil ve svých pětatřiceti letech s o čtyři roky mladší vdovou Marií Dmitrijevnou Isajevovou, která měla malého synka. Chlapce si Dostojevskij zamiloval jako vlastního, ale ani v rodinném životě mu nebylo přáno dlouho užívat šťastné chvíle. Po sedmi letech Marie zemřela a Dostojevskij se tak staral nejen o vyženěného chlapce, ale ještě o rodinu svého zemřelého bratra. O pár let později uzavřel Dostojevskij sňatek s Annou Grigorijevnou Snitkinovou. Bylo mu 46 let, jí pouhých 21 a pracovala jako stenotypistka. Dostojevskij jí diktoval svůj román HRÁČ, v němž zužitkoval své poznatky z cest po evropských kasinech. Z druhého manželství vzešly čtyři děti, ale dospělosti se dožila pouze jediná dcera. Za vrcholná díla Dostojevského jsou považováni BRATŘI KARAMAZOVI a ZLOČIN A TREST. Jejich autor navždy odešel do uměleckého nebe 9. února roku 1881 v Petrohradě. Příčinou smrti bylo plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem. Jeho pohřbu se zúčastnilo 50 tisíc lidí. Zpracováno s využitím publikace: NOVOTNÝ, T.: 100 + 1 světoznámých mužů, Mayday, Pardubice, r. 2007, ISBN: 80-86986-28-4