Magdaléna Ledvinková

Zatímco pro většinu diváků zůstává kultovními snímky Zdeňka Trošky jeho tři komedie z prostředí jihočeských Hoštic, neboli trilogie „Slunce, seno...“, tak pro mne asi nejvíce srdeční záležitostí od thoto pana režiséra je jeho debutový snímek s názvem „Bota jménem Melichar“. Příběhy žáků z jedné pražské základní školy, poskládané do humorného snímku pro mládež, již pobavily nejednu generaci. Kde se vlastně natáčelo? Filmování probíhalo na Základní škole Bítovská na Praze 4 ve školním roce 1982/83. Kalendářně se však točilo jen v roce 1982 na podzim, a sice od října do prosince, jak se můžete dočíst na oficiálních stránkách ZŠ Bítovská, kde je sekce věnovaná i známému filmu. Natáčení tehdy probíhalo za plného provozu, což nebylo přirozeně snadné pro skloubení se skutečným vyučováním, nicméně pro děti i pedagogy se jednalo o zajímavý zážitek. A někteří z nich měli to štěstí, že si ve filmu také zahráli, jednou z nich byla žákyně II.B Magdaléna Ledvinková, pro nás prostořeká, ale přesto okouzlující holčička Janička z I. třídy, která sedí v lavici vedle nezdárného Honzíka Ludvíků, jenž jí poněkud škodolibě přezdívá Nosál. Také představitele „velkých“ kluků Radima – David Rauch – a Bakuly – Tomáš Růžička – patřili k bývalým žákům ZŠ Bítovská. Nejen oni, ale i další učitelé a žáci byli po skončení natáčení pozváni na Barrandov na prohlídku filmových ateliérů a zúčastnili se slavnostního promítání v kině Blaník. Malá Magdička, jak též zjistíme z oficiálních stránek ZŠ Bítovská, byla dokonce přítomna v tehdejším Gottwaldově (dnes Zlín) na festivalu filmů pro děti a mládež společně s autorkou scénáře a panem režisérem Troškou. „Bota jménem Melichar“ obdržela tehdy „Zvláštní cenu poroty“ a „Cenu dětského diváka“. Jaké ale byly další osudy malé dívenky „Nosála“ neboli Magdalény Ledvinkové? To zatím bohužel nevíme, holčička zřejmě již před filmovou kamerou nikdy více nestála a není známo, jakým směrem se ubíraly její další životní kroky. Pokud ona sama, dnes již jako dospělá dáma, čte tyto řádky a bude mít chuť se s námi o své vzpomínky podělit, budeme velmi rádi. Za spolupráci jménem naší redakce předem děkuji.