Jaroslav Balík

Jaroslav Balík začal po druhé světové válce studovat na FAMU, souběžně od roku 1946 pracoval jako asistent u filmu. FAMU absolvoval v roce 1952 a začal působit jako pomocný režisér, od roku 1957 jako samostatný režisér. V letech 1973-1990 byl též pedagogem na katedře režie na FAMU, v letech 1977-1989 byl také místopředsedou Svazu českých dramatických umělců. Hned jeho režijní debut Bomba (1957) vyvolal značný ohlas a byl oceněn na festivalu v Locarnu. Balík se poté prosazoval nejen jako režisér, ale také jako autor námětů a scénárista; společným prvkem Balíkových filmů byla často užívaná retrospektiva, především v jeho psychologických filmech. Z jeho spolupráce se sci-fi spisovatelem Josefem Nesvadbou vzešly filmy Blbec z Xeenemünde (1967) nebo zapomenutá komedie Slečna Golem (1972), která zdaleka nesplnila očekávání, nicméně byla oceněna na filmovém festivalu v Terstu. Další Balíkovy počiny z druhé poloviny 60. let taktéž nedosáhly kvalit, jež se předpokládaly (Jak se krade milión, 1967; Ta třetí, 1968). Z počátku 70. let ale pocházejí dva výrazné televizní filmy – Případ Mauricius (1970) s Rudolfem a Janem Hrušínskými a dodnes slavná romance Romeo a Julie na konci listopadu (1971). Oproti tomu televizní přepis Kouzelného domu (1970) zdaleka nedosáhl věhlasu původní filmové verze s Adinou Mandlovou z konce 30. let. Dalším významným Balíkovým filmem bylo poválečné drama Milenci v roce jedna (1973) s Viktorem Preissem a Martou Vančurovou. Také zde se Balík podílel na scénáři (spolu s autorem námětu J. Otčenáškem); film byl nominován na Oscara za neanglicky mluvený film, získal ocenění na festivalech v Cannes a Karlových Varech. Také další Balíkovy filmy dosáhly ve své době značných úspěchů (Jeden stříbrný, 1976; Stín létajícího ptáčka, 1977; Konečná stanice, 1981), naopak jiné snímky patří dnes do kategorie právem zapomenutých dobových rarit (Atomová katedrála, 1984). Poslední Balíkův film Narozeniny režiséra Z. K. (1987) zůstal již téměř bez odezvy. V roce 1990 odešel Jaroslav Balík do důchodu a zemřel o šest let později ve věku 72 let.