Tomás Gutiérrez Alea

Největší a nejznámější kubánský režisér a scénárista Tomás Gutiérrez Alea žil v letech 1928 - 1996. Experimentální a dokumentární filmy začal točit ještě za vlády diktátora Batisty, po revoluci stál u zrodu moderní kubánské kinematografie. Satirickými komediemi (Dvanáct křesel, Smrt byrokrata) a sociálními dramaty (Povstalci, Vzpomínky, Zápas s démony) významně přispěl k rozvoji domácího filmového umění, světový věhlas získal díky satirám na Castrův režim (Guantanamera, Jahody a čokoláda). Řada jeho filmů byla uvedena i oceněna na mezinárodních filmových festivalech, kde za svá díla získal celkem 30 cen a další 4 nominace. Nejprve studoval hudbu, potom právnickou fakultu na Havanské univerzitě, kterou dokončil v roce 1951. Už v době studií natočil několik amatérských filmů na 8mm a 16mm formát (např. v roce 1947 „La caperucita roja“ /Červená karkulka). V letech 1951-1953 studoval na vyhlášené římské vysoké filmové škole Centro sperimentale di cinematografia. Po návratu na Kubu natočil pod vlivem italského neorealismu krátký film El mégano (Duna, 1955), první společný film se svým přítelem a spolupracovníkem Juliem Garciou Espinosou. V letech 1956-59 natáčel spolu s dalšími mladými filmaři krátké dokumenty, reportáže a reklamy, z nichž mnohé byly ještě za režimu diktátora Batisty zakázány cenzurou. V roce 1959 natáčí společně s Espinosou první porevoluční dokumentární film „Esta tierra nuestra“ (Tato naše země) a 1960 další dokumentární film „Asamblea genera“ (Národní shromáždění). V témže roce debutuje celovečerním filmem „Povstalci“ (Historias de la revolución, 1960), tvořeným třemi povídkami. Film obdržel v roce 1961 na MFF v Moskvě cenu Union of Writers of the URSS a nominaci na Grand Prix. V roce 1962 natočil volně podle humoristického románu dvojice sovětských autorů Ilfa a Petrova satirickou komedii Dvanáct křesel (Las doce sillas). Po řadě dalších dokumentů, mezi nimiž je i reportáž z bitvy na Playa Girón „Muerte al invasor“ (Smrt invazorovi, 1964), natočil satiru na kubánské úřady „Smrt byrokrata“ (Lamuerte de un burócrata, 1966), vyznamenanou na XV. MFF v Karlových Varech Speciální cenou poroty. Poté natáčí své dva nejvýznamnější filmy „Vzpomínky“ (Memorias del subdesarroloo, 1968), což je pozoruhodná konfrontace odumírajícího světa buržoazie se světem revoluce, vyznamenaná v roce 1970 na MFF v Karlových Varech cenami Dona Quijota a FIPRESCI, a dramatický příběh o životě Kuby v 17. století „Una pleles cubana contra lod emonios“ (Zápas s démony, 1971). Oba filmy jsou pokládané za vynikající ukázky dobového trendu metaforického typu filmu. Zajímavá je i alegorická parafráze křesťanské legendy „Poslední večeře“ (La ultima cena, 1976), situovaná na Kubu XVIII. století, za kterou získal v roce 1978 cenu Audience na MFF v Sao Paulu. V Ázerbájdžánu natáčel záběry pro dokument J.G Espinosy „La sexta perte del mundo“ (Šestá část světa, 1977). Další výpravou do světa alegorie je obraz rozkladu kubánské ´lepší společnosti´ „Ti, kteří přežívají“ (Los sobrevivientes, 1979), který byl v Cannes nominován na Zlatou palmu. V dalších letech pracoval Alea především pro televizi, kde se podílel na dvou úspěšných seriálech. Teprve v roce 1993 natočil ve spolupráci s J.C.Tabiou další celovečerní film „Jahody a čokoláda“ (Fresa y chocolate, 1993), vyznamenaný na MFF v Berlíně 1994 Stříbrným medvědem, cenou Teddy a nominací na Zlatého medvěda, byl poctěn i dalšími cenami na domácích i mezinárodních filmových festivalech. Tvůrce tu zcela opouští poetiku, která ho na sklonku 60. let proslavila a přiklání se k realistickému způsobu vyjadřování. Film je důležitý i z tématického hlediska, poněvadž prolomil určité tabu kubánské společnosti. Jeho hrdinou je nadšený mladý revolucionář, který se začne na život kolem sebe dívat jinýma očima díky svému platonickému přátelství s homosexuálním disidentem. Společně s Tabiou natočil i svůj poslední film - satirický obraz socialistické Kuby „Guantanamera“ (1995), který získal cenu Grand Coral na FF v Havaně a na 53. MFF v Benátkách byl nominován na Zlatého lva. Výběr z filmografie: 1995 Guantanamera 1994 Jahody a čokoláda (Fresa y chocolate) 1989 Dopisy z parku (Cartas del parque) - podle románu G. G. Márqueze 1979 Ti, kteří přežívají (Sobrevivientes, Los) 1970 Zápas s démony (Una pelea cubana contra los demonios) 1968 Vzpomínky (Memorias del subdesarollo) 1966 Smrt byrokrata (La muerte de un burócrata) 1964 Cumbite - obraz nuzného života vesničanů na Haiti 1962 Dvanáct křesel (Las doce sillas) 1960 Povstalci (Historias de la revolución) 1960 Asamblea general (Národní shromáždění) 1959 Naše země (Esa tierra nuestra)