Boris Rösner

V dětství chtěl ze svítící žárovky seškrábat zbytek laku: praskla mu do oka. Časem na něj oslepl. Jeho vnuk se narodil v den výročí jeho svatby.

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Borise Rösnera: … divadlo jako vrcholný pocit štěstí nad tvorbou se neodehraje během dvou tří hodin představení, ale pouze v několika málo vteřinách. Kvůli nim to ale stojí za to. Pak nastoupí depresivní stavy, kdy člověk ví, že se mu nedaří, a z hlediště vycítí nedůvěru. Na to však musí být herec připravený a o ty vteřiny štěstí stále usilovat. Prostě víme, že nějaký ideál na obzoru existuje, a proto za ním stále jdeme, přestože se nám nepřestává vzdalovat./1/ … hercův talent spočívá i v tom, aby ty depresivní fáze nebyly poznat. Tomu já říkám profesionalita. Nehledě na to, že čím jsem starší, tím jsem ke svému povolání cyničtější./2/ … pokračování školy je právě až to angažmá./3/ … Odpovědnost režiséra je obrovská, jeho vnitřní trápení s nutnými kompromisy vyčerpávající, proto je i jeho práce fyzicky náročnější než herecká práce, proto jsou režiséři asi dříve opotřebovaní./4/ … K herecké výbavě patří mít širší záběr, i když herec bývá svým způsobem zaškatulkovaný./5/ /1-5, Divadelní noviny 20/2001/