Advent

Hlavní hrdinkou je krásná, ale chudá Františka, kterou osud připravil o budoucího manžela. V lese při kácení dřeva na něj totiž spadne strom. Františka je zdrcena o to víc, že s ním čeká dítě.Po narození malého Metodka se těžko prodírá životem. Od lidí se dočkává pro své nemanželské dítě pouze posměchu. Františčina krásná tvář ale zaujme sedláka Juru Podešvu. Františku si bere za ženu se slibem, že se postará o výchovu syna Metodka. Františka, která nikdy nic neměla, chce z rozpadlého statku vybudovat vysněný domov. Stárnoucí muž, který je špatným manželem i otcem, ji však nechápe. Stejného odsuzování se těší i od služky Roziny, bývalé sedlákovy milenky. Metod na statku zdivočí, chodí za školu a krade. Františka v krajním zoufalství zapálí seník se svým mužem a Rozinou.

Františka, žena sedláka Podešvy, hledá v zimní noci marně malého synka Metúdka. Její obhroublý a mnohem starší manžel jí odmítne pomoci. Zoufalá mladá žena vzpomíná na to, co předcházelo. Před osmi lety byla zamilovaná do dřevorubce Jana. Dříve než došlo ke svatbě, Jan v lese při práci zahynul. Hezká, ale chudá Františka se stala svobodnou matkou. Bohatému vdovci Podešvovi se moc líbila a tak ve snaze zabezpečit synkovi budoucnost nakonec Františka podlehla jeho námluvám a provdala se na jeho grunt. Sedlákovo chování se brzy zhoršilo. Zahořklá děvečka Rozína ji a Metúdka nenáviděla. Podešva ji přes Františčiny prosby odmítl propustit, protože by jí musel vyplatit mzdu za jedenáct let. Františka do úmoru dřela, ale soužití na statku bylo stále horší. Metúdek utíkal často do vesnice k babičce. Františka muže nesnášela od té doby, co ho před časem přistihla na seně s Rozínou. Mladá žena se probírá ze vzpomínek a znovu hledá synka. Nachází ho plačícího v seníku. S dítětem v náručí statek nadobro opouští. V seníku zůstává Podešva a Rozína. Seno, na které upadla lucerna, začíná hořet a těžká vrata přibouchne poryv větru. V hořící budově sedlák s děvečkou zahynou.
NFA, Český hraný film 1898 - 1970

Z DOBOVÉ RECENZE:

O novém českém barevném filmu "Advent", přepisu známého románu laureátku státní ceny, Jarmily Glazarové, toho bylo již napsáno nemálo. Ať se však na tento film díváme z jakéhokoliv hlediska, nemůžeme jej celkem hodnotit jinak, než jako úspěch naší kinematografie. Přispělo k tomu jistě i to, že jsme se v nedávné době setkali a mnoha slabými filmy. ale i měřeno měřítky přísnými vyjde toto dílo se cti. Přičinili se o to všichni početní autoři filmu od režiséra V. Vlčka a kameramana J. Tuzara až po ony bezejmenné pracovníky, o kterých se obvykle v kritikách a recenzích nemluví, bez jejichž pomoci však film vůbec vzniknout nemůže.

Natáčet film, to je práce zvláštní. My vidíme zpravidla až hotové dílo a tu si představujeme, že herec hraje svou postavu v časovém sledu a ve vývoji tak, jak vyplývá z hotového uceleného filmu. Jenomže tomu tak není a proto právě dá tolik námahy hercům a hlavně režisérovi, udržet celkovou koncepci i celkový styl díla, jak si jej promyslil, jak odpovídá jeho záměru.
V "Adventu" nás všechny překvapil - a dodejme hned. že velmi příjemně překvapil - výkon mladého Vojtěcha Rosenberga v roli Metúdka. Metúdek se stal, diky filmovému ztvárněni, nejsilnějším zážitkem z "Adventu". Važme si toho právě tím víc, že film je tak nesmírně složitým uměním. Připočtěme k tomu dokonce, že představitel Metúdka je neherec, prosté dítě lesů a hor. Kolik práce musilo dát tvůrcům filmu, aby postava Metúdkova vyšla potom tak prostě a přesvědčivě.

Nechci však nosit dříví do lesa. O Metúdkovi napsala překrásný článek Jarmila Glazaravá do Literárních novin. Po ní o něm psát, to už ani není možné.

Mluvím-li však už o autorce literární předlohy filmu, budiž mi dovolena poznámka. Nad filmovým "Adventem", pokud vím, vznikly některé divácké rozpaky. Některým divákům se zdál zklamáním oproti knize. To je docela pochopitelné a bylo by naopak nepochopitelné, kdyby tomu tak nebylo. Když čtu knihu, dělám si obvykle přesnou představu o krajině, o prostředí, o jednotlivých postavách, o jejich tvářích, oblečení atd. O to přesněji, oč lepší je autor či autorka knihy. A Jarmila Glazarová je dobrá autorka, takže má představa je velmi přesná, podrobná. Potom postavy a scény románu ožijí na plátně. Není prostě vůbec možné, aby ožily přesně v oné podobě, kterou jim dala moje individuální fantasie. Co zůstává nejpřesněji z této čtenářské představy, je krajina. Spisovatelka vylíčila valašský kraj citlivě, básnicky. A je kladem filmu. že jeho autoři v čele a kameramanem Tuzarem dovedli toto kouzlo krajiny zachytit přes technickou složitost filmu.

Šli a celým filmem sem, do krajiny "Adventu". Zde se potom celé drama odehrává. Krajina jim hraje ve filmu ne jenom jako kulisa (jako tomu bylo na příklad ve filmu "Obušku, z pytle ven!"), ale jako skutečné prostředí, z něhož vyrůstají postavy i jejich charaktery. Film tlumočí kouzlo a charakter kraje.
Nepovedlo se v něm ovšem všechno stejně. Jsou jistě oprávněné námitky. Některé jsou proti jazyku filmu. Jiné se staví proti pojetí některých postav na příklad proti Rozině, jak ji film podává. Jsou námitky proti málo přesnému časovému umístění děje filmu. (Postava Roziny by napřiklad získala na plastičnosti, kdyby ten čas, v němž se děj odehrává, byl upřesněn.) Jsou námitky proti některým scénám, na příklad proti milostné scéně Františky a Jana.

Samozřejmě jsou ve filmu nedostatky. To však nemůže zaclonit klady díla, z nichž ne posledním je jímavý výkon nové herečky v našem filmu.
Nina Jiránková dala své Františce mnoho. Její Františka nás dojímá, strhuje. Pozastavíme se proto jistě nad skutečností, že tato herečka vlastně touto postavou ve filmu teprve debutuje. Na divadle známe N. Jiránkovou už dlouho. Dokázala v mnoha postavách svůj talent. Ale film chodil kolem ni dosud jako po špičkách. (Nejde mi o jeden případ jedné herečky. Jde mi o to, že naši filmaři mají mimo jiné i ten úkol, objevovat filmu nové tváře, nové talenty. A hlavně mi jde o to, že tak činí mnohdy velmi namáhavě a složitě, když se vydávají na cesty za novými herečkami, zatím co, jak vidět, se stačí dobře rozhlédnout a chodit do divadla.)
Bylo by možno hovořit ještě dlouho o jiných hercích ve filmu. Nenechme nepovšimnut vyspělý výkon G. Hilmara v roli Podešvy a nemůžeme si nevšimnout národní umělkyně Z. Baldové, která sice tu nemá velkou roli, za to však se vryje každému divákovi hluboko do paměti i do srdce.

Filmový "Advent" dokázal vylíčit a zachytit nenásilně atmosféru. Všimněme si na přiklad jen namátkou, jak krátká scéna žní vystihuje plně atmosféru žni, jejich vůni i namáhavost.

Závěrem možno říci, že filmový "Advent" je zatím nejlepším dílem svého hlavního tvůrce, režiséra Vladimíra Vlčka.

Není tomu tak proto, že by byl jen nejzručnějším a nejzvládnutějším jako filmová práce. Především však proto, že film neztratil hřejivou srdečnost a lidskost literární předlohy, a proto ani nic z jejího kritického tónu. V tom zůstal film předloze věren, v tom se jí ukázal práv. Právě v tom nejdůležitějším - a to je největší klad "Adventu".

Autor: Jiří Jakl