Skafandr a motýl

Kdo četl knihu tak ve filmu pochopitelně nic   nového nenajde, pro běžného diváka to ovšem   bude zvláštní podívaná. Zpracování   povedené, jen na scény z pohledu první osoby je   třeba trpělivost. Smysl to ovšem má a diváka   víc vtáhne do pocitů havního hrdiny. Ani   herecké výkony nezklamou a je dobře že to   nakonec nehrál Johnny Depp.

Přes hodně pomalý, nudný, nic neříkající   dlouhý úvod se nám z tohoto filmu vyklubala   docela slušná podívaná, ale s řadou chyb a ty   nejhorší už jsem zmínil. Kamera z pohledu   postižené Almaricovi postavy by mi nevadila,   kdyby tak činila pouhých několik minut a ne   půl hodiny, to jsem měl chuť snímek vypnout,   protože mě tento styl natáčení nenadchnul.   Byl jsem hodně zvědav na Almaricovu tvář, ale   ta stále se naukazovala a říkal jsem si, za co   tedy je Almaricův výkon hodnocen? Ale dočkal   jsem se a film nabral konečně spád a Almaric   mě zaujal, jak svým sympatickým hraním, tak   skvěle zahranou mimikou. Šokovalo mě, že film   je podle zkutečné události, lidi s takovým   postižením hodně lituji. Nakonec tedy film   hodnotím clekem dobře. Snímeku ale hodně   pomáhá Almaric a přece jenom ten děj a   samotný film se časem rozjedou, takže se   snímek dá dokoukat a kladně ohodnotit, ale bylo   to hodně na hraně.

Souhlas s originálním pojetím první poloviny   filmu, snímané z pohledu paralyzovaného hrdiny.   Pokračováním ve stejném duchu, bez následné   roztříštěnosti, by mohlo být dosaženo efektu   připomínajího utrpení bezmocného brouka z   Kafkovy Proměny a divák by měl umožněno   vcítit se do života, omezeného pouze na   několik úhlů pohledu více, než ilustrativním   připomínáním toho předchozího.

Silné téma. Může připomenout podobně   inspirované příběhy Moje levá noha, Johnny si   vzal pušku nebo Hlas moře, ale ztvárněné je   tu jedinečným způsobem. Hlavně zpočátku   režisér vtahuje diváka do Baubyho situace velmi   sugestivně a i když tu zkušenost samozřejmě   simulovat nejde, dělá maximum pro to, aby jsme   si jí dokázali aspoň trochu představit. Druhá   půlka je už filmařsky tradičnější, ale   protože jde o životopisný film, nestaví   žádné vykonstruované dramatické oblouky (a to   je dobře, hrůza pomyslet co by s tím provedl   Hollywood). Přesto zůstává dostatečně   působivá a některé scény mají tíhu   tunového závaží. Co se týče soundtracku,   Schnabel už v Basquiatovi dokázal, že umí   nasadit tu správnou píseň ve správnou chvíli.   Sice mě to úplně nespláchlo, ale je to   výjimečný snímek a přemýšlet se o něm dá   do aleluja.

Dost podobne ako "Hlas mora" akurat, ze   po francuzsky a komunikacia iba pomocou zmurkania.   Velmi zaujimave.

/8.8.12/ cz dab SDI Sun Studio   pro HBO 2009 [pip]

Filmy tohoto typu mi vždycky pomůžou znovu si   uvědomit, že zdraví je opravdu   nejdůležitější. Snímek je podle   očekávání značně posmutnělý, plyne hodně   pomalu, ale přesto nenudí a i když možná na   první pohled nepřináší příliš nového z   hlediska vnitřních myšlenek hlavního hrdiny a   působí tu taková ta melancholická nálada,   přesto jsou tu znát zrnka optimismu. To ta   paměť, fantazie…a oko. Jo je znát že tohle   je točený podle skutečných událostí a   skutečné knihy. Kdyby to byl „jenom“ nápad   scénáristů považoval bych to za geniální,   takhle musím jenom konstatovat že skutečný   Jean-Dominiqe Bauby přes hrozné neštěstí kter   ho potkalo musel být vděčný alespoň za tento   značně neohrabaný a zdlouhavý komunikační   prostředek…Nejúžasnější prostředek   působící na diváka tohoto snímku je naproti   tomu (právě proto?) zcela výjimečná kamera.   Myslím že příliš nepřeháním když otipuji   že tak polovinu snímku sledujeme z pohledu   nebohého Jeana-Dominiqua. A byl to úžasný   nápad, který dává zapomenout na jinak   zajímavé záběry do Jeanova nitra v podobě   jeho fantazie. Která mimochodem pracuje na plné   obrátky a asi jako u každého správného chlapa   jsou v těchto představách v hlavní roli   ženy…Režisér Schnabel udělal skvělý tah   obsazením Mathieua Amalrica do hlavní role.   Možná si někdo řekne, že představitel   charakteru který v celém snímku jenom hýbe   okem (vyjma vzpomínek a představ) nemusí být   žádný herec, ovšem to by byl hodně velký   omyl, Amalric je skvělý a k   politování…Radost mi udělaly i ostatní role   – všechny tři důležité ženy jsou dokonale   sympatické, milé a jejich projev působí velmi   přirozeně.
Ochrnutí/oslepnutí jsou pro mě   nepředstavitelné skutečnosti - zdravý   člověk, přicházející o šanci na   plnohodnotný život to musí nést opravdu hodně   těžce…Nezbývá mu nic jiného než se s tou   hroznou realitou smířit nebo dobrovolně   odejít…ale jak proboha, když můžete pohnout   jenom okem?!

I když moc tyhle "nemocné" filmy moc   nemusím, tak tento mě velice zaujal. Nemůžeme   od filmu, kde je hlavní hrdina kompletně   ochrnutý a vše vyjadřuje jen jedním okem   očekávat nějaké závratné tempo ale nedá se   říct, že bych se nudil a pár scén mě opravdu   dostalo svou audiovizuální stránkou. A Mathieu   Amalric hodně potěšil. Silný film.

Jsou příběhy při kterých mrazí, jsou   příběhy při kterých lidé znechuceně   odchází z kin, příběhy které vám nic   nedají a jen hloupě papouškují ostatní, a   jsou příběhy které absolutně nevíte kam   zařadit…Skafandr a motýl je velice depresivní   snímek který využívá dvou faktorů při   kterých diváka vtáhnete do děje…Prvním je   kamera z první osoby, která má za úkol naladit   diváka na stejnou vlnu jako je hlavní postava   filmu…Musím se přiznat že při prvních   minutách filmu jsem byl znechucen a dokonce jsem   na sobě zpozoroval syndrom ponorkový nemoci   úplně stejnou jakou měla hlavní postava…Po   delší části filmu jsem si začal zvykat a   úplně stejně jako postava z filmu jsem byl   smířený se skutečností že litovat se, nemá   smysl…Ten přechod byl na plátně vidět   opravdu dokonale…Druhým faktorem je silný   příběh filmu…Snad každého musí chytit za   srdce, když vidíte jak se zdravému a   úspěšnému člověku stane taková   neuvěřitelná věc…Snímek dostal řadu   ocenění v Evropě i ve světě, a upřímně ani   se nedivím…Pohrávání si se záběry a   prostřihy scén, neměli chybu a nápad zpodobnit   pocit stísněnosti do skafandru je opravdu   dobrý…Říkám to pořád a řeknu to znova,   Francouzi jsou nejlepší filmaři starého   kontinentu!!!

Film známého režiséra Juliana Schnabela (Než   se setmí, Basquiat) se skvělým hereckým   výkonem Mathieua Amalrica (Mnichov) a brilantní   kamerou Janusze Kaminskeho, který je dvorním   kameramanem Stevena Spielberga, byl uveden za   velkého zájmu diváků i odborné kritiky. Film   byl natočen podle skutečného příběhu na   základě knižní předlohy Jean-Dominiqua   Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve   francouzském časopise Elle. Charismatický a   úspěšný Jean-Dominique si užíval života až   do tragického momentu, kdy po náhlé mozkové   příhodě ochrne na celé tělo.   "Znovuzrodí se jako oko", je totiž   schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka.   Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná,   ve filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své   vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného   příběhu se totiž podařilo doslova   "namrkat" knihu. Bohužel v českém   vydání zatím nevyšla. Mathieu Amalric, který   ztvárnil Jean-Dominique Baubyho, převzal roli po   původně obsazeném Johny Deppovi, který pro   svoji vytíženost z filmu odstoupil, a vdechl do   postavy silný náboj, který navíc podtrhuje   subjektivní kamera. Právem si Julian Schnabel   odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a je   jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme.   (oficiální text distributora)