Lovec draků

Nejprve jsem si přečetla knihu a to je moc   dobře, protože ani při nejlepší vůli nemohli   tvůrci filmu zobrazit všechno. Zjistila jsem,   jak málo toho víme o světě. Strhující   příběh, dojemný a bez patosu.

Lovec draků
Nominace na Oscara za nejlepší hudbu.
Sedíc v   hospodě u pátého piva dostávám esemesku od   jedné překrásné slečny, kterou jsem právě   potkal, jestli se prý nechci stavit na skleničku   vína a nějaký pěkný film. Na kuráž do sebe   házím dva kousky navíc a vyrážím. Dívka   slíbila víno a svým řečím dostála.   Nestává se často že mne takhle ženy zvou, a   tak kvůli nervozitě ve mne během patnácti   minut mizí i ta flaška a my konečně můžeme   začít sledovat film. Moje nová známost se   chtěla ukázat jako intelektuálka a tak zvolila   Lovce draků z Afghánského prostředí. Zprvu   jsem tedy šilhal více po té, co mě pozvala   domů, protože její sexy košilka byla něco, co   mě nenechávalo v klidu, postupně jsem se ale   tak zakoukal do The Kite Runner, že se té   krásce nepodařilo upoutat mou pozornost ani   poté, co tu košilku odložila. Silný příběh,   který vás donutí se zamyslet nad malichernostmi   života, které občas řešíme místo těch   důležitějších věcí. A když se objevili   závěrečné titulky, já byl tak dojat a tak   duchovně nakopnut že i přes tu nahou nádheru   kroutící se přede mnou, vzal jsem do ruky   knižní předlohu a neodložil ji, dokud   poslední stránka nebyla přečtena...

První část filmu, ve kterém jde o nerovné   přátelství dvou chlapců ze sociálně   odlišného prostředí a řeší se v něm vztah   hlavní postavy se svým otcem, si plně zasluhuje   označení psychologické drama. Po útěku rodiny   do USA, „před spravedlivým hněvem lidu“, se   z příběhu, ve kterém již Amir dosáhl   dospělého věku, stává romantická   „limonádka“ jak vystřižená s jihoamerické   telenovely. Část v níž se Amir vrací do   Afgánistánu je už typický Hollywood, včetně   samotného konce, kde se mají všichni rádi a   všechno dobře dopadne. Od určitého okamžiku   se z filmu stává prvoplánový kalkul hrající   na city diváků. Škoda, po první slibné   třetině to nakonec skončilo kýčem. Taktéž   se vůbec nedá říci, že by snímek nějakým   způsobem hluboce vypovídal něco o afgánské   mentalitě, jejich zvycích a kultuře. To mohu   konstatovat na základě vlastní zkušenosti,   jež jsem získal při cestách v této oblasti   světa. Zanedbatelná není i politická   propaganda. Z počátku každý sní o tom   „správném“, rozuměj americkém, a posléze   otevře Amerika svou náruč muslimským   utečencům. A jak co nejvíce ponížit svoje   nepřátele? Tím, že z nich uděláme pedofilní   zvrhlíky. Z pohledu Talibánu to vidím na   vyhlášení fatvy.

Ještě na okraj. Za   zmínku stojí jeden z dialogů mezi Amirem a   Hassanem, ve kterém debatují o filmu Sedm   statečných.
Hassan: „Jestli pojedu někdy do   Íránu a potkám tam Charlese Bronsona tak ho   požádám o autogram.“
Amir: „Bronson je ale   Američan.“
Hassan: „Jo? Proč tedy mluví   persky s íránským přízvukem?
(volně   citováno)
Mně jen zbývá dodat: „No,jo.   Dabing.“

Krásně zpracovaný film, na neobvyklé téma, z   neobvyklého prostředí. Jen mám dojem, že   kdybych neměla přečtenou knížku, možná by   mi nebylo vše co se ve filmu děje uplně   jasné....

Talentovaný a ne příliš známý režisér Marc   Forster natočil snímek který není ani tak   syrový jako spíš krutý…Hned od začátku   Vás snímek okouzlí svým optimismem svou   nadějí…Dva mladí chlapci zažívají   dobrodružství, soutěží v pouštění draků   ale v zápětí se to změní v krutou realitu a   boj kdo z koho…Napadá mě že zde čerpal Danny   Boyle inspiraci pro svého Milionáře…I já   jsem o Lovcích draků slyšel a také jsem se k   tomu stavil skepticky…Ale přirovnal bych své   nadšení k tomuto příkladu, jdete do baru kde   budete vědět že tam jsou samé krásné ženy,   ale Vám se stane že se tam zamilujete…Přesně   tohle se stalo mě s tímto filmem…Lovec draků   je velice citlivě natočené drama o   přátelství a zradě, které má v první   polovině neskutečný tah a chytlavost…Nikdy   bych nečekal, že mi bude běhat mráz po   zádech, když budu sledovat souboj papírových   dráčků…Jenže to úžasné tempo se v druhé   polovině vytrácí a upřímně řečeno snímek   by mohl být o půl hodiny kratší…Navíc mě   potěšilo že ve filmu bylo řečeno pár slov o   mém oblíbeném herci, Stevu   McQueenu…Zpočátku je Afgánistán v Amirových   vzpomínkách znázorněn jako slibně se   rozvíjející země, ale dvojitá revoluce, v   obou případech vedená krutými tyrany s   nesmyslnými zákony (absurdní zákon Talibanu,   že každý muž musí nosit plnovous), ji   totálně zruinovala a proměnila v doutnající   trosky plné mrtvých těl a strachu…

Film mě zaujal nejen poutavým příběhem, ale i   vhledem do kultury Afgánců a jejich historie.   Rovněž pak také popisem mužské životní   cesty.
Jsem za tento film rád, obvzláště   dnes, v době, kdy když se řekne Afgánistán,   jediné, co se člověku vybaví je terorismus.  
Příběh míchá barvy Afgánské utrpení,   lásky, disciplíny, dobrých srdcí a hrdiských   skutků zvráceného prostředí.

Bravo!

Chvílemi opravdu působivé ale zbytečně   utahené a rozvleklé drama, které zaujme   zajímavým příběhem odehrávajícím se v   neokoukaném prostředí a navrch je okořeněné   civilními hereckým výkony.

jiný svět
I když hlavní děj tohoto filmu se odehrává   před nějakým časem, pro nás evropany je to   okno do světa Afganistánu, Pakistánu a jiných   zemí Asie, které jsou nám svým myšlením   cizí. Donutil mne zamyslet se nad smyslem života   a ukázal mi, jaké mám štěstí, že žiju zde   v Čechách a uvědomuji si svou bezmocnost vůči   těmto zemím.
Je to zatím nejhezčí film,   který jsem letos viděla a to i přes to, že   jsem ho asi od 30. minuty   probrečela.
Doporučuji ho všem, kteří mají   rádi příběhy, které jim sice vrazí nůž do   srdce, ale zároveň je přinutí se i zamyslet.

Na tenhle film jsem byl hodně zvědavý a fakt je   ten, že jsem si na konci filmu pobrečel. Opravdu   za srdíčko beroucí příběh.