Fontána

Ano !!!
Tohle je přesně ten druh filmu, kvůli kterému   bratři Lumiérové podstoupili tu cestu. Žádná   slaboduchá marvelovská zábava, ale skutečné   umění. Zde funguje vše. Hudba, neskutečná,   barevná, moderní, Clint ze sebe vydal hodně,   dá se poslechnout i samostatně. Herecké výkony   hlavních představitelů, plné emocí, divím   se, že Jackman nedostal tu trapnou sošku. No...   nehrál buzíka, asi... Výtvarná stránka a   atmosféra filmu strhující, prý nepoužívali   počítače, no to mne podrž. Scénář zmatený,   člověk se chvílemi ztrácel, tuším, že to   byl skrytý záměr, trocha toho tajemna se   vždycky hodí. Těším se na zítra, po letech   se zase kouknu.

Requiem to síce nie je, ale stále je to fajn...
Príliš filozofický, a pritom tak jednoduchý   príbeh o láske od Aronofskeho, ktorého Requiem   for a Dream patrí medzi moje top filmy,   zatiaľčo Mother! bol prepadák.Špičkové   herecké obsadenie je sľubné, ale Jackman   pôsobil premotivovane a Weisz je tak nádherná,   že som sa na jej výkon nedokázal   sústrediť.Tretia časová os z môjho pohľadu   zbytočná a len na efekt.Stále však dokáže   chytiť za srdce a o to Aronofskemu šlo.Viac   menej sa mu to i podarilo.
Film doporučujem.

Ten film má hodně velké štěstí, že jsem   jako záhadolog části Popol Vuh četl, a   proto mne to na začátku zaujalo. Jinak bych to   asi do konce neviděl. Bohužel je to podáno tak   pitomou formou, že už během prvních deseti   minut jsem měl v hlavě maglajz. Líbilo se mi   však postupné propojení příběhů, ale ta   romantika to kazila. Furt tam někdo bečí a to   nesnáším. Zvláště u chlapa je mi to přímo   odporné. Protože jsem při jedné podobné   scéně přejížděl, měl bych filmu nedat   vůbec nic. Ale to by ode mne nebylo vůči němu   spravedlivé, protože musím přiznat skvělé   výkony hercům. A tak tedy dvacet. Další   dvacítka je jedinečná Mansellova hudba a   těch posledních dvacet ja za těch   pár efektíků, jejichž převážná část je   až v závěru. Nu, vida, tak holt musím těch   šedesát filmu přiznat, a to nonens volens.   Ovšem s tím, že podruhé to skutečně vidět   nechci.  
 
 

Film sázející na atmosféru a má i pár   silných momentů. Jenže také spousty hluchých   míst. Jen nechápu to označení sci-fi. Je to v   podstatě jen trochu zmatená alegorie   vyrovnávání se smrtí. Asi to možná může   někoho oslovit, u mě se to však filmu moc   nepovedlo.

Delirium tremens jak maji postavy requemu za sen.   Aforantsky hodně přestřelil a vůbec se   netrefil kam měl. Je to hodně špatný a tím   myslím hodně špatný.

Film sice po 96 minutách skončí, úvahy nad   ním však rozhodně ne. Znovu a znovu si mozek   přehrává scény a snaží se pochopit, co tím   chtěl básník, respektive Darren, říci.   Mistrně kombinuje žánry, vede své herce k   dechberoucím výkonům (jeden pohled Rachel   daleko přesáhne všechna slova a z Hugha to   zoufalství a odhodlanost prýští doslova jako   pramen... nebo jako strom?) a při tom všem si s   námi Darren víceméně hraje. Clint Mansell se   opět vyznamenal svým tajuplným soundtrackem   dokreslujícím výjimečnost projektu.
K   Fontáně je nesmírně těžké napsat jakýkoliv   komentář - to se zkrátka musí vidět. Každý   se pak sám musí probrat tou náloží pocitů,   které v něm Fontána vzbudí.

FONTÁNA

Film Fontána není typickým   příběhem. Je to komorní filmová báseň o   lásce, smrti a věčnosti. Zabývá se tématem,   které lze jen ztěžka přiblížit, protože   každý z nás má poněkud odlišné vnímání   smyslu našeho života. Fontána je jedním z   možných pohledů, je to výpověď o smíření   se s vlastní smrtelností, která se prolíná se   silným příběhem lásky. Atmosféra tohoto   díla se nedá vysvětlit, to se prostě musí   vidět. Fontána je neskutečně krásný a   smutný příběh o tom, že můžete někoho   nekonečně milovat a přesto mu svým jednáním   nevědomky ubližovat. Příběh o tom, že náš   konec je nevyhnutelný a ani sebevětší snaha   nedokáže některé věci změnit a zvrátit   neúprosný osud. Snad je lepší užívat si   dneška, těšit se z každého dne po boku   milované osoby, radovat se z maličkostí a   neupínat veškeré svoje sny do budoucnosti,   která je velmi nejistá. Filmem se prolínají   tři roviny, tři příběhy, tak odlišné svou   kulturou, životní filosofií a přitom jsou tak   neskutečně stejné v každé době, v různých   místech, i v různých kulturách.

Zaujal   mně Hugh Jackman, svým lidským a přitom   procítěným hereckým uměním, se zcela   uvěřitelnými emocemi, tak přirozenými v   každé situaci. Hugh Jackman přesvědčuje   nečekaně silně ve své trojroli o svých   hereckých možnostech. Pokaždé je jiný a   pokaždé jede na plný plyn. I Rachel Weisz   nezůstává pozadu a rozdílnost její role   španělské aristokratické panovnice a   současné obyčejné ženy je snad ještě   markantnější.

Obrazové ztvárnění je   úžasně jedinečné. Vizuální stránka byla   údajně vyrobená bez pomocí počítačů.   Záměrně kýčovité obrazy mayské pyramidy v   západu slunce, sál španělské královny   zaplněný tisíci visících luceren nebo bublina   se stromem plující vesmírem k umírající   hvězdě ve zlaté mlhovině podtrhuje jeho   filosofickou alegorii. Film mi v některých   momentech připomněl Kubrickovu Vesmírnou   odyseu. Proto, že film je hodně sugestivní a   meditativní, má specifickou komorní náladu,   vyžaduje si diváka naladěného na stejnou notu.   Ne každý divák patřičně ocení intimní,   hluboce niterný a místy těžce stravitelný   film bez významnějších obtíží. Přesto   stojí za to jej vidět.

Skvela hudba aj vizualne spracovanie zatial davam   8/10 ale urcite musim este pozret s komentarom   rezisera

/29.5.12/ cz dabing - Studio Virtual   2007

Netradiční filmový zážitek
Tenhle film byl pro mě velmi obohacující,   neboť jsem velmi duchovně vnitřně založená a   o život, smrt i o to, co následuje po smrti   /včetně reinkarnace/ se hodně zajímám. Pan   režisér je moc šikovný a já jsem mu za toto   dílo moc vděčná, téma to nebylo vůbec   jednoduché, ale jemu se to povedlo převést na   filmové plátno dokonale. Moc se mi líbila   celkově atmosféra filmu, včetně těch   nádherných vizuálních efektů /dlouho jsem   něco tak krásného neviděla/, herecké výkony   byly naprosto autentické, jak Hugha Jackmana,   který náročné herecké polohy své trojrole   ztvárnil velmi přesvědčivě, tak musím   pochválit Rachel Weisz, která taktéž vedle   Hugha zářila jako ta Xibalba a nádherně ho   svým herectvím doplňovala. Tihle dva   představitelé se na hlavní role velmi hodili.   Hugh coby zoufalý, hluboce milující a o   záchranu života jeho milované bytosti   usilující muž, který si bohužel přes svou   velkou lásku a záchranářské snahy   neuvědomoval, že bojuje s větrnými mlýny a   že "zahazuje" poslední drahocenný   /krátký/ čas v pozemském životě, který by   mohl plně trávit s jeho milovanou, vážně   nemocnou ženou, ze které prchá den ode dne   život.. A Rachel ve své roli, jako křehká to   statečná žena, která se pomalu ale jistě   smiřuje se svým osudem blížícího se konce,   neboť hluboce věří, že smrtí život   nekončí, ale je to začátek /přerod/ v něco   nového, snad i úžasnějšího, nicméně   věčného... Duše je zkrátka věčná a já   doufám, že i tento film bude věčný. Nemohu   taktéž nezmínit úžasnou doprovodnou hudbu   pana Clinta Mansella, jeho citlivá /zejména   klavírní/ hudba film velmi pozvedla, dá se   říci až melancholické tóny skladby v samém   závěru filmu "Together we will live   forever" mi budou znít v uších ještě   hodně dlouho. Silný zážitek. Hodnotím   nejvyšším možným hodnocením 10/10.

O Darrenu Aranofskym lze směle hovořit jako o   géniovi, stejně tak jako o někom, kdo jede na   drogách (nejspíš na LSD), nebo disponuje   nějakou psychickou poruchou. Já volím první   variantu. Podle mě je to génius, který jen ne   vždy dosáhne pochopení (i u většiny géniů   své doby byla jejich práce plně doceněna až s   postupem času). Dejte stejný námět k dispozici   všem režisérům na celém světe a já dám   ruku do ohně za to, že ho nikdo nezpracuje   lépe!
Fontána je dokonale zpracovaný příběh   o smíření se se smrtí a nesmíření se se   ztrátou. Herecké výkony jsou skvělé a   zejména Rachel Weisz je fenomenální!