Crash

Filmy
které apelují na různé politicky vhodné jevy   (v tomto případě rasismus) vůbec nemusím, ale   tento snímek mě vážně bavil. Hlavně měl   zajímavý námět, který nezkazil ani scénář,   výborně natočeno, herci také celkem v pohodě   (ani Sandra B. mi vyloženě nevadila:-) ).   Prostě nadprůměr

Parádní příběh. Režie, scénář, kamera,   výkony herců i hudba uchvacující. Z   některých momentů až mrazí. Paul Haggis   kloubouček. on to prostě opravdu umí.

CRASH
Působivý film, který skloubil vícero stylů,   ale i příběhů v jeden celek. Napoprvé mě   film úplně odrovnal, ale i napodruhé má stále   sílu. Téma lidskosti, strachu, rasismu, lásky   atd. se prolíná dohromady aby se nakonec   částečně vše propojilo. Výborní herci,   fungující emoce, vynikající hudba a zas   snímek, který má co nabídnout je v mnohém   originální a ani po X letech nezestárnul v   ničem!

Dlouho mně tento film unikal a viděl jsem ho   teprve až dnes a docela toho lituju.
Ani se moc   nedivím, že dostal tolik Oscarů. Sakra to byl   ale zatraceně zamotaný příběh -   scénáristovi bych nechal pozlatit ruce za toto   dílo.
A některé ty scény ... no to jsem   čuměl, jak "tela na nové vráta".   Třeba to s tím hořícím autem nebo jak   "zastřelil" tu malou holčičku - to by   člověk brečel. Geniálně vymyšlené.
O   hereckém obsazení netřeba mluvit - dobrý   výběr.
Maximální spokojenost.

PROCESOR!
Analogie s Horem pádem je jistě na místě. Nic   a nikdo není černo-bílý. Je potřeba více   úhlů pohledu a komplexní nadhled, než něco   či někoho odsoudíme. Soužití různých kultur   a nepochopení třeba jen kvůli špatné   výslovnosti, může působit úsměvně, ale   také mít fatální následky. Jedna věc je jak   je systém nastaven, druhá podstatnější, že   za spoustu problémů si můžou sami, to jak je   vnímá "normální" většina. Hodně   uživatelů si stěžuje na nepřehlednost kvůli   více postav a souběžně se odehrávajících   epizod, mě to přišlo v poho a spíše sem se   ztrácel třeba v Atlase mraků(, který mě dost   zklamal). Na snímku se mi líbala kromě   stěžejního tématu i to, co všechny kultury   spojuje, totiž, že problémy v rodině a strach   o zaměstnání, jsou všude stejné.

Moc pěkný film o několika lidech, jejichž   osudy se propletou, i když se vlastně předtím   vůbec neznali. Přestože je to   nízkorozpočtový film, který ani nešel do   českých kin, a já jsem si ho kdysi náhodou   půjčil na DVD, tak se na něj kdykoli rád   podívám.

Zpočátku spousta nitek, které Vás nenchají v   klidu, se postupně zaplétá, abyste při   vyvrcholení místy jen s obtížemi lapali po   dechu. Snímek, který mi solidně pocuchal   nervovou soustavu, tak jak to mám rád.:)

Film jsem dodíval pln úžasu a nemajíce slov,   opravdu nemám co vytknout. Paul Haggis mi   ukázal, že je nejen výjimečný scénárista   (Million Dollar Baby režie Clint Eastwood), ale   dokáže skloubit jak napsání scénáře tak   režii a stvořit filmový bombónek. To   propojení a vývoj postav je na jejich množství   neuvěřitelné. Ostatně ať už si to   uvědomujeme nebo ne, jsme spolu mnohem více   svázaní, než by se na první pohled mohlo   zdát.

Tak nevím
Jednou je to o rasismu, podruhé zase o lidech a   jejich osudech. Dlouho mi trvalo, než jsem   pochopil o co ve filmu vlastně jde. Dějovou   zápletku jsem vůbec nechápal. Čekal jsem, že   Brendan Fraser a Sandra Bullock dostanou mnohem   víc prostoru. Pak až všechno zapadalo do sebe a   děj začal být zajímasvější, mě film začal   bavit, ale nebylo to znamenité.
Vůbec jsem   nepochopil scénu s tím černochem, jak vylezl z   toho auta a nadával na policisty. Přišlo mi,   jakoby se zastával toho černocha, který na něj   mířil pistolí. Tu scénu jsem vůbec nepobral.   Ale film taky ukazuje na lidskou zlobu, zlost,   vlastně člověka, jako takového. Člověk   může být špatný, ale zároveň dobrý. Matt   Dillon mě o tom ve své roli   přesvědčil.
Snímek nakonec nebyl špatný,   ale má spoustu chyb, které se už nespravý.   Proto dávám 7/10.

Trpím několika předsudky - mimo jiné k filmům   o rasismu, o kterých si myslím, na základě   předchozích zkušeností, že mě vytočí a   rovněž k Sandře Bullock a Mattu Dillonovi, o   kterých si myslím, na základě předchozích   zkušeností, že mě jejich herecký projev   nemůže uspokojit. Tyto předsudky jsou,   počínajíc včerejším večerem, překonány, a   jsem tomu ráda, neboť se jednalo o filmový   zážitek, v pravém slova smyslu. A je mi celkem   jedno, že se snímek mohl klidně jmenovat   "Svět je malý a o náhody v něm není   nouze", důležitá je podstata, kterou se   nám snaží sdělit - o tom, jak těžce   zvládáme život a když se nedaří, je třeba   najít hromosvod, kam svedeme své splíny a   hněvy a jedním z nich je právě rasismus, kdy   si vybíjíme zlost na příslušnících   rozdílných etnik, kteří za to nemohou, ale jen   v přímém kontextu, v nepřímém ano, jelikož   oni sami, ale především jejich (i naši)   předci tvořili tuto společnost, která   určovala pravidla a dala vzniku rasové   nesnášenlivosti, a tak se to stále více   zamotává a připomíná píseň o psovi, co   jitrničku ukrad - však víte, tu, co se zpívá   pořád dokola..., a když se svět pokouší   nasadit léčbu, vznikne vedlejší účinek -   rasismus naruby. Bravurně natočené zobrazení   ostrými, obousečnými zbraněmi o tom, jak   hluboko jsou zasazeny kořeny rasismu a jak je lze   zpřetrhat individuálně, podle toho, kolik   soudnosti a dobra je v každém z nás.