Vymazaný kluk

Snímek je bohužel jen další americkou   politickou agitkou v rámci komunity LGBTQ   kritizující daný stav postoje heterosexuálů k   těmto lidem, který nám Evropanům asi toho moc   říkat nebude. A právě proto, že je to   politický námět, samozřejmě je proti tomu   vedená i kritika o zkreslování skutečné   reality. Snímek natočil Joel Edgerton stojící   i za scénářem napsané podle vlastní knihy a   není tajemstvím že je sám osobně stoupencem   LGBTQ komunity. A svým vyprávěním se zabývá   jakýmsi křesťanským reedukačním táborem, do   kterého jsou posíláni homosexuální děti, aby   je tam jejich orientace zbavili. Takže je jasné,   že vlivem toho velice duševně a fyzicky trpí.   Režim tam je totiž hodně přísný. A realita   je taková, že přes třicet států takovéto   tábory ještě stále skutečně provozují.   Příběh si všímá osudu osmnáctiletého   Jareda Eamonse, kterému dal otec, prodejce   automobilů a baptistický kazatel v jedné   osobě, na vybranou. Buď tento tábor a nebo už   nikdy neuvidí své rodiče. Po emočním projevu   zoufalství své matky se rozhodne pro tábor a   tak máme spolu s ním možnost vidět, čím si   takový člověk musí projít. Joel Edgerton   vypráví příběh takový jaký je. Bez   přepálených emocí, bez přepáleného dramatu,   bez nějakého sadistického vychovatele, jak   bývá většinou zvykem. Jen stav nenávisti a   ponížení. Jak ten film skončí musí být   každému jasné. Agitka je přeci jenom agitka   snažící se dosáhnout svého. Pocit že snímku   je rozporuplný a to hlavně vlivem rozdílnosti   názorů k dané problematice, která se v   současné době mediálně hodně probírá. Na   jednu stránku se snímek pokouší upozornit na   fakt, že každý je svým způsobem jedinečný,   čímž neodpovídá tradičním vzorům a   zároveň se snaží definovat hlavní postavu   Jareda jako někoho, který si nehraje na předem   pojaté představy. Hlavní motiv je tedy jasný.   Homosexuálové jsou úžasní a terapie je zlá.   Snímek není nijak špatný, ale přeci jen z   toho vyzařuje podivné mdlo z cíleného   moralizování jednotlivců opačného názoru. Je   prostě potřeba odmítnout zakořeněnou morálku   k nalezení míru mezi sebou samými a to v   především v oblasti stejných práv   neheterosexuálních lidí v rámci jak   náboženského kontextu, tak i bez něj.   Propaganda nikdy nedělala ve veřejném mínění   moc dobrotu, ale že funguje už víme od doby   vzniku filmu. Každá má své určité   poselství, které musejí být za každou cenu   vyslechnuty. A podle toho je potřeba k tomuto   snímku přistupovat.