Prodloužený víkend

PRODLOUŽENÝ VÍKEND

Uprchlý trestanec se   schovává u osaměle žijící ženy a jejího   syna. Počáteční status únosce a jeho obětí   se změní v pocity náklonnosti, porozumění,   přátelství a lásky.

Je pozoruhodné, kolik   je podle filmařů v USA hodných a nespravedlivě   odsouzených zločinců. Jeden by se nad nimi   rozplakal. Jak mám romantiku docela ráda, toto   bylo tak přepálené, neuvěřitelné až   trapné. Osamělá žena trpí po ztrátě   dítěte a následném rozchodu s manželem   psychickými problémy, cíleně se vyhýbá lidem   a pak se za pár hodin zamiluje do neznámého   chlápka jen proto, že jí vleze do baráku? Jak   zaznělo v jiném známém filmu: „To není   láska, to je nedostatek příležitostí“. Ale   na druhou stranu je pravda, že mnohdy děti   ovlivní více cizí lidé, než ti, kteří by je   měli vychovávat především – rodiče. Tento   aspekt bych naopak vysoko vyzdvihla.

V každém   případě mi tento film nesedl. Příliš velká   pohádka pro zklamané a citově strádající   chudinky. A nebo jsem možná neměla tu správnou   náladu. Ať tak či onak, toto mne neoslovilo a   nepomohly ani velmi slušné herecké výkony. ©

Krásný sladkobolný film
Tento film mě fakt dostal jak hereckými výkony,   tak skvělou režií a v neposlední řadě   nádhernou hudbou. Já dávám 10. Alena

bojler
Z kriminálu zdrhne vrah, kterej se následně   vetře Kejt a Getlinovi do baráku, ti si z vraha   udělají domácího mazlíčka, přičemž se   neustále tváří tragicky jako den před koncem   světa. Všichni tři dělají všechno pro to,   aby vzbudili podezření a policie vraha snadno   našla. Do toho se chaoticky promítají scény z   historie, které vás bezvadně zmatou. Džoš,   jako typický vrah, naučí za víkend Getlina   broskvovej koláč, čímž mu nadosmrti určí   jeho životní poslání. Po propuštění z basy   vezme Džoš Kejt na procházku do pole. A to je   konec příběhu.

Příjemný návrat do doby bez počítačů a   mobilních telefonů o lidech, kteří se měli   potkat za jiných okolností. Příběh pomalu   plynul, flashbacky byly spíše rušivé než jsem   si dokázala přesně identifikovat koho se co   týká, herci uvěřitelní. Konec věrohodný,   jenom jsem se nemohla dopočítat, když Frank   dostal 18 let za vraždu manželky a potom   dalších 25, proč utíkal na konci trestu, když   si pak nemusel odsedět zbytek toho původního.

Mám obavy, že uprchlí vězni začnou být dost   v kurzu a vězeňská služba bude mít napilno se   zřizováním kroužků vaření, pečení a   dalších domácích prací, protože klientela   přestane vidět budoucnost v obligátních   výučních listech a maturitních zkouškách...   Těžko komentovat, aniž bych nechtěně   spojlerovala, ale mám na srdci něco, co musí   bezpodmínečně ven - třeba jak je smutné, že   od některých otců se za čas dětství   nenaučíme vůbec nic (a to ještě můžeme být   kolikrát rádi) a na náhodném setkání s   cizím člověkem můžeme postavit celý svůj   život - a pak si kladu otázky, proč musí lidé   do všeho strkat rypáky a proč ti hloupí,   sobečtí frackové, co se jim říká děti,   nemohou zůstat ani chvíli bez dozoru?! Labor Day   mně uspokojivé odpovědi nenabídl, ani nemohl,   zato si ukradl celou mou pozornost a držel mě ve   stavu lezavé úzkosti, ale zároveň   připouštěl stejný podíl naděje... Citový   přelud loňského roku. P.S. Musím si napsat   Brolinovi o recept.

Vidět ano. Dvakrát ne, díky.
Párkrát jsem se lekla a jednou se mi chtělo   brečet. Jinak krásný film, s   předpokládatelným odvíjením děje. Konec se   zdá být nepravděpodobný. Dle mého by se s   tím odloučením hlavní hrdinka (K. Winslet)   nesrovnala a nevydržela tolik let, když   naznačovali co naznačovali. Víc než jako drama   bych to klasifikovala jako romantický film s   dramatickými prvky. Jednou a dost.