Jasmíniny slzy

Bravurni film Woodyho Allena.Slavny reziser jej   podal velmi dobre.Cate Blanchett je zde vyborna a   tato role byla obtizna...

jiný Woody Allen
Velmi zajímavý film, málo připomínající   dřívější filmy W.A. Výborná Kate   Blanchetová, A. Baldwina moc nemusím, ani tady   mě nepřesvědčil

Miluji filmy Woodyho Allena, jsou tak plné   elegantního perverzního šarmu galantního   počinu téměř osmdesátiletého muže, který   ulítává na mladých holkách. A kdo taky ne.   Ovšem s tímhle filmem se Woody galantně   zmýlil. Možná je to moje vina, neměla jsem   očekávat jakýsi ekvivalent emoce šťavícího   Match Pointu s originálním českým názvem   "Hra osudu", který mne dostal na kolena   před pár lety, možná v mé náhodné intimní   a osudové souhře se scénářem, který si Woody   snad vycucal z mého prstu. A tak mě napadla   otázka, zda všechny jeho scénáře jsou ryze   výplodem starého blázna a rádoby spisovatele,   nebo zda se jedná o publikovaný deníček   (cizího) vlastního "plodného či pouze   aktivního života" (i když i tohle je při   Woodym spíše zavádějící termín),   prožitého kdesi v období sukní, které se   začaly teprve zkracovat. Tahle doba musela   nejednoho Woodyho dohánět k šílenství… Tak   jsem začala tedy studovat jeho tvůrčí počiny,   zamilovaná do jeho suchého humoru a jeho   zinscenované lásky, která je (jeho?)   šílenstvím (protože to ona opravdu je), kdy   alespoň jednou za rok jsem šťastná, že jej   jeho nevlastní "Yoko Ono" dcera,   potažmo manželka (nebo jiná z jeho současných   milenek) vyrazí ze svého žhavého lože, a   dovolí mu mimo jiné, zplodit i filmové dílo,   určené pro všechny zhrzené plačky, stojící   na pokraji bezcitné reality a romantiky, mezi   které patřím asi i já. Jestli jsou ale   Jasmíniny slzy (Blue Jasmine) romantickým   počinem, ztratil Woody na romantiku, na kterou,   když to chlap umí - sbalí každou samici (a je   fuk v jakém podání), byť je   sebeošklivějším zvířetem/eunuchem   (doplňujícím krásku), svůj   "gentelmanský" čuch. No nebudu   komentovat letošní Oscary… Krásná, zde   značně strhaná Cate Blanchett v roli   samomluvky, nabyté díky nevěrám svého muže   Aleca Baldwina (který mimochodem hraje nadsamce   na své staré roky nadváhy naprosto v každém   filmu), to je rána pro mé ženské ego. Takže   film počíná logickou nevěrou, rozvodem a   šílením z lásky. Hlavní zápletka však   nastává spíše u špatných herců   sekundárních rolí a jejich vztahů, které bych   v tomto filmu rázem obměnila raději kvalitními   porno herci. No a najednou je na poslední scéně   zase ta Cate, uplakaná a schizofrenní či co. A   sama a sama a sama. Něco mi uniklo?

Klienty si psychoterapeut nevybírán, ale s touto   ženou bych asi hodně bojoval, než bych si k ní   našel cestu.
Woody v tak trochu jiné formě   neuroticismu. Jako jeho fanoušek jsem postrádal   alespoň špetku jeho humoru a asi bych trochu   ubral na úzkostnosti, z níž jsem se nějakou   dobu vzpamatovával. Ale jako alegorie na   současnou společnost myslím dobrý.

Neurotička k zulíbání...
Na hoře je vždy lépe, než někde dole. Já   tvorbu Woodyho Allena dvakrát nemusím, ale   občas u nějakého jeho filmu udělám rád   výjimku. Tady ta výjimka byla kvůli mé   oblíbené Cate Blanchett, a co si budeme   povídat, Jasmíniny slzy, stojí právě na   jejím skvělém výkonu a Zlatý globus a Oscara   si plně zasloužila. Už dlouho jsem ji neviděl,   tak ve skvělé herecké formě a roli která jí   padla jako ulitá. Taky musím pochválit Sally   Hawkins, ta ženská také skoro nikdy nezklame.   Já se bavil skvěle a to nemyslím nijak   zlomyslně, pač zrovna naše neurotická hrdinka   Jasmína prožívá těžké chvíle. Mně ji bylo   opravdu líto, ale nemohu si pomoct, že mě   přiváděla k upřímnému smíchu a to   několikrát.:-D Dávám 70%

Ono se těžko přechází od kufrů Louise   Vuittona s vlastním monogramem na místo   recepční v zubařské ordinaci.
Takže ne,   nemám s hlavní hrdinkou soucit, naopak mi byla   sympatičtější její sestra, která se   dokázala s životem nějak poprat, i když si   nevybírala zrovna vhodné muže, ale dokázala   alespoň žít v realitě. Což nemá nic   společného s hereckými výkony, kdy Cate   Blanchett byla opravdu dobrá.
Woodymu jsem nikdy   na chuť nepřišla, a myslím, že nebýt napsán   v titulcích, rozhodně bych si s ním film   nespojovala. Na svůj věk odvedl dobrý film se   spoustou témat k zamyšlení s nejednoznačným   koncem a dobrými hereckými výkony, i když   bomba se nekonala.

Po slabší Římance se Woody vrátil zpátky na   koně, zatímco Planžeta podala výkon své   kariéry. Lahůdka.

Natěšená z opětovného setkání s Woody   Allenem, výměny New Yorku za malebné San   Francisco a příležitosti užít si herectví   Cate Blanchett jsem očekávala bombu - která se   však ukázala být spíše dýmovnicí... Tak   nějak se nedařilo do filmu zanořit a nechat se   unášet, pro téměř násilné skoky do teď a   předtím mě nutil být zbytečně ostražitou a   na postavy okolo Jasmine jsem si dlouho a s notnou   dávkou tolerance musela zvykat. Dobrá zpráva   je, že ještě dlouhé hodiny poté byla moje   mysl zaměstnána rozdílným údělem obou sester   (kvalitní geny zajišťují kvalitní životní   úroveň, jak patrno) i tím, jak s ním uměly   žít, ale stejně, jako se Jasmine odmítla   smířit s přechodem z plného světla blahobytu   do přítmí dělnické třídy, i já špatně   nesu rozdíl mezi vysokým očekáváním a   rozpačitým výsledkem... Ovšem, pro naprosto   dokonalou Cate a typické Woodyho úžasné   kostýmy nevylučuji opravnou zkoušku, která by   mohla dopadnout na čtyřku ;-)