O současné mladé generaci se často a nahlas říká, že hlavně v otázce sexuálních vztahů odhodila všechny zábrany, které svazovaly lidi o něco starší, že si na úkor citového, lidského sbližování našla cestu promiskuity bez výběru. Není lehké najít k těmto otázkám jednoznačné stanovisko. Jestliže se o to v posledních letech naši filmaři pokusili, byli to téměř výlučně představitelé mladší režisérské generace, kteří mluvili o svých vrstevnících s porozuměním, osvětlovali jejich vztahy „zevnitř“, ze zorného úhlu svých mladých hrdinů. Není možné to absolutizovat a tvrdit, že o mladých mají právo mluvit jen oni sami. Jenže odstup staršího přináší vždy určité výkyvy v hodnocení a nakonec máme na něho i větší nároky: očekáváme už stanovisko spravedlivě vyvážené, citlivé, nezaujaté. Nepochybně o něco takového šlo i
Ivanu Bukovčanovi a
Jozefu Zacharovi, scenáristovi a režisérovi nového slovenského filmu SMLOUVA S ĎÁBLEM, a skutečnost, že se rozhodli pro formu trochu lehčí, komediální, by tomu v základě neměla nijak bránit. Příběh děvčat, která na základě hloupého a zlomyslného vtipu upadnou do podezření, že už neopustí střední školu jako „virgines intactae“, a hlavně jejich srážka s rodiči, kteří ve většině případů špatně znají své ratolesti, a proto jsou ochotni tomu věřit a náležitě se skandalizovat, obsahuje v zárodku možnost přesvědčivě rozehrát tezi o citlivosti mladých a o nepochopení, na jaké často narážejí.
Jenže při zpracování se zřejmě více dostala do popředí snaha co nejpůsobivěji skloubit a vypointovat osudy pěti děvčat, která se ze vzdoru rozhodnou, že se co nejdříve a za každou cenu zbaví své „nevinnosti“, když jim ji už tak odepsali. Je to tedy zápletka mírně frivolní, jaká bývá v oněch rozkošných komerčních italských filmech. Nechci tvrdit, že je to základní chyba, jenže tu nesporně zůstává jakýsi pocit neuspokojení, vedle několika dobrých nápadů a situací tu jsou jiné, očividně umělé a vymyšlené (například epizoda z muzea), příliš často tu proráží apriornost celé koncepce. Režisér
Zachar, se kterým se spojovaly velké naděje po jeho filmu
Psychodráma a několika televizních inscenacích, neuměl zcela zakrýt tyto nedostatky předlohy. Naopak, ještě je zvýraznil dost neobratným vedením představitelů rodičovské generace (včetně učitelů), kteří vyznívají hodně nepřirozeně a dávají hlavně úvodní sekvenci až trapný punc. Šťastnější ruku měl při výběru několika mladých interpretů, z nichž především výborný
Jaromír Hanzlík a svěží
Viera Šimeková vytvořili věrohodné a plastické postavy, vystihující i podstatné rysy chování svých vrstevníků. Schopnost dramaticky vystupňovat drobné epizody, z nichž se vlastně skládá předloha, dokázal režisér i v malém výstupu s
Vladimírem Menšíkem a možná až příliš efektně při nevydařeném Emkině striptýzu. Jako celek je film jistě dost zábavný. Jeho největším nedostatkem je, myslím, to, že jsme si v našem filmu už zvykli na hlubší a autentičtější pohled na tyto problémy.
KALINOVÁ, Agneša.
Smlouva s ďáblem. Rudé právo. 1968, roč. 48, č. 3 [4. leden], s. 5. [upraveno]
Příběh pěti studentek, které jsou v podezření, že uzavřely "smlouvu s ďáblem" - slib, že do maturity ztratí panenství. Dívky popírají, ale nikdo jim nevěří. Proto se rozhodnou smlouvu splnit. A není vždy jejich zásluhou - či vinou, že se to nepodaří.
Autor/Zdroj: Bartošková Šárka/Československé filmy
Komediálne ladený príbeh piatich maturantiek, ktoré na základe hlúpehi a zlomysel'ného vtipu upadnú do podozrenia, že sa rozhodli do maturity zbaviť panenstva. Ich obrane však nikto neverí a tak sa rozhodnú urobiť to, z čoho ich včitci upodozrevajú.
Renáta Šmatláková Katalóg slovenských celovečerných filmov
Autor/Zdroj: Šmatláková Renáta/Katalóg slovenských celovečerných filmov
