Zlaté ptáče

Naivní drama, které   žádného dnešního diváka   asi nezaujme. Kromě   civilního herectví Otomara   Korbeláře, oproti ostatním   herců, musím zmínit autora   hudby E. F. Buriana. Ve filmu   i zazpívá několik   písniček a se svým bandem   se objeví v barové scéně.   Jen kvůli němu jsem film   zhlédl až do konce a přidal   v hodnocení několik   bodíků.

Film už hodně nahlodal zub   času, který si asi nejvíce   pochutnal na zvuku.   Sentimentální příběh je   dokumentem doby, avšak asi   moc nezaujal tehdy a nezaujme   ani dnes. Především   nezaujme žádnou z našihl   hlavních vysílacích stanic.   Vznikl v době, kdy asi   nejvíce dolehály dopady   světové krize na dělnické   obyvatelstvo. Hlavní hrdinou   je právě dělník, topiš z   oceláren. Stará se o svou   malou dcerku a snaží se ji i   sebe uživit. A jak to u   obdobných filmů bývá,   napřed přijdou problémy a   pak se vše v dobré obrátí.   Realita bývá jiná.
Zde si dovolím ještě   jednu malou poznámku. Hrozně   mne iritoval účes u té   malé dívenky.

Film obsahuje z filmařského   hlediska tolik chyb, až je to   směšné. Dojemný pokus o   dojemnost nevyvolává   sebemenší dojetí, jako   spíše dojem, budící   hysterický smích.   Nejslabším článkem je   bezpochyby "herecký   výkon" toho malého,   tlustého, protivného fakana,   který stále koukal dozadu na   štáb, nesrozumitelně mluvil   a nepamatoval si text, dokonce   ani se svým jménem. Pokus o   jakousi metaforu také   žalostně selhal, když   poněkud nešikovně dítě v   představách pěstounů   umírá, aby se pak   zázračně uzdravilo. Film   též mimo jiné odráží   hospodářskou krizi   třicátých let. Budiž, ale   pod kouřícími komíny   továren my dnes vidíme již   jen následný dusivý smog, a   kola oceláren se také točí   pod neradostným stínem   výroby zbrojovek na zakázku   blížící se války.   Tyranský majitel hostince,   který najímá lehce   erotizující tanečnici a   otřesně hulákajícího   zpěváka barové kapely, je   rovněž více směšný než   hrozný. A tak dále. Film má   hodnotu snad jen   dokumentární. Ze všech   pitomých pitomin světa má   však aspoň snahu a přece   jen i jisté kouzlo   starobylosti a upřímné   naivnosti těch let na   počátcích filmové tvorby.