Životy těch druhých

I v morálním bahně se dá najít lidskost
Velmi dobře udělaný (dnes   již historický) snímek o   praktikách východoněmecké   státní policie STASI (obdoba   naší STB) za dob   socialistické NDR. Film   nepůsobí nijak   dokumentárně, soustředí se   na úzký okruh osob a na   jejich psychologické i   morální vykreslení a na   jejich životní příběhy.   Na jedné straně pokrokově   smýšlející svobodomyslní   lidé z uměleckého   prostředí a na druhé   straně fanatičtí   pracovníci tajné policie,   kteří sledují veškeré   odpůrce režimu. Přesto se i   mezi těmito zaslepenými   posluhovači totalitního   systému najdou lidé se   svědomím, kteří nejsou   ochotni jít až za hranici   lidskosti a v případě   snímku Životy těch druhých   i začít dokonce chránit   své potenciální oběti.   Film vyznívá nakonec veskrze   pozitivně – dobrý člověk   se najde i v tom   nejsmradlavějším bahně.
Film Životy těch   druhých bude jinak vnímat   divák, který prošel érou   socialismu, zažil procesy s   jeho odpůrci a jinak ho bude   vnímat mladší divák,   který tyto skutečnosti zná   možná jen z literatury a   tisku. Snímek lze doporučit   úplně všem, už jenom z   hlediska poznání historické   pravdy, která v tomto filmu   není nijak zkreslená.
Film připomíná velmi   zdařilý (trezorový) snímek   Karla Kachyni Ucho (1970) s   Jiřinou Bohdalovou a   Radoslavem Brzobohatým v   hlavních rolích (kdo   neviděl, vřele doporučuji).  
PS: I dnes jsme   sledováni – sledují nás   nadnárodní společnosti –   kde se pohybujeme, co   nakupujeme, za kolik peněz, s   kým telefonujeme, … Zatím   se to projevuje převážně   jen v reklamách, které nám   chodí na počítač či do   mobilu. Zatím…

Trošku bezvýchodná situace,   ve Východním Německu, až i   slunce emigrovalo... To dovede   každý, natočit   socialistickou depku v   sinalých tónech, zvlášť,   když mu jde na ruku   architektura, což se tedy   nedá tvrdit o námětu a   nakonec ani o hercích. Snad   nechcete, abych uvěřila, že   se z bezcitného ohaře stal   (zřejmě nějak přes noc)   anděl strážný? Nakonec,   kdyby byl býval disent   opatrnější, nebo alespoň   častěji tapetoval, nemuselo   to zajít tak daleko ;-) Na   druhou stranu už chápu,   proč se zaměstnanci   vyšších vnitrostátních   sfér v nových podmínkách   tak rychle přetavili v   úspěšné manažery - pouze   zužitkovali svůj   profesionální zájem o   klienty, jejich rodiny,   sousedy, přátele... jen   pohled už nemají tolik   studený. Kdo vytušil, že   nesdílím většinové   nadšení, tuší správně -   snímek má jen hodnotu   výpovědní - jako pomůcka   pro hodiny novodobých   dějin... jen ten hepáč bych   nenápadně přeskočila,   protože lidé se zpravidla   nemění - alespoň ne takoví   lidé.

Naprosto šílený   nezáživný film s hroznými   herci a opravdu debilními   dialogy. Postavy jsou   nezáživné a tak tím pádem   ztrácí film pointu.   Nevydržel jsem se dokoukat do   konce, opravdu se jedná o   německou spatlaninu, bohužel   oceněnou Oscarem.

Tak tomuhle filmu nechybí ani   ta třešnička na dortu,   takhle skvostně natočený   snímek o státní   bezpečnosti a to z   kteréhokoliv státu   východního bloku jsem   ještě neviděl. Od pana   režiséra určitě ještě   něco shlédnu, jeden z   nejlepších filmů co jsem   viděl. Doporučím zde   český film Pouta, pro   srovnání.

Slušně natočený film, kde   však závěrem pokazili celou   schůzi :-)). Postavy tak u   mne ztratily na   důvěryhodnosti a "zlý   - hodný" mi přišel   spíše komediální. Praktiky   komunistických   vyšetřovatelů jsou   vykresleny slušně, ovšem ne   v plném měřítku (díky za   to??). Hodnotím jako lehce   nadprůměrné dílko, na   které se možná ještě   někdy mrknu.   2011092512701/13157

Skvely film, ostatne bajecne   ukazuje praktiky každého   rezimu v jakekoliv době.   Herci stale stejni jen kulisy   a doba se meni ....

Super
Mrazivý pohled do světa   tajných a jejich práce. A   když si člověk uvědomí   dnešní technické   možnosti...... Skvělý film.

Oscarové Stasi
Popravdě nikdy mě moc   neupoutali současné filmy o   normalizaci pro jejich   samoúčelnost a černobílým   vyobrazením charakterů   lidí.Ale už první   scénka,kdy důstojník   továrny na strach - Stasi-   ukazuje ve škole metody   výslechu,mě parádně   upoutala,stejně jako zbytek   filmu.Životy těch druhých   je o přátelích,o kterých   nevíte a   nepřátelích,které mají   různé charaktery.Film   nepostrádá ani černý humor   (vtipy u oběda s nejistou   kariérou po vtipu).Užil jsem   si to.
Oscar 2006 za   nejlepší cizojazyční film.

Ve třetině filmu jsem se   musela hodně přemlouvat,   abych vydržela. Říkala jsem   si, že přece jenom za něco   ten Oscar musel být. Nakonec   jsem byla ráda, že jsem   vydržela, což se dá   přičíst chvíli, kdy se HGW   XX/7 setká s Christou-Marií   v bistru. Od té chvíle už   měl snímek svižnější   tempo a konec byl přímo   strhující.
Vzhledem k   naší podobnosti s českou   STB, je toto téma i nám dost   blízké a člověk si může   udělat obrázek, jak to tak   fungovalo i u nás. Jsem   ráda, že nemusím   kontrolovat zásuvky, jestli   tam není nějaká štětice.

Výborný snímek,odhalující   nekalé praktiky německé   Stasi a ukazující pomalou   přeměnu bezcitného agenta   opět v lidskou   bytost.Vyjímečný i když   trochu zdlouhavý film.

Životy těch druhých
Patří mezi 501 filmů,   které musíte vidět.
Velmi zajímavý   příběh, ale nevím proč,   přišlo mi, že se strašně   vleče. Zbytečně bylo vše   moc zdlouhavé a místy jsem   se i maličko začínal nudit.   Přesto si nedokážu   představit, co by se dalo   vystřihnout, bez čeho by se   Das Leben der Anderen obešel.   Téma bylo velmi podobné   současným českým   "Poutům", ve   srovnání s nimi mi ale   Životy těch druhých   vyznívají o hodně moc   lépe.
Zajímavé bylo   sledovat vývoj Dreymana,   který se ze slavného autora   divadelních her stává   úplně někým jiným. Oproti   tomu charakter   vyšetřujícího mi přišel   až příliš nereálný,   navíc jeho proměna proběhla   záhadným způsobem, vůbec   nechápu, proč jednal tak jak   jednal. Mě osobně až tak   kladní hrdinové   nepřesvědčili na to, abych   přejímal jejich názory. Ale   co musím vyzdvihnout, tak je   konec, kdy při stejném tempu   na jaké jsme si za ty dvě   hodiny stihli zvyknout vše   vyvrcholí a všem je hned   jasné, za co ten Oscar za   nejlepší neanglicky   mluvící film.
Trošku   se mi nakonec nelíbili   závěrečné skoky, byli až   moc rychlé a až moc za   sebou...

Poněkud zdlouhavé ale   strhující drama o tom jak   jsou "ti nahoře"   všemocní a můžou s   sledovat a odposlouchávat   koho chtějí. Dříve se   děly svinstva nejen u nás   ale i v sousedním Německu a   tento snímek ukazuje jak dost   možná vypadalo. Pokud divák   přistoupí na fakt, že film   plyne ve velmi pomalém tempu,   které by se dalo přirovnat k   odposlouchávání   obyčejných lidí bude se   bavit a obdivovat skvělé   herecké výkony, tísnivou   atmosféru a brilantní   režii.

Stasi nebo StB - jedna rodina
Přiznám, že jsem o filmu   předem moc nevěděl a trefil   jsem na něj víceméně   náhodou. O to víc mě   překvapil, o to víc na mě   zapůsobil. Souhlasím, že ne   vše bylo úplně   uvěřitelné, ale to vůbec   není podstatné. Nevadila mi   ani delší stopáž, děj mě   prostě vtáhl a čas běžel   úplně jinak. Skvělý   herecký výkon Ulricha   Mueheho, dusná atmosféra v   každém prostředí, šeď   celého prostředí   podtržená užitím jen   studených a vybledlých   barev, strohé hovory, kde   měl každý strach říci   jakoukoliv myšlenku nad   bezpodmínečně nutnou míru,   protože si nebyl jist, komu a   jak bude nakonec   prezentována. To vše   podtrženo skvělou hudbou,   která toto prostředí jen   zdůrazňovala a podtrhovala.   Celý příběh byl zasazen do   téměř až komorního   prostředí a hlavní děj   nebyl narušován. Z dané   doby a z daného prostředí   jeden z nejlepších filmů.   Snad srovnatelné s Uchem, i   když to je neměřitelné,   neboť se jedná o jinou dobu,   i když ve stejné totalitě.   Možná tedy bližší pro   srovnání později natočená   Česko-slovenská Pouta z r.   2009. Líto je mi jen to, že   mladší generace, která tyto   časy neprožila, stejně   neuvěří. Ale můžeme se   jim divit? Tu šílenou   absurditu přinesla doba a   tehdejší vládnoucí   garnitura a my můžeme být   jen vděční, že je to vše   pryč a že to vše můžeme   nezúčastněně sledovat z   pohodlí sedadla kinosálu   nebo svého oblíbeného   křesla před televizní   obrazovkou. U tohoto filmu   bych se zdržel doporučení,   zda se na film podívat, nebo   ne. Raději na všechny   apeluji: nenechte si to ujít.

Výborný dramatický príbeh   s veľmi podareným námetom a   pútavým scénarom. Veľmi   slušný herecký výkon U.   Muheho, ale aj ostatné   herecké obsadenie bolo na   primeranej úrovni. Možno by   bol záver ešte   zaujímavejší, ak by sa   spisovateľ Dreyman stretol so   svojim záchrancom agentom   kapitánom Wieslerom, ktorý   riskoval preňho svoju   kariéru.

Ještě že jsem od toho zase   až tak moc nečekal,   neříkám že to nebylo   špatné to určitě ne, byl   to silný příběh který   nenudil ale   napínal...Obrovské ocenění   si zaslouží scénář,   který se obešel bez   všemožných klišé, a to i   přestože některé scény po   tradičním klišé přímo   křičely...Největší   originalita tohoto snímku je   právě v tom, že ve   zdánlivě známých scénách   nebyl překvapivě použit ani   náznak jakéhokoli   klišé...Formální stránka   každopádně strhující:   mrazivá hudba, kamera   plující filmovým prostorem   v dlouhých pomalých   jízdách za užití filtrů   převážně studených barev,   naprosto precizní výprava a   tak nějak postaru poctivé   herecké výkony (hlavně   Ulrich Mühe)... A silná   myšlenka vyjádřená ještě   silnějšícm   příběhem...Celou dobu jsem   měl v hlavě 70% ale ke konci   filmu mě příběh dokonale   bodl do srdce, nemám co   vytknout ale na víc jak 90   snímek prostě nemá, je mi   líto Jime ale prostě to   není můj šálek čaje!!!

koupel v baltu
Bál jsem se, že to je   typická polistopadová   agitka. A ona ne. Podle mne je   to přiměřené. Tím nechci   říct, že je to pravdivé.   Ale ono to doufám nemělo   být svědectví o poměrech   na kulturní scéně NDR v   polovině 80.let. Othello taky   není o tom, jak škrtit   blondýny. Prostředí je   primitivní, zápletka   umělá, karty rozdány v   počtu a kombinaci tak pro   divadelní etudu a divák ví,   co kdo má v ruce. Ale snad   právě v takhle   vysterilizovaných kulisách   se dobře daří zajímavému   psychologickému dramatu. Bez   odboček, bez rozptylování a   bez nejasných interpretací.   Po soudružsku.
Chci   tím říct: pochybuju, že se   to mohlo stát, pochybuju, že   to takhle chodilo, film toho   spoustu zamlčuje a   zjednodušuje. Ale to není   podstatné. Postavy (a   zejména herci) ve   čtverečkovaném sešitu   pseudoreality dost sugestivně   předvádějí archetypy   lidských povah a motivací.   Můžu si z toho dost vzít   nebo si tím aspoň spoustu   věcí potvrdit. A ani mi   kupodivu nevadí, že k   bohatosti života to má   daleko a že je to studený   jako Baltický moře v   červenci.

Tento film jsem původně   vůbec nechtěl vidět.Námět   o příslušníkovi stasi,   který prohlédne a přidá se   s nasazením vlastní kariéry   a snad i svobody na stranu   obětí režimu mi připadal   směšný, stupidní a   extrémně nepravděpodobný.   Vždyť proč by ten, kdo měl   v rukou moc nad druhými a kdo   měl rozkoš z té moci a kdo   byl tak bezcitný anebo   fanatický, že takovou práci   dělal a kdo měl navíc   nemalé materiální výhody   plynoucí z oné práce, by   najednou všechno riskoval   kvůli hlasu svědomí.Ale   film sám na mě neobyčejně   zapůsobil, především díky   neuvěřitelnému jereckému   výkonu Ulricha Muheho.Takový   herecký výkon se vidí tak   jednou za několik let.Ale i z   hlediska logiky situace   zdánlivě nepravděpodobné   jsou ve filmu překvapivě   dobře vyřešeny a   vysvětleny.

Příklad toho, že i v   Německu umí natočit   vynikající filmy, které ve   vás zanechají hluboký dojem   a donutí vás přemýšlet.   Například i o tom, v čem   jsme to vlastně sami žili.   Nelze se nezmínit o Ulrichu   Mühem, který podal   vynikající herecký výkon.   Ale ačkoliv jeho postava,   agent Stasi Gerd Wiesler (HGW   XX/7), byl možná člověkem,   ve kterém se cosi hnulo,   přesto měl hodně daleko do   toho, aby mohl být nazván   dobrým člověkem.

Silný potenciál filmu je   pomalu rozmělňován délkou   filmu a místy patetickými   dialogy.Klasická   80.léta.Mladí by měli   určitě shlédnout,aby   věděli,že 80.léta vypadala   i jinak než v Pupendu...

"Jsi pořád na té správné straně?"
Jak udělat film z prostředí   agenta STASI, divácky   zajímavý a přitom reálný?   Nedělejme si iluze, je to o   kompromisu. Předem řeknu, je   to skvělý film. Kdo tuší,   že by ho tohle téma mohlo   zajímat, má pravdu. Je to   film pro něj. Ti z nás,   kteří mají ještě dole v   šuplíku zahrabanou průkazku   STB, rádi nostalgicky   zamáčknou slzu a zasmějí   se nad některými   "špionážními"   prvky. Ale ne, není to tak   hrozné. Děj vás vtáhne,   ani nevíte jak. Postavy jsou   dostatečně průhledné, aby   se divák orientoval a   zároveň šel filmem nějaký   vývoj. A ten neúnosně   rozšlápne každého, kdo se   neumí schovat před světlem   (a ušima) velkého bratra.   Stane se vám, že fandíte   oběma stranám, to je známka   dobrého filmu.
Dovolím si ještě jeden   citát:
"Věnováno s   vděčností HGW XX/7"
.. na tyhle lidi bychom   měli myslet.

P.S.: Dnešní generace   školou povinných už neví,   že něco takového vůbec   existovalo. A neuvěří.

Film poukazující na   pokřivené fungování   socialistické   společnosti...hlídání a   zbavování se nepohodlných   osob, které by mohly podkopat   fungování státu a   zvyšující se moc mocných.   Ukázka fungování státní   bezpečnosti (fungující na   stejném principu ve všech   spřátelených zemích SSSR).   Svírající   "dlaně" totality a   paradoxní jednání je   vykresleno na postavě agenta   HGW XX/7...atmosféru   dokresluje barevná   monotónnost prostředí, ve   kterém se děj filmu   odehrává...

Hodně kvalitní sonda do   nepříliš vzdálené   minulosti, na filmy o   poměrech v socialistické   republice jsem byl zvyklý   pouze od našich tvůrců a   tak jsme byl hodně zvědav   jak se povedlo našim   sousedům. Musím uznat, že   na jedničku, film pěkně   ukazuje jak těžký byl   život umělců neustále   kontrolovaných státní   bezpečností , navíc i když   má poměkud delší stopáž   stále baví a ke konci i dost   překvapuje (zlatá třešinka   na dortu). Snímek dokazuje,   že špatné poměry za   komunistů se dají vyobrazit   i jinak, než jenom ukázkou   mučení ve vazbě ale také   důmyslným příběhem o   osudech lidí silně   ovlivněných dobou...