Želvy mohou létat

Želvy mohou létat - když šlápnou na minu
Zvláštní film o národu, kterému svět upírá   právo na samostatnou existenci. Snímek z   kurdského utečeneckého tábora na   írácko-tureckých hranicích krátce před   americkým útokem na Írák.
Hlavními aktéry   jsou především děti, které možná úplně   nechápou politické a válečné dění kolem   sebe, ale snaží se přežít jak se dá. Spousta   z nich je zmrzačených - někomu chybí ruce,   jinému zas noha, ale i tak se musí nějak živit   - třeba sběrem min na minových polích, které   pak prodávají překupníkům. Smutný film o   válečném běsnění, ať už v souvislosti se   svržením Íráckého prezidenta Saddáma Husaina   nebo nepodloženém tvrzení západních zemí o   vlastnictví zbraní hromadného   ničení.
Nahlížení na vyhrocené politické   problémy mocných skrz pohled bezbranných dětí   je v tomto filmu pojato velmi zvláštním   způsobem - od pevné a fungující hierarchie v   dětské komunitě, přes přirozenou touhu po   informacích, nadpřirozené schopnosti   předvídat budoucnost bezrukého chlapce, až po   první lásku v tomto šíleném stavu věcí.

Obsazení dětských neherců, navíc   zmrzačených, do protiválečného filmu může   být vnímáno jako citové vyděračství. Ale   režisér si tu k dosažení burcujícího   účinku už ničím dalším nepomáhá. Žádné   osvědčené filmařské fígle, sladkobolná   hudba nebo zjednodušující schémata, tohle je   autentický pohled do světa, v němž utrpení je   bohužel naprosto všední věcí. Prostředí   utečeneckého tábora, v němž pan Satelit jako   dětský Kmotr svoje chráněnce pevně ovládá   ale netyranizuje, spíš jim pomáhá přežít,   je krutou realitou, ne konstruktem filmových   ateliérů a samo o sobě nese dramatický náboj   filmu. Tragický příběh, který je do něj   zasazený, už jen dokresluje ten chmurný a   přece život oslavující obrázek.

Tak tenhle film jsem videl az v Tv a musim rict ze   se mi zaryl do pameti.Tak silny pribeh jen s   detskymi herci opravdu zaslouzi pochvalu.To co se   ve svete deje je fakt nekdy des...Doporucuji Vse   co maj radi kvalitni film.

uchvatné
Ani nevím proč ale tento film se mnou hluboce   otřásl a naprosto mne uchvátil.Dívala jsem na   něj uplnou náhodou a nemohla potom nejméně   dvě noci spát a přes den se mi stále tento   surový a opravdový příběh mihotal před   očima,najednou jsem se styděla za to že mám   plnou lednici jídla,spoustu oblečení a nadbitek   všeho....styděla jsem se za to ,že řeším   zbytečnosti našeho evropského pohodlného   života,jsem vděčná osudu že mé děti mají   to obrovské štěstí a narodili se v čechách!A   to nejsem nějaká rozmazlená citlivka.Jen málo   který film umí to co tento,a nejde jen o   příběh ale i o ponurý ,téměř dokumentární   ráz celého filmu.Děkuji za takoví zážitek a   přeji si více podobných fimu.Rozhodně je   škoda že čt vysílá něco tak užasného ve   čtvrtek na dvojce a v hlavním vysílacím čase   nějaké přihlouplé už stokrát opakované   blbosti.Hela

Tento skvělý film, jenž nám Česká televize   milostivě dovolila zhlédnout s titulky a   minimální propagací v neatraktivním čase   čtvrtečního pozdního večera, není zdaleka   jen výpovědí o životě dětí za války a   prostředí malé pohraniční vesnice a   sousedního uprchlického tábora a pohledem na   události v období svržení Saddáma Husajna   Američany ze strany této vesnice na   irácko-tureckém pomezí a těchto dětí, ale   hlavně silným, složitým a členitým   baladickým příběhem.

Hlavní postavou   tohoto skvěle napsaného příběhu, za nějž by   se nemuseli stydět nejlepší čeští ani   světoví literáti všech dob, je přibližně   třináctiletý Soran - chytrý a bystrý chlapec,   jenž díky svým schopnostem a znalostem vede   velkou partu dětí vydělávajících si   sbíráním min. Soran, kterému nikdo neřekne   jinak než ,,Satelit", má přirozenou   autoritu, kterou ovšem vědomě přiživuje, aby   neriskoval, že o ni přijde. Významnou   součástí příběhu je také uprchlík Hengov,   jehož všechny děti přezdívají   ,,Bezručka", jeho sestra Agrin a malý   chlapec, který je doprovází. Satelit se s   Bezručkou, jenž umí předvídat budoucnost,   nejprve nepohodne, časem se ale jejich vztah   velmi zlepšuje i díky Agrin, která se   Satelitovi líbí. Společně se všechny tyto   postavy i postavy ostatní postarají o onen   sugestivní příběh, který by podle mě -   dostal-li by tu šanci - vynikl, i kdyby se snad   jednalo o film americký, nebo k nám z této   oblasti přicházely mraky filmů. Bohužel nejde   jen o to, že hrdiny tohoto filmu ,,nikdo   nevidí", ale také o to, že jen málokdo   vidí takovýto film. Není to škoda? Proč naše   televize veřejné služby nemá kromě žánrů a   cílových skupin povinnost dodržovat také   vyváženost, co se týče zemí původů   promítaných filmů? Opravdu si myslíte, že by   na tento film v hlavním vysílacím čase nikdo   nekoukal?

Mně osobně samožřejmě   titulkovaná verze maličko stála v cestě   plnému vychutnání a zevruvnému posouzení   tohoto filmu jako celku.
Každopádně - i   přesto a i s titulky - bych film Želvy mohou   létat vřele doporučil každému svému   příteli a řekl bych, že není ztrátou času   se na něj pořádně podívat. Naopak. Jedná se   o dílo, od něhož neodtrhnete zrak a které je   přinejmenším z příběhového hlediska v té   nejvyšší kvalitativní kategorii.

Zlo je řetězová reakce
Je docela vtipné, že jakmile se někde objeví   děti ve válce, hned je film označen mnohými   samozvanými odborníky za prvoplánový. Myslím,   že o to tady vůbec nešlo.
Příběh mě zaujal   a pohltil a ač prý režisér neměl scénář   při zahájení natáčení zrovna dvakrát   hotový, celý film působí velmi propracovaně,   uceleně a taky přirozeně – s   dokumentaristickým nádechem. Od děje trochu   odvádějí pozornost mnohé vedlejší   skutečnosti a není problém filmu, že jsou   možná pro obyčejného Evropana hůře schůdné   a pochopitelné – některé tak zůstanou i   skryty. Zřejmě i podrobnější rozbor filmu by   vyšel na hodně stran textu. Mě dostala   myšlenka páchání zla na nevinných, nevnucuje   se, přesto je tak cítit. Ať zlo spáchá   kdokoliv, není to konec – řetěz je ukován a   může být pěkně dlouhý. Smutným příkladem   je zde například dívka Agrin. Nejen ona, ale i   všechny děti působí před kamerou   přirozeně.
Velmi dobrá je i práce s davem.   Davové scény patří k další silné stránce   filmu. Na mnoha (ne-li většině) záběrech se   objevuje velký počet lidí a taková scéna   běhu na kopec je přímo úchvatná. Podařilo se   tak dostat nešťastné vesničce nejen pod   kůži, ale zachytit ji i z velkého   "ptačího" nadhledu.