Zelený paprsek

Zelený paprsek vypráví o pařížské sekretářce Delphin, která se chystá na dovolenou do Řecka, ale na poslední chvíli ji zruší, protože kamarádka, s níž měla cestovat, změnila plány. Co potom v jejím životě následuje, by se dalo označit jako těkání, v němž hrdinka zkoumá různé možnosti, jak by efektivně strávila svůj volný čas. Nízkorozpočtový film natáčel Rohmer na 16mm formát s minimálně připraveným scénářem a za přirozeného světla. "Předpovědět úspěch u diváků je přirozeně vždycky těžké. Například Zelený paprsek byl v kinech mnohem úspěšnější než mé ostatní filmy. Zrovna u něj bych to býval nečekal, protože byl záměrně natočen amatérsky a zčásti dokumentaristicky. Čili spíš něco pro specialisty a cinefily, myslel jsem si. Ale ne, zrovna Zelený paprsek měl větší úspěch než filmy, které mohly být v principu širokému publiku bližší." (Eric Rohmer)
Febiofest 2004

Je červen a celá Paříž vyrazila na prázdniny. Sekretářka Delphine má před sebou dva týdny volna, ale kamarádka na poslední chvíli zruší domluvenou dovolenou, protože chce být s novým přítelem. Delphine je však momentálně sama a vyrazit si s rodiči do Irska se jí nechce. Přátelé ji pozvou do Cherbourgu, ale ona se po pár dnech vrátí domů, osamělejší a sklíčenější než předtím. Ani možnost odjet s bývalým přítelem do Alp se neosvědčí. Nakonec se dívka rozhodne, že svou beznaděj smyje v moři. Uzavřená Delphine se však v davu opálených rekreantů cítí hrozně. Rezignuje a sbalí si kufr, aby zbytek volna strávila v Paříži. Na nádraží v Biarritzu se s ní však dá do řeči sympatický mladík, který jí ukáže jedinečný přírodní úkaz: zelený paprsek vznikající při západu slunce nad mořem. Křehká komedie, jejíž scénář autor napsal s hlavní představitelkou Maní Riviěrovou, nabízí úvahu o možném skrytém smyslu našeho všednodenního bloudění. Na MFF v Benátkách získal režisér Zlatého Iva a Cenu FIPRESCI.
38. MFF Karlovy Vary

Snímek Erica Rohmera Zelený paprsek (1986) je pátou částí tvůrcova šestidílného volného cyklu Komedie a proverby (přísloví). Stejně jako v ostatních autorových opusech i v něm dominuje téma hledání sebejistoty a hledání někoho blízkého, někoho, koho lze milovat. Tomu ostatně odpovídá i motto snímku, převzaté z Rimbauda: „Kéž nastane čas, kdy srdce vzplanou zas.“ – Osamělá sekretářka Delphine řeší „závažný“ problém, kam jet na letní dovolenou a s kým. Nedávno se rozešla s jedním mladíkem a její přítelkyně ji nechala na holičkách. S pomocí svých známých a přátel hledá východisko: nemůže přece přes léto zůstat v Paříži. Stráví pár dnů v Cherbourgu u početné rodiny kamarádky Françoise, pak odjede do hor, kde má byt bývalý milenec, ale vrátí se ještě večer zpět do Paříže. Poté se vydá do přeplněného letoviska Biarritzu, kde se na ni na poslední chvíli usměje štěstí. – Delphine je nesmělá a zoufale nerozhodná. Zároveň je velmi křehká a nedokáže navázat kontakt s lidmi. Trpí tím, ale dlouho nemá vůli překonat to, co pociťuje jako vlastní handicap. – Název filmu je odvozen od zvláštního optického jevu, vznikajícího při západu slunce. Zároveň koresponduje s titulem málo známé prózy Julesa Verna (1882, česky Mustang, Plzeň 1995). Právě záblesk zeleného paprsku přináší dívce novou naději… - Rohmer zůstává věrný svému minimalistickému stylu. Jednoduchý děj se odvíjí ve formě „deníkových“ záznamů v průběhu jednoho letního měsíce (přesně od pondělí 2. července do pátku 4. srpna). Kamera věcně zaznamenává Delphinino setkávání s různými lidmi, kteří se jí snaží pomoci, i její „bloudění“ při osamělých procházkách. Velký prostor dostává v částečně improvizovaných scénách rohmerovská herečka Marie Riviereová. – Z Komedií a proverbů byly u nás uvedeny první díl Pilotova žena aneb Nelze myslet na nic (1980, FP 8/84), čtvrtý díl Noci v úplňku (1984, FP 5/88) a šestý díl Přítel mé přítelkyně (1987, FP 11/90); v TV se hrál titul Le beau marriage (1981; Hra na nevěstu) a neuvedena zůstává třetí část Pauline a la plage (1982, Pauline na pláži).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2003/8

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled