Zelené obzory

Snímek natočený na   základě knihy autora Jana   Procházky, který se sice   považuje za typický   výrobní film dle takzvaného   budovatelského schématu o   rozvráceném hospodářství   a snaze jednotlivce o   nápravě, avšak po   dramatické a atmosférické   stránce se jedná o jeden s   povedených českých, dnes   již klasických filmů z   první poloviny 60. let.   Hlavní role nového správce   zemědělské usedlosti a   zapáleného organizátora   vše uvést do pořádku se   představil Petr Kostka a   zhostil se toho na jedničku.   Charakterově i po   psychologické stránce svou   postavu pojal adekvátně, a   co je hlavní, naprosto   uvěřitelně. Zkrátka a   dobře, po herecké stránce v   dramatické roli podal   úctyhodný herecký výkon.   Děj je pojat jako   retrospektiva, neb příběh   začíná dramatickou scénou,   po které je odvyprávěno   vše, co se před touto   událostí stalo. Svým   způsobem se námětově   nejedná o nic ojedinělého,   neboť tématicky vzniklo   hlavně v 50. letech takových   filmů více než dost a   vznikaly i po tomto, i když   už více v komediální a   rodinné podobě. Výše   zmíněné budovatelské   schéma je tedy jasné, ale to   neznamená, že by tím film   patřil k odsouzení. Naopak.   Historikové se sice mohou   dohadovat o reálnostech dané   problematiky, ale je to film o   určité době, což znamená,   že ukazuje atmosféru na   statcích po jejich   zestátnění, ve kterém   probíhaly i nejrůznější   lidské osudy. Snímek se   natočil v kinoformátu,   takže po obrazové stránce o   to větší zážitek. Suma   sumárum, vlivem   projednávané doby mohou být   nemalé výhrady, ale co se   týče tolik známé   stranické propagandy, je   snímek zcela neškodný. Film   své doby o své době a nic   víc.

V padesátých a šedesátých   letech se prostě točily   filmy, na které se nechodilo   jako na povinný film do kina,   ale filmy, které jsou   natočené dobře s   výbornými herci, pro které   to byl start k dalším,   skvělým rolím, a nemalujme   si něco růžověji, nežli   je, v minulých časech, do   kterých by se chtěli   někteří vrátit, také   nebylo všechno tak , jak   bychom si přáli. Dnešní   tvorba je více do modra,   lidé ještě více strádají   a bohatí ještě více   bohatnou, kde se ten kolotoč   zastaví? Petr Kostka již   nebyl žádný novic, když   již po několikáte hraje po   boku Jany Brejchové, měl za   sebou již 10. filmů, když   někteří ani v tolika   filmech nehráli...

Jeden z prvních filmů Petra   Kostky. Herecký projev je   uvolněný, radostný, jako by   si užíval možnost hrát po   boku Jany Brejchové. Film byl   velmi ceněn v době svého   vzniku a vycházel novely Jana   Procházky, který byl i   autorem scenáře.

Mladá nastupující herecká   garda a dilema zda je   přednější jídlo nebo   surovina.
Po začátku   jsem čekala bůhví co, ale   nakonec se to dalo. Vadilo mi,   že postava mladého správce   sice byla k dílu a docela se   se svou situací popasoval,   ale když ho ženský zahnaly   do úzkých, tak bral dráhu.   A pak nelogičnost jeho   chování na konci - je mu   vyhrožováno a on se vypraví   sám za vesnici...

Nic zvláštního.   Nadprůměrní herci v   podprůměrném filmu. Takové   jalové nic s příčeskem. Na   jedno mrknutí a neusnutí   dobré. Proč tam Jana běhala   ve dne s rozsvícenou baterkou   jsem nepobral.

Film poplatný době vzniku.   Kamenolom versus   hospodářství. Na obou   odvětvích měl tehdejší   mocenský aparát zájem. A   navzdory hlásání, že   "kapitál" je fuj, i   jim šlo o peníze a o   výdělek. Jak jinak.
Sequensovský začátek   mě moc nenadchnul, ale pak,   když se ukázalo, že půjde   o nástin poválečného   hospodaření, jako   správného zemědělce mě to   zaujalo.
Katastrofický stav budov   zámku Skalice v Bohumilicích   zvenku i zevnitř je krásným   svědectvím o tehdejší   situaci. Ještě horším   dokladem toho, jak se dřív   hospodařilo, je vypalování   louky, zrasovaný kůň a   mytí traktoru v rybníku.
Takže po stránce   filmové s výhradami, po   stránce dokumentární   hodnotím více.