Zelená knížka

Film je zajímavý herectvím   Linkerse, jenž se narodil na   dnešní Ukrajině, v roce   1949 odešel do Německa a   zemřel v roce 2004 v   Mnichově. Ještě lze   vzpomenout S.Neumanna,   I.Jandla v drobných rolích.   Nic extra to není, ale jde o   takovou odpočinkovou   podívanou..

Z mých vspomínek.
Milí přátelé,chtěl bych   napsat několik slov   týkajících se filmu   “Zelená knížka”.Mám   nepříjemný dojem,že jsem   jeden z pouhé hrstky   pozůstalců z herců Zelené   knížky.V tomto filmu jsem   predstavoval Frantíka   Severýna a mé jméno bylo   Otto Krčka.Protože rok 1948   byl stále ovlivněn druhou   světovou válkou ,německá   jména,v tomto případě   Otto,byla počeštena na   Ota.
Avšak   nechci psát o mém hereckém   údělu ale o herectví velmi   milého chlapce Ivana   Jandla.Tento chlapec překonal   obrnu a jeho herectví   přesáhlo hranice (tehdá)   ČSR.
-----V roli   chlapce,straceného v   poválečném víru, ve filmu   “Search” nebo   Pátrání,kde spolu s   velikánem Amerického   filmového světa   Mr.Montgomery Cliff, vytvořil   herecký skvost.
Byl   vyznamenán Americkou filmovou   soutěží,kterou my známe   nyní pod jménem Oscar.
Na základě jeho   přijetí tohoto amerického   vyznamenání,komunistické   vedení omezilo jeho   zahraniční cestování a   zakázalo přijetí mnoha   filmových,zahraničních   nabídek.Bohužel,toto vše   vzalo vítr z plachet jeho   korábu snů.Zemřel   mlád,dožil se pouze   padesáti let.Čest jeho   památce.Otto Kristen-Krčka

Mne tento film v dětství   nějak minul. Knihu jsem   nečetl. Hodně mne překvapil   pan Eduard Linkers v roli   Bočana. Herecké obsazení je   zde vůbec výborné. Dějově   to nemá smysl rozebírat,   přece jen jde o snímek   určený mladším divákům,   než jsem já a ti byli podle   mne jistě spokojeni.   Pohodové dílko k odpočinku.   201510267952/8014

Příběh se odehrává za   hospodářské krize ve 30.   letech 20. století a ukazuje   těžký život obyčejných   lidí. Bylo hluboko do kapsy a   tak byli vděčni, když jim   obchodník prodával na dluh,   což využíval k umělému   zvyšování dlužných   částek. Zkrátka se pustil   do podvůdků a lichvy.   Poctivě si vše zapisoval do   své "zelené   knížky", aby měl ve   všem přehled. Frantík,   který u něj pracoval, na to   přišel a začal konat.   Netušil však, jaké trable   tím způsobí. Dětský   snímek takřka detektivní o   šmelině a nemravnému   chování bohatých k   chudině. Počin je to   povedený a velice   přesvědčivý. Herectví   dětí je ukočírované k   dokonalosti své doby.   Sociální tématika   začínala být ve filmu   pravidelným a vděčným   ideovým artiklem. Toto se   ještě politickým praktikám   zcela vymaňuje a tak se   stává uvěřitelným.   Veliká škoda, že se stal   zapomenutým a nevysílaným.

Film přímo neodpovídá   knižní předloze, nicméně   to není na škodu.   Přesvědčiví dětští   herci, záporná role Eduarda   Linkerse, marně vzpomínám,   jestli měl roli někdy   alespoň neutrální, když   už ne kladnou. Svozilová se   k němu v roli jeho ženy   velmi hodila. Pro mě   překvapení - v roli malého   Jarky budoucí oscarový Čech   Ivan Jandl. Chvílemi mi   vadila ateliérovost filmu,   především, když se něco   odehrávalo na ulici, tak   kulisy bily do očí.

Jeden z prvních tzv.   dětských filmů, ale mezi   ně bych mohl zařadit klidně   i dřívější film Kluci na   řece. Byl natočen podle   velice známé předlohy   Poplach v kovářské uličce.   Tato kniha dříve se   vyskytovala v mnoha   domácnostech. Nyní jsem   viděl i zfilmování této   knihy. Toto převedení na   plátno považuji za   zdařilé. Hlavní roli tu   hraje klasický představitel   různých lumpů,grázlíků,   padouchů, nácků,   kříváků, podvodničků a   podobných existencí Eduard   Linkers. Praktiky, které jeho   postva a plátně předvádí   ani dnes nejsou cizí a   bohužel se opět stávají   normou. Možná, že by se   hodil i jako zakladatel Home   Credit.

Zase Eduard Linkers v jaké   jiné, než záporné roli   překupníka kradených   věcí. Jiné snad ani   nehrál. Poměrně zdařilý   film na svou dobu,   nezatížený ještě tolik   komunistickým balastem.   Zelená knížka je sešit, do   kterého vydřiduch zapisuje   dluhy svých obětí.

Poplach v Kovářské uličce   jsem četl někdy ve čtvrtý   třídě (mám dojem, že   dokonce šlo o povinnou   četbu), a i když mě to   tenkrát bavilo, nikdy jsem se   k tomu nevrátil. Dneska jsem   poprvý viděl tenhle film,   kterej mě celkem příjemně   překvapil. Navzdory   nedávnému nástupu komunismu   vznikl povedený a až na pár   drobností zcela apolitický   film. Přes cílové   zaměření na dětské   diváky mě především   bavila šmelinářská dvojka   Linkers-Svozilová.