Zákon touhy

Almodovar jako tvůrce je fakt zajímavý. S   tímto filmem jsem měl problém, ani tak pochopit   příběh, ale v čem je to komedie a v čem   drama. Vím, že Almodovár natáčí filmy,   příběhy o lidech, kteří jsou něčím jiní,   ne špatní, jiní.Bylo toho na mě najednou moc,   gay, transexuálka.Prostě sledovat všechny   postavy a pochopit je. Musím ale říci, že ten   film byl právě v tom napínavý.Jedno   shlédnutí je málo.

Připadá mi to jako přehnané a křiklavé   melodrama, se vší úctou k Pedro Almodovarovi.   Navíc téma filmu týkající se i lásky mezi   muži mě absolutně nebere.

Film ZÁKON TOUHY jsem viděl už šestkrát (a   rozhodně ne naposledy) a ani jednou jsem toho   nelitoval. Je to od začátku do konce   nepopiratelná "Almodovarština",bez   pochyby jeden z nejpovedenějších filmů tohoto   autora. Pro někoho šokující,pro někoho   možná odpudivá(pro mě jako pro gaye naprosto   přirozená)úvodní scéna,nedovolí nikomu   pochybovat o tom,kdo film režíroval. Jasný   rukopis mistra PEDRA se tímto filmem táhne až   do závěrečných titulků. Emotivně zpracované   téma nestandardního sourozeneckého vztahu dvou   bratrů,kde jeden je promiskuitní   homosexuál(standardní Almodovarův model hrdiny)   a druhý je,léta przněn vlastním   otcem,přeoperován na ženu,v kombinaci s   posedlostí láskou a chronickou   žárlivostí,tvoří nosnou konstrukci celého   snímku. Zcela brilantní výkon mladého Antonia   Banderase v roli narušitele mileneckého vztahu   hlavní postavy,se nedá slovy popsat,musí se   vidět. A jak už to tak u Almodovara   bývá,závěr každého jeho filmu,je jedno   obrovské finále. Ani v tomto snímku se   neodklonil od svého zvyku a zcela famózně dal   světu najevo,co je to vlastně ta LÁSKA,kam až   se dá zajít,co s člověkem udělá skutečná   posedlost,opravdový cit a vášeň. Mistr   Almodovar tímto snímkem hlasitě křičí do   světa,že na lásku má nárok každý na světě   i když je schopna nás,bez přípravy,rozbrečet.