Za mraky

Film o filozofii filmu. Vyprávění kamerou.   Připomínka toho, na co se chodilo do kina v   šedesátých letech, jaké otázky byli diváci   ochotni pomocí filmu řešit. Díky poměrně   volným létům devadesátým obsahuje film i dost   erotických scén s krásnými herečkami   (zvláště Sophie Marceau je přenádherná),   zřejmě úlitba staršímu režisérovi. Bohužel   celé to působí jen jako črty nebo scény,   které nevydaly na celý samostatný film. A   které se nesou v duchu Antonioniho tvorby, tj.   odcizení ve vztahu mezi mužem a ženou, což se   řeší i dnes, ale přece jen jinou formou.

vlastne ani nevim, o cem to bylo. Takovy uplne   mlhavy nic, ktery ve vas zanecha hrozne silnej   pocit, ze neco chcete. Jo vlastne uz vim... bylo   to o lasce.

Takový zvláštní film s několika komorními   příběhy souznění a nesouznění. Velmi   zvláštní film. PS: Jean Reno s knírem- to jsem   ještě neviděl :-)

film mě nadchnul,john malkovich hraje aniž pohne   brvou,stačí aby stál v záběru v pozadí s   jeho uhrančivým charizmatickým pohledem,a   člověk má pocit že se odehrává velká   scéna,krása Sophie Marceau je zde opravdu   neskutečně nádherná,zaplať pánbůh že   necítila stud,a nechala zdokumentovat své   nádherné tělo pro další generace,film   provází citlivost a křehkost vztahů,film   vybarvuje režiséra,jako člověka co vnímá   scény jako obazy které jdou následně za   sebou,jako člověka co vnímá tu krásu pouze   skrze kameru,jaká je skutečnost,možná někdy   trochu jiná,možná....,každopádně film je to   nádherný,a stojí za to si jej v klidu vychutnat

Poetika až na hranici běžné srozumitelnosti.   Film je poskládaný ze čtyř základních   příběhů, které spojuje a do kterých vstupuje   postava filmového režiséra, v každém   příběhu je něco těžko pojmenovatelného a   velmi křehkého. Ale všechny jsou o pocitech,   které vzbuzuje láska. Mimořádně hvězdné   herecké obsazení v rozhodně výjimečném   filmu, který ... ale asi nebude pro každého.

Za mraky pro mě bylo DOSLOVA probuzení z   letargie, takového filmového "zimního   spánku". ;-) Tenhle film člověk vychutná   až v určitém období života, do kterého   dospěje, nebo aspoň v momentu, kdy si jako   dospělý připadá - každopádně, věci,   zažité a předcházející projekci, mě přes   svůj negativní dopad pomohly přiblížit se   filmu a pochopit ho jako alegorii: Mladí lidé,   recitující, tím, jak vážně se berou, až   směšné úvahy o různých typech lásky a   jejího co nejvíc praktického využití v   životě (a naopak), to jsou zkrocené šelmy z   Danteho lesa; slova, vyplňující skoro tři   hodiny času před obrazovkou a kterými se ti   lidé dorozumívají bez věcného výrazu ve   tváři, to přece nejsou vážně míněné   názory, lidé, kteří je vyslovují, nejsou   jejich pravými zastánci!, skutečná myšlenka   čeká až na samotném konci. Mladí lidé jsou   jenom prostředky k jejímu "vyslovení"   a já náhodou napnul uši. A myslím, že mi ta   náhoda pomohla překonat spoustu překážek,   které přede mnou byly kladeny (a ani na vteřinu   nepochybuji, že kladeny budou :-) ,podobně jako   John Malkovich kráčel s podivnou jistotou po   městě a pláži, tak i já budu moct kráčet   svým životem. Btw: Scéna s Marcellem   Mastroiannim je   NÁDHERNÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A Bono je   hudební génius, seč mě ty jeho boje za   záchranu deštných pralesů v Jižní Americe,   nebo co to vlastně dělá, nehorázně štvou.

Film složen z několika na sobě nezávislých   povídek. A všechny oplývají nádhernou   atmosférou, poetikou, šarmem. Nádherné jsou   scény úvodní platonické dvojice a scény z   podzimního pobřeží. Nelze jednoduše popsat   příčiny nádherného zážitku, který jsem   měl při sledovaní tohoto filmu, v tomto   případě to byl stav duše, veliké propadnutí   atmoféře snímaných míst, hltání hereckých   výkonů. Film zařazuji do své   nejoblíbenější desítky.