Whisky a duchové

Spaghetti western se vším   všudy, avšak v komediálním   vyznění. Máme tady mladého   podvodníčka prodávajícího   elixír mládí, který po   použití spíše přivádí   bolesti. Není tedy od věci,   že je v každém městečku   takřka lynčován. Jednou   při útěku zapadne do   nějaké jeskyně, kde se mu   zjeví duch. A ten duch ho   začne navádět k nalezení   pokladu, který on sám   nalézt nestihl. A tak se   začnou dít věci. Ono by   bylo totiž divné, kdyby o   poklad neměl zájem také   někdo jiný. Jedná se tedy o   duchařskou komedii v krapet   neobvyklém prostředí. A   funguje to? No, jak se to   vezme. Funguje, jen to místy   nemálo zaskřípe. Snímek se   skutečně nebere vážně a   spíše si z tohoto žánru   dělá legraci. Vtípků a   úsměvností je dost, jen to   kazí scény v podobě   přepálených grotesek.   Těžko posoudit, ale mohlo by   něco takového lépe   vyznívat, kdyby v tom hrál   třeba Franco Nero? A co   Terence Hill a Bud Spencer?   Známých tváří je tu sice   dost, jako třeba Fernando   Bilbao či Manuel de Blas, ale   i tak to prostě nějak   vyznívá slaně a nemastně.   Zkrátka tomu chybí   patřičná jiskra a určitý   šmrnc. Ale i tak je škoda,   že je snímek v našich   končinách poněkud   neznámý. Ono těch   duchařských filmů zase   není tolik, aby byl divák   přehlcen. Obzvlášť, když   se jedná o Divoký západ.

Hloupá italská westernová   komedie, při které jsem se   nezasmál. Silně mi   připomněla podobně   křečovité Podivné   dědictví. Když parodie na   western, tak třeba Dívka ze   Západu nebo Podporujte svého   pistolníka atd. To je úplně   o něčem jiném.