Vzpomínáš na Dolly Bell?

Vzpomínáš na Dolly Bell? Je debutem absolventa FAMU Emira Kusturici a patří mezi nejznámější jugoslávské filmy. Naráží na marxistickou a komunistickou ideologii, ukazuje život chudých v Sarajevu, ale hlavně krásně vykresluje děj i prostředí. Film je nádhernou ukázkou poetičnosti, kterou později Kusturica proslul. Děj se točí okolo chudší rodiny, jejíž otec je opilec a dětí se protloukají podle svého. Jedním z dětí je i hlavní hrdina hrající v orchestru místního kulturního domu (krásně vykreslené komunistické vedení). Kolem toho proplouvá uprchlík z vězení, který je pasákem dívky, do které se hrdina zamiluje. Vše tak nějak končí nekončí, určitě nečekejte od Emira happyend. Výborná ukázka umělecké kvality evropského filmu a počátek kariéry velkého režiséra.

Film svým tématem, zpracováním a dobou děje připomíná Formanova Černého Petra, aniž ovšem „opisuje" či napodobuje. Křehký příběh citového zrání šestnáctiletého Dina, který prožívá první milostné vzplanutí a zároveň se musí vyrovnat s nemocí a smrtí svého otce, splývá s přesvědčivým zachycením atmosféry periferní čtvrti Sarajeva na počátku šedesátých let. Dívka s přijatým jménem Dolly Bell tu představuje svět lásky, ale také svět zklamání a falše.
Citlivá stylizace těží z hluboce lidského humoru (v němž nechybějí ani atributy satiry) a zároveň z melodramatických prvků, opředených závojem lehké nostalgie. A tak vzniká neopakovatelné kouzlo tohoto filmu.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Ve filmu sledujeme křehký příběh zrání šestnáctiletého chlapce Dina, který prožívá své první milostné vzplanutí k půvabné Dolly Bell. Dino plný citu a lásky se musí vyrovnat s nemocí a smrtí svého otce. Skvěle je zachyceno prostředí periferie Sarajeva na počátku šedesátých let. Kusturica se ve volbě prostředí a ve vyprávění humorných chlapeckých zážitků inspiroval svými vzpomínkami na dětství. Sám se narodil v Sarajevu v roce 1954, jeho předci pocházeli ze Srbska, ale po příchodu Turků konvertovali z katolické víry na islám. A právě tuto duchovní rozmanitost Sarajeva, svět Titova komunismu v šedesátých letech, život obyčejné rodiny, ve které velí autoritářský otec, tak podobný otci Kusturici, který vždy nabádal k rovnosti všech Jugoslávců. To vše vidíme i v tomto nostalgickém snímku, který se svou specifickou poetikou podobá našim filmům české nové vlny. Film získal Zlatou arénu za scénář v Pule v roce 1981, v témž roce také cenu FIPRESCI a Zlatého Iva na MFF v Benátkách.

Autor/Zdroj: /Kino AERO