Vzpomínáš na Dolly Bell?

Jakožto obdivovatel   režisérů pocházejících z   bývalé SFRJ (Kusturica,   Zafranovič, Petrovič,   Paskaljevič a další) nemohu   jinak, než i tento film   pozvednout na piedestal.   Jediní Slované nezávislí   na Moskvě se mohli podívat   na poválečnou komunistickou   minulost svého státu s   humorem, i když někdy na   pozadí tragických osudů,   což ale není případ tohoto   příběhu. Mladíček Dino   mě vždy dovede pobavit svým   tápáním v počátku svého   sexuálního života, stejně   jako na zkouškách   zábavného lidového   orchestru. Balkánskou hudbu   totiž miluju. Jeho zklamání   z první lásky, když musí   sledovat Šinkora a jeho   partu, která se celá s Dolly   Bell vyspí, je adekvátní   době a jeho vyspělosti.

Dolly Bell
Emira Kusturicu mám velmi   rád a jeho debut jsem si   jednoduše nemohl nechat   ujít. A udělal jsem   správně, protože   Vzpomínáš na Dolly Bell je   nádherným filmem, vysmívá   se komunistické ideologii   (poručíme větru dešti -   vysešíme indický oceán a   bude potrava pro 176 miliard   lidí, respektive soudruhů, a   na zemi bude jen léto,   protože se vychýlíme z   oběžné dráhy - nádhera!)   a krásně vykresluje   příběh. Přesto jeho   frašky z podější tvorby   jsou lepší...