Výslech

Další filmový zářez   pojednávající o praktikách   tajných služeb za   stalinistické doby během   výslechu ve snaze donutit   vězně k přiznání   smyšleného činu. Tentokrát   počin polský, mající mimo   jiné stejný osud jako mnohé   české z oné doby, se hrdě   může svým   antikomunistickým vyzněním   zařadit vedle francouzského   z roku 1970 ‘Doznání’ a   českého z roku 1990 ‘Jen o   rodinných záležitostech’.   Je jen jeden rozdíl. Polští   tvůrci se zaměřili na   vězení ženské a s tím i   na přirozené   sounáležitosti, jako je   například těhotenství,   porod a odebrání dítěte.   Jinak je děj obsahově   naprosto stejný. Protože se   jedná o ženy, krapet to   českým divákům připomene   i český čtyřdílný   seriál z roku 1992 ‘   Přítelkyně z domu   smutku’, ale to je proti   tomuto filmu hodně slabý   odvar. Česko mělo StB,   Polsko UB, což znamená Urzad   Bezpieczeństwa (Úřad   bezpečnosti). Ve snaze   potlačit politické oponenty   se, stejně jako v   Československu StB,   uchylovala k teroru,   zastrašování, případně i   mučení nebo likvidaci   občanů. A o tom tento   vskutku děsivý film je.   Režisér snímku Ryszard   Bugajski měl z toho, stejně   jako mnozí jeho čeští   kolegové, ohromný problém a   vlivem toho byl nucen   emigrovat. Poláci mohli   snímek vidět až po pádu   železné opony. Máme spolu,   co se týče této doby,   hodně společné. Tohle by se   mělo v televizi promítat   hodně často, neb lidé   zapomínají a z dob komunismu   si připomínají jen to   dobré.

Jedna hádka s manželem po   estrádním vystoupení,   nějaká ta sklenička s   neznámými muži a Tonia se   probouzí nejen s kocovinou,   ale i ve vězení. Píše se   rok 1952 a začíná jeden   nekonečný a nekončící   deptající výslech,   ponižování, týraní….   „ Ani vy sami nevěříte   všem těm hovadinám co   tvrdíte.“
Film   měl premiéru až 7 let po   svém vzniku a přestože na   festivalech měl velký   úspěch (ceny získávala i   naprosto fantastická Krystyna   Janda) skoro nikdo ho nezná.   Chyba !