Vracenky

POZOR SPOILER

Honza a jeho malá sestra Petra Domnosilovi opouštějí vesnici, aby se vrátili ke své matce, která byla nemocná. Na nádraží ji nepoznávají.
Už při příchodu do nového bydliště musí Honza prozkoumat výtahovou šachtu. Když má pak jít do školy, klade výrazný odpor. Hned má také průšvih, protože se popere s kluky na záchodě. A aby to nebylo málo, kousne soudruha ředitele. Za to obdrží poznámku do žákovské knížky. To jej spojilo s kluky, a už jsou kamarádi. Spolu poškodí bidet a ztratí nůž, památku na maminčina bratra Miloše.
Při pokusu o zfalšování maminčina podpisu v žákovce ji Honza dost poškodí. Když se škola dozví, že vlivem Honzova kousnutí je ředitel nemocen, musí pokousat za peníze i starší spolužáky.
Kvůli klukům, Doudovi a Ledererovi, jde Honza i do náboženství. Pak uvidí ve vetešnictví nůž, stejný jako ten, co s kluky ztratili a hodlá jej koupit. Takže ukradne flašky, ale je načapán i s kamarády. Honza končí na stanici SNB, ale nikoho neprozradí.
Maminka má nového přítele Františka, a ten se jakž takž Honzovi věnuje.
Kluci chtějí na plovárně koukat na nahaté ženské, ale jsou načapáni. Rozhodnou se utéci z domova, ale pokorně se vracejí zpět.
Probíhá proces se Slánským a dalšími a Honzova matka nevěří, že by právě ti, které znala zradili.
Kluci ukradli nevědomky hřídel do sběrných surovin, a je jasné že jako hlavní viník bude opět Honza. Ten je dán k výchově do jiné rodiny, protože jeho maminka napsala dopis presidentovi, ve kterém se ptá, zda nedošlo k omylu při procesech.
Umřel veliký Stalin, po něm Kléma a kluci chtějí do kina na film Afrika. Jsou tam nahé černošky. I když se Honzovi povede projít, vrací se domů a po cestě kupuje mamince knihu, u které jej zaujala barva obálky. Maminku čeká velké překvapení, až knihu otevře.

Píší se padesátá léta a v Praze na Letné vyrůstá obří Stalinův pomník. Desetiletý Honzík Domnosil se stěhuje z maloměsta do Prahy ke své mamince. Je to pěkný rošťák, už během prvních několika dní stačí rozbít bidet v novém bytě, pokousat ředitele školy a zničit žákovskou knížku. Ovšem doba se na jeho dětské duši značně podepšíe. Rozvedená maminka upřímně věří v dobro komunismu, na rozdíl od jejího skeptického přítele, „reakcionáře“ Františka. Honzíkovi nejlepší kamarádi navíc navštěvují hodiny náboženství; otce jednoho z nich komunisté nedávno popravili. Zmatený chlapec, střídavě ovlivňovaný katechismem a učením velikánů světového proletariátu, se snaží svá uličnictví zachraňovat modlením, ale marně. Snad to bude tím, že jednou prosí Boha, podruhé zase V. I. Lenina…
Vtipnou, poněkud hořkou komedii s nostalgickým názvem Vracenky (odvozeným od klukovské míčové hry, ve které se kope na jeden dotek) natočil režisér Jan Schmidt podle scénáře Milana Ležáka v roce 1990. Snímek s pečlivě budovanou dobovou atmosférou, s vloženými filmovými a rozhlasovými dokumentárními záznamy, je určen pro celou rodinu. Příběh se opírá o scenáristovy vlastní zážitky a proplétají se v něm nevinná dětská uličnictví s nenapravitelným násilím světa dospělých.

Neobvyklý titul černobílého snímku scenáristy Milana Ležáka a režiséra Jana Schmidta Vracenky vychází z klukovské míčové hry kterou se baví malí hrdinové za kostelní zdí na pražském Starém Městě. Zároveň ovšem evokují návrat autorů do tragíckého obdobi počátku padesátých let, v němž se rozpoutala vlna komunistické zvůle, viděné očima desetiletého Honzika Domnosila, jehož komentář provází diváky celým filmem. A tak poznáváme chlapcovo rodinné zázemí s čtyřletou sestřičkou Petruškou a jejími "pokrokovými" řikánkami a hesly, s rozvedenou maminkou, upřimně věřící v dobro komunismu
nu rozdií od jejího skeptického přitele "reakcionáře'" Františka. Honzik proživá vnitřní zmatky, o nichž se střídá dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina (jeden čas se uvažovalo o názvu Jak jsem se modlil k Vladímiru Iljiči), prožívá typické klukovské trable. V humorné poloze jsou zachyceny i věci vážné. Snímek s pečlivě budovanou (dobovou atmosférou, s vloženými dokumentárními filmovými i rozhlasovými záznamy, novinovými články a fotografiemi, je určen pro celou rodinu. Přiběh se opírá o scenáristovy vlastní zážitky a podle jeho vlastního vyjádření se v něm proplétají ne-
vinná dětská uličnictví s nenapravitelným násilím světa dospělých

Filmový přehled