Volavka 2

Svým žánrovým zaměřením   jednoznačně to nejlepší,   co kdy bylo natočeno. Celý   příběh je mistrovsky   vymyšlen a propracován až   do sebemenších detailů.   Kamera a její zpomalené   záběry jsou zde dovedeny k   naprosté dokonalosti a v   kombinaci s úžasnou hudbou a   výbornými herci tvoří   omamný,vzrušující   zážitek.Tak jak jsem u   první Volavky obdivovala   krásně vzpřímené tělo   A.Laua a tajemný výraz   T.Leunga a jimi zahrané   hlavní postavy, tady mě   uchvátila tvář mladého   Yana, kterému se v ní   zračí utrpení snad celého   světa a všech jeho křivd,   jež se on snaží alespoň z   nicotné části napravit.   Nezapomenutelné!

Na konkurenční databázi   (zde těch komentářů moc na   výběr nebylo), jsem se   dočetl, že druhá Volavka   sama o sobě nefunguje. Prý   je potřeba vidět první díl   atakdále. S těmito názory   nemohu souhlasit.   Samozřejmě, očekával jsem   určitou provázanost s dílem   předcházejícím a   nepřekvapivě jsem se jí   dočkal. Nemohu posoudit, zda   by mi bylo jasné všechno bez   znalosti předchůdce, ale   nemyslím si, že by to byl   velký problém. Charaktery   „špionů“ Yana a Laua   jsou totiž odsunuty hodně do   pozadí a spíše nenásilně   propojují tento mafiánský   „epos“ s první Volavkou.   Nemyslím, že to bude   příliš nadsazené, když   toto pokračování nazvu   asijským Kmotrem. Je tu   totiž všechno, co bych od   něčeho takového čekal –   smrt ve vedení,   „restrukturalizace“ po   mafiánsku (vraždy, vraždy,   vraždy), zrada, krev,   policie, drogy, velké   peníze, vydírání,   střelba. Takové filmy mám   opravdu rád. Snímek se   ponejvíce zaměřuje na   fungování zločinecké   organizace, v druhé řadě   potom na poměřování sil   mezi bossem Ngai Hauem a jeho   protivníkem, z první Volavky   dobře známým   superintendantem Wongem. Yan a   Lau se toho všeho účastní   v tu více, či častěji   méně důležitých rolích i   když některé příběhy,   či některé jejich scény   nemají velký význam na   globální dění, ale hlavně   pro ně osobně (což je   klad). Tím myslím   například linku Lau – Mary   nebo na druhé straně   setkání Keunga s Yanem. Co   mě potěšilo a překvapilo   zároveň je skutečnost, že   i když víte alespoň zhruba   jak to dopadne, přesto jsem   se dočkal několika menších   či větších překvapení,   napětí a dokonce i silných   scén. Pochválit musím opět   obsazení. Leung ani Lau se   zde pochopitelně   nevyskytují, ale i mladí   herci, hlavně tedy Shawn Yue   mají něco do sebe. A díky   přítomnosti skvělých   Anthonyho Wonga, Erica Tsanga   a v neposlední řadě také   Francise Nga mi hlavní   hvězdy ani příliš   nechyběly. K hercům mám   ještě jeden postřeh –   třeba Eric Tsang vypadá a   často se i chová jako   vyloženě komediální   postava, přesto nepůsobí   nereálně jeho „funkce“.   Podobně na tom je i Francis   Ng – od pohledu sympaťák,   střední vrstva, možná   nějaký učitel,   manager…Zkrátka v   amerických filmech většinou   „mafián vypadá jako   mafián“ (ne že bych si na   takového De Nira, Pacina či   Pesciho chtěl stěžovat!).   Samozřejmostí už je   skvělá hudba a můj velký   osobní zmatek během prvních   asi 20ti minut. Yana s Lauem   jsem neměl problém odlišit,   ovšem u vůdců gangu to bylo   podstatně horší, stejně   jako jejich jména. Přesto   jsem se v příběhu nakonec   neztratil a všechno   podstatné pochytil.   Potěšující je skutečnost,   že druhý díl mě bavil   stejně jako předchůdce.

Snímek slouží jako prequel,   který byl po úspěchu   předchozího snímku vyroben   dosti rychle. Vlivem toho ve   výsledku postrádá stejně   hodnotné psychologické drama   a napětí, avšak dá se   uznat, že nějaká ta snaha   byla. Diváci dostávají   možnost ponořit se hlouběji   do pozadí postav a jejich   motivů, čímž se ledasco   osvětlí. Tento počin tedy   předchozí snímek jakoby   doplňuje. Příběh sice   obsahuje několik málo   dobrých nápadů, působící   přívětivě, avšak stejně   jako by to bylo nějak málo.   Emoční sounáležitosti   nefungují a ani napětí   není tak dobré jako   posledně. Příběh je však   i tak zajímavý, který v   rámci gangsterského žánru   dokonce v některých   paralelách jakoby   připomínal snímek 'Kmotr'   (1972). Pokračování   úspěšných snímků sice   málokdy dosáhnou stejné   kvality, ale i tak si měli   tvůrci na to dát větší   čas, hlavně co se týče   zpracování scénáře.   Snímek mohl vypadat o   nějaký ten žejdlík lépe.

Tvůrcům se povedla jedna   pěkná věc, co se týče   příběhu. Na začátku   rozsypali puzzle, promíchali   a postupně začali skládat,   až poskládali. A ono to   fungovalo. Krásná hudba, ta   tedy tu atmosféru doplnila na   jedničku.