Vlčí jáma

Režisér Jiří Weiss ve   spolupráci s Jiřím   Brdečkou napsali opravdu   krásný scénář podle   románu Jarmily Glazarové a   ve spolupráci s citlivě   vybranou hereckou sestavou   vytvořili velmi   přesvědčivé a působivé   filmové drama s příběhem,   který se trošku vymyká   času. Já to vidím jako moc   dobrý film, který by   většině dnešních   "tvůrců" mohl   sloužit za vzor a mohl by jim   i ledacos napovědět!!

Film nemá chybu, krásná   Jana Brejchová hraje velice   slabou, citlivou dívku,   která se lehce zamiluje do   starého, bezdětného   manžílka, kterého ničí na   duši, jeho žena. Po smrti   velitelky rodiny, dostane Jana   rozum a odejde z dobrých   poměrů do nejisté reality.   Brejchová se Šejbalovou   kdesi na festivalu soupeřili,   komu dát cenu, za nejlepší   herecký výkon...

To je děsný film. Nesnášel   jsem ho kdysi, a nelepší se   to. Skoro devadesát minut   čumět na ubrečený ksicht   hlavní hrdinky by mne mělo   dokonale uspat, ale nepovedlo   se. Skutečně, ona měla   skoro celý film neměnný   obličej, jak kdyby do   něčeho šlápla. Nebudu   psát do čeho. Dějově je to   jako červenočervená   knihovna, nebo ještě   horší. Ne, toto opravdu   nebrat ani omylem.

Vlčí jáma
Adaptace filmu podle   stejnojmenného románu   Jarmily Glazarové vypovídá   o manželství dvou povahově   rozdílných lidí, poměrně   starší,ale citově velice   prázdné ženy (Jiřina   Šejbalová), a vedle toho   jejího mladšího   manžela(Miroslav Doležal) ,   milovníka přírody, umění   a krásy. Jako třetí, vniká   mezi tyto dva lidi mladinká   schovanka Jana (Jana   Brejchová), která se citově   velice upne k   "otčímovi" - jak   jej nazývá. Také on k ní   chová naprosto jiné city   než jen   "otcovské".   Jenomže prokletí maloměsta,   a také domu ve kterém žijí   nedovedou překonat.

Ona, on a ještě jedna   ona...téma prastaré a   tísíckrát omílané - a   přesto pokaždé jiné.   Vlčí jáma je krásná kniha   a neméně hodnotný film,   vyprávějící příběh   věkově i intelektuálně   nerovné trojice   "příbuzných".   Vynikající J. Šejbalová,   ze které se vám bude   otvírat kudla v kapse, a   (neméně výborná)   mladičká J. Brejchová v   nerovném souboji o lásku   jednoho muže. Film se mi   opravdu líbí, ale mezi námi   děvčaty - stál by vám   takový "ťutínek"   za to??? Mně teda ne...
:-))

Výborný román, výborný film...
...s výbornými hereckými   výkony, mezi nimiž doslova   září paní Šejbalová v   roli dominantní a   uzurpátorské manželky   svého o dost mladšího   chotě a tety své mladinké   neteře. Literání dílo   Jarmily Glazarové má v   naší literatuře své   nezpochybnitelné místo. Ve   svých románech se zaobírala   otázkou žen a dívek, které   z nejrůznějších důvodů   musely potlačit myšlenku na   osobní štěstí. Tou je i   mladičká Jana v podání   krásné a stejně mladinké   Jany Brejchové. Prožívá   milostné vzplanutí ke   strýci (M. Doležal), ale v   cestě je teta...ne, i když   je teta přísná, někdy až   příliš, Jana má příliš   dobré srdce a natolik   vyznává morální hodnoty,   že si nemůže přivlastnit   tetina chotě ani tehdy, když   teta navždy tento svět   opouští. Ví, že tím   možná ztrácí své   životní štěstí, ale   nechce se zpronevěřit   hostitelskému domu a památce   tety, proto   odchází...opravdu velmi   dobrý psychologický film   natočený v 50. letech, kdy   převládaly spíše filmy   budovatelské, ale vznikaly i   klenoty přetrvající svou   dobu. Tohle je jeden z nich...

V tomto snímku mi stále v   uších zní pronikavý,   vtíravý a rozkazovačný   hlas jinak skvělé Jiřiny   Šejbalové. I když si   chtěla manžela podmanit   laskavými slovíčky   (ťutínku), kdo ji slyšel,   museli mu vstávat vlasy na   hlavě. V tomto nerovném   manželství hrála citově   prázdnou ženu, která to až   přeháněla. Její   žárlivost a závislost na   muži ji dohnalo až k smrti.

"A já mám bratra   rybáře,on mi tu rybku   ukáže......" škoda,   že tento obdivuhodný a   truchlivý snímek s pohledem   do domácnosti Rýdlů neměl   více takových skladeb, mohl   vzniknout skvělý soundtrack,   prošpikovaný rapováním   "včil porúčaj",   já bych si ho určitě   pořídila :-)

Vynikající film, který v   mnohém připomíná   surrealistické filmy Luise   Buňuela. Výborná je   zejména živá kamera,   nápadité obrazy, užívání   různých symbolů, hrátky se   zrcadleními, ponuré, až   skoro hrůzostrašné   líčení jinak vcelku   banálních scén. Zmínit se   musí také skvělí herci:   že Jiřina Šejbalová za   svou zlou semetriku,   toužící po lásce manžela,   již sama svou povahou a   chováním znemožňovala   (může být větší   tragédie v životě slabé   ženy?), nezískala v   Benátkách cenu na úkor   vítězné Sofie Lorenové, je   jen dokladem toho, že   vyhrávají vždy ti horší.   Tak už to na světě chodí.   Film nemá chybu.

Perla naší kinamatografie.   Příběh věkově   nesourodého manželského   páru, svatba pro peníze.   Paní Jiřina Šejbalová   hrála svoji Kláru   excelentně, vystihla pocit   štěstí, smutku i   nadřazenosti, prostě   všechny dobré i zlé lidské   vlastnosti. Jana Brejchová   jako schovanka Jana byla   přesně tou naivní a   postupně dozrávající   mladou dívkou. Nádherný   film!100%

Miluju filmy Jiřího Weisse.   Spolu s Romeem, Julií a tmou   je Vlčí jáma tím   nejlepším, co ve své   tvorbě tento talentovaný   režisér zanechal. Vypráví   komorní příběh starší   paní (Jiřina Šejbalová),   jejího mladšího manžela   (Miroslav Doležal) a mladé   dívenky, kterou si vezmou   jako svoji schovanku (Jana   Brejchová). Dohromady   vytvoří milostný   trojúhelník, který ve svém   dusném, depresivním a   temném prostředí začne   rozehrávat solidní   psychologické drama. Film   vznikl podle knihy Jarmily   Glazarové, jež je zasazena   do prostředí maloměsta   krátce po první světové   válce. Zlou a panovačnou   tetu Kláru ztvárnila   takovým pekelným způsobem   Šejbalka, že málem za svou   roli získala v Benátkách   hlavní cenu, ale tu jí o   jeden hlas vyfoukla Sophia   Loren! Jana Brejchová je ve   své roli až hypnotická, ty   její oči dokážou mluvit.   Ostatní obsazení je   bezchybné a určitě bych   ještě vypíchl roli Loly   Skrbkové, hrající   skřehotající služku   Petronilu a vypadající jako   nefalšovaná smrtka. K   celkové genialitě snímku   připočtěme nadstandardní   kameru Václava Hanuše a   hudební katarzi Jiřího   Srnky. Bezesporu mistrovské   dílo!!!

No..
toto mít doma v podání   Šejbalky tak se odstřelím   i pistolí na prasata . Celý   film byl postaven na ní,   ostatní jen dělali stafáž.   Nic proti Brejchové ale   žádná sláva v tomhle filmu   to není. Za Šejbalku 100%

Dá se říci, že se jedná o   melodramatický příběh   schovanky Jany, která se   zamiluje do svého dobrodince,   v jehož domově bydlí. Velmi   zlá a panovačná žena   tohoto muže ovšem nejen   svému muži, ale i Janě   přichystá mnoho   nepříjemných zážítků.   Jana proto chce svůj život   změnit. Jestli dobře či ne-   kdo ví..

Obdivuhodnej film o   nenaplnění lidské touhy.   Komandantní manželka   výborně podaná Jiřinou   Šejbalovou vzbuzuje v   divákovi jen ty nejhorší   emoce. Jana v podání   mladinké Brejchové je zase   něžná a jemná. K tomu   protipól v podobě   slabošskýho manžela a   "podpantofelníka"   M. Doležala. Výbornej   psychologickej film.

Já se na tenhle film dívala   hlavně kvůli tomu, že máme   Glazarovou jako povinnou   četbu. Mno, ale nakonec to   nebylo tak špatný. Řekla   bych, že i dost dobrý.   Hlavně ta stará matrona   Klára byla na pěst. Jana se   mi zdála zase až moc   slaďounká. Robert byl jenom   takovej pejsek na špagátě.   Nejvíc mě bavila scéna, kdy   Robert zpívá písničku o   rybičce a Klára mu jde   vyškubnout chloupek. To bylo   fakt hustý.