Vládkyně Aiša

Anglický spisovatel   dobrodružných románů Henry   Rider Haggard není znám jen   věhlasným a i u nás   známým literárním počinem   'Doly krále Šalamouna',   filmaři hojně vyhledáván,   ale i románem 'She: A Jistoty   od Adventure', který si pro   úspěch vysloužil i   několikadílné   pokračování. Filmaři po   tomto skvostu sáhli už v   době němé éry, kdy vzniklo   několik filmových   zpracování. Tento snímek z   roku 1965 je druhým snímkem   zvukovým a v podstatě   prvním barevným a v   obrazovém Cinemascopu. A tak   opět nejde o nic jiného,   než o tříčlennou výpravu,   která ve Východní Africe   narazí na ztracené město,   ve kterém vládne krásná   královna, jejíž láska je   příslibem nesmrtelnosti.   Takový film si vyžaduje ne   zrovna skromný rozpočet,   který však zřejmě takový   byl, protože na každičkém   záběru je to znát. Lokace   sice vcelku působivé jsou,   ale třeba statický obraz   scenérie onoho ztraceného   města moc nadšení   nevyvolá. Vlastně to takřka   připomíná Drážďany po   náletu spojenců. Snímek   samozřejmě láká na Ursulu   Andress v roli královny,   která na sebe upozornila   účastí v první bondovce   'Dr. No' (1962). K hereckým   kreacím jí scénář zrovna   nevybízí, ale být krásnou   královnou se jí chtě   nechtě podařilo. On ten film   je vůbec takový celý   omšelý ve své jednoduchosti   a námětové přímočarosti.   Dobrodružný orientální   kabát sice má, ale zub času   už bohužel za ta léta také   udělal své. Dějová etuda   ohledně plamene věčného   mládí a radosti z   nesmrtelnosti je sice   dobrodružně zajímavá, ale   dnes už svým zpracováním   poměrně nudná. Okem   shovívavým je potřeba na   toto filmové dílo zhlížet,   jinak dojde k diváckému   zatracení. Je-li to škoda   už je na diskuzi.

Klasické starší   dobrodrůžo se vším všudy   a hezkou ústřední   melodií. Jenže pak se to   začne táhnout. Akce se   vytratí a začíná to být   kapánek nudné. Nakonec to   vypadá jako milostné drama   z červené knihovny. Což je   veliká škoda. Proto musím   hodnotit v podprůměru.