Veřejná žena

Emmanuelle pro intelektuály...
Zajímavej film to, svým způsobem, jistě je. Na   svou dobu zejména sexuálně otevřenými   scénami, které jsou natočeny poměrně vkusně   a esteticky. Jde o klasický „film ve filmu“,   tedy o film, který zachycuje natáčení filmu.   Měl by to být jakýsi filozofující epos o   manipulaci s lidmi, o manipulaci s jejich emocemi   a city, ve filmu, v politice i v životě. Ovšem   film je šílený, zmatený chaos, ve kterém se   mixuje stanislavského expresivně prožívané   herectví, s brechtovským zcizováním. V   nepřehledný guláš, proti kterému je   kočičkopejskovský dort - úplný raw zákusek.   Asi jedinej důvod, proč jsem film dokoukal, je   ten, že hlavní představitelka ženské role   Valerie Kaprisky hraje tak cca 20 % filmu nahá.   Její postava je opravdu krásná. O jejím   hereckém výkonu, už se to tolik říct   nedá.
Ovšem pohled na její tělo, (vzhledem k   době vzniku filmu nepřekvapí, že má již   vyholené podpaží, ale podbříšek dosud   ozdoben klasickým old school „bobrem“),   shledávám dostatečně intelektuálním   filmovým zážitkem, který stojí za to být   viděn. Hned v její první nahé scéně, kdy za   peníze, expresivně tančí před fotografem, mě   zaujalo, že měla kalhotky zavazovací na   šnůrku!, (jakou mívají plavky). Ve filmu je i   „česká stopa“, vyskytuje se tu český herec   Milan – emigrant a jeho žena. Občas ve filmu   padne i česká replika. I to přispívá k jeho   větší nesrozumitelnosti, je to taková efektní   intelektuálská, politicko-sexuální hříčka,   na které mě nejvíc fascinuje, že někdo   dokázal přesvědčit producenty, aby na podobný   projekt dali peníze.
I když, ve své době,   měla ta hojná nahota takovou atraktivitu,   (některé scény jsou de fakto z kategorie soft   porno), že si její zásluhou, na sebe možná   film divácky vydělal. Pro svou skandálnost   nebyl sice film vpuštěn do hlavní soutěže v   Cannes, ale na jedinou nesoutěžní,   popůlnoční projekci, prý dorazilo 10 000   lidí. A věřím, že obdržel i spoustu   nadšeně intelektuálních kritik, za tu   filozofující sofistiku, okořeněnou politickým   pozadím. Nakonec i já film shledávám, natolik   kuriózní, že stojí za vidění.