FDb.cz > Velká cesta (1962) > Tisk

Velká cesta (1962)

Komediálně pojatý životaběh spisovatele Jaroslava Haška od roku 1914 do roku 1920. Sovětsko-československý film domýšlí, jak se z válečné reality zrodily Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a jak se sám jejich autor proměnil z protirakouského anarchisty a bohéma v přeběhlíka k bolševikům a nakonec i v rudého komisaře.
Ladovsky stylizovaná figurka Švejka, kráčející pod titulky po zeměkouli, vyjadřuje hned v úvodu filmu Velká cesta přesvědčení tvůrců o nezničitelnosti lidového humoru a o jeho bezprostřední souvislosti s odporem k militarismu a s vírou ve spravedlivé sociální uspořádání společnosti.
Režisér Jurij Ozerov pojal válečnou anabázi českého spisovatele Jaroslava Haška (1883-1923) jako sled groteskních epizod, občas i animovaných. Během nich se pražský provokatér a mystifikátor promění v zodpovědného bolševika pověřeného stranickými úkoly samotným předákem Jakovem Sverdlovem, iniciátorem popravy carské rodiny a duchovním otcem tzv. rudého teroru. „Takové světová revoluce potřebuje," zazní o Haškovi na jeho svatbě s dělnicí a revolucionářkou Šurou Lvovou, návrat domů však logicky přináší jen zklamání.
Děj filmu splétá v jedno Haškovy osobní osudy od předválečných měsíců s motivy z jeho životního díla Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-1923). Hašek a vojín Josef Strašlipka, budoucí vtělení Švejka, spolu od druhé pětiny filmu sdílejí všechny dějinné veletoče, které válka přinesla, aniž by ovšem autoři usilovali o hlubší psychologické vysvětlení jejich postojů. Český člověk s fištrónem prostě vyhraje nade všemi, Slovan rovná se rovnou rudý. A „soudruh mužik" strčí svou moudrostí do kapsy všechny demokratické instituce nové republiky, od jejíchž základů - československých legií - Hašek de facto přeběhl k nepříteli.
V úvodu je snímek označen za „sovětský film", ve skutečnosti jde ale o koprodukci Filmového studia Barrandov a Mosfilmu, která se zejména v obsazení českých herců a stylizaci jejich postav zjevně inspirovala zpracováním Haškova románu od Karla Steklého Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957). Totožné jsou například figury Josefa Hlinomaze či Františka Filipovského, zejména však Strašlipka/Švejk Rudolfa Hrušínského, a to až do fyzických a gestických detailů. S Josefem Abrhámem jako Haškem se pokusili o parafrázi dona Quijota a jeho Sancha Panzy, zde je ovšem sluha jen občasným přihrávačem.

Jan Lukeš
LFŠ 2015

režie:
Jurij Ozerov

hraje:

Josef Abrhám (spisovatel Jaroslav Hašek), Rudolf Hrušínský (vojín Josef Strašlipka), Inna Gulaja (Šura), Jaroslav Marvan (generál Václav), František Filipovský (kapitán), Jurij Jakovlev (bělogvardějec Polivanov), Alexandr Kutěpov (Jakov Sverdlov), Nikolaj Griňko (velitel brigády), Oleg Borisov (Miťka), Sergej Filippov (starosta), Josef Kemr (tajný), Josef Hlinomaz (hostinský), František Hanus (policejní inspektor), Karel Effa (arcivévoda), Míla Myslíková (choť arcivévody), Boris Andrejev (vzdávající se ruský voják), Pavel Vinnik (pop), Zdeněk Týle (návštěvník hospody), Josef Steigl (recepční hotelu), Nikolaj Jakovčenko, Jevgenij Šutov, Jakov Lenc, Vitalij Beljakov, Michail Vasiljev, Vladimír Dorofejev (Pjotr Petrovič), Dmitrij Kapka, Pjotr Kirjutkin (Jerofejev), Emilia Trejvas

scénář:
Giorgi Mdiwani

kamera:
Igor Černych

hudba:
Karen Chačaturjan

zvuk:
Boris Volskij

výprava:
Alexandr Mjagkov