Vdova Karolína Žašlerová

Film jsem viděl v lednu 1980   ve Filmovém klubu a mám ho v   paměti podobně jako ostatní   jugoslávské filmy   "nové vlny" z konce   šedesátých a sedmdesátých   let minulého století.   Odvážím se prohlásit, že   jde o jeden z nejlepších   slovinských filmů vůbec.   Balkánský styl humoru mi byl   vždy blízký a v tomto filmu   se ho divák užije dost, i   když příběh spěje k   tragickému vyrovnání osudů   hlavních postav. Tehdejší   "jugoslávská"   vesnice a jednotliví týpci   jsou ve filmu vylíčeni s   laskavým humorem. Chudák   vdova Žašlerka, ta kdyby se   přetrhla, svoji pověst si   už nenapraví. Ale ono jí to   ani moc nevadí, chtěla   vždycky jen mužskou náruč   a pořádnou nálož lásky.